Prosincová data z českého průmyslu, podobně jako z toho německého zklamala: prosincový propad o více než dvě procenta zcela vymazal dobrý výsledek v listopadu a za celé čtvrté čtvrtletí tak průmysl poklesl. To se samozřejmě nemohlo neprojevit na výsledku za celý rok 2016: růst o necelá tři procenta určitě není nic slabého, ale také nic ke chlubení. Důvodem loňské slabosti bylo zpomalení světové ekonomiky, které se skrze Německo přelilo i do ČR, domácí útlum stavebnictví a nižší ceny komodit. Ani silná domácí poptávka tak nestačila na to, aby růst vytáhla– jakkoliv se auta snažila (+7,6%r/r), produkce strojů (-4,3% r/r) a pokles těžařství (-26,5%) byly vlivy nepřehlédnutelné. Výhled pro letošek je však mnohem lepší.

Důvody jsou dva. Německý průmysl sice v prosinci poklesl o tři procenta m/m (nejvíce od ledna 2009), ale to je v absolutním rozporu s měkkými indikátory, a tak pravděpodobně jen přechodná slabost. Německý zpracovatelský PMI vzrostl v lednu na nejvyšší úroveň od ledna 2013 a zlepšilo se i globální prostředí (globální PMI je nejvýše za skoro 3 roky). Výrazně se zlepšují i objednávky (v prosinci přidaly 5,2% m/m a meziroční růst byl skoro o 7%),což se musí projevit ve skutečné produkci dalších měsíců. Produkce aut v lednu vzrostla o více než 11%. Spotřebitelská důvěra je vysoko a nejvýše od roku 2012 je i důvěra německých průmyslníků.
 
A za druhé, i česká domácí situace je dobrá. Propad stavebnictví je za námi, v letošním roce už nic takového neuvidíme. Domácí objednávky vzrostly v lednu o více než 9 % r/r, PMI je nejvýše za rok, spotřebitelská důvěra je na pokrizovém maximu. Letošek by tak měl být v průmyslu mnohem lepší než rok minulý: v prvním čtvrtletí uvidíme růst kolem 5-6% r/r.