Cítím to jako povinnost, protože jsem Součka před volbou podpořil články na webu i v rozhovorech. Přesto bych nic nepsal, kdyby Souček odešel korektně, vědom si neschopnosti řídit tak zbytnělou instituci, obklopen houfem šíbrů, kteří sedí na vysokých postech už dvacet let. 

Souček však kromě neschopnosti řídit molocha, jakým je ČT, postrádá schopnost sebereflexe. To je patrné z písemně formulovaného nehorázného přirovnání své pozice k osudu dr. Milady Horákové, odsouzené po únoru 1948 ve zločinném politickém procesu k trestu smrti. Souček se za tu nehoráznost po reakci veřejnosti omluvil. Ale to, že něco takového napsal, svědčí o tom, že ho otřesná nesmyslnost tohoto přirovnání při revizi textu nenapadla. Omluva byla formálně nezbytná, ale meritum vyjádření má v mysli stále. 

Svědčí o tom skutečnost, že se místo přemýšlení o vlastních amatérských manažerských chybách, uchyluje ke konspiračnímu obviňování členů Rady, kteří ho před rokem a sedmi měsíci ve slepé důvěře zvolili. Našel pár známých, kteří obvinili v tisku a (snad) i u politiků, ochotných naslouchat, dva nebo tři Radní, ze spiknutí s jakýmisi „temnými“ cíli. Neméně směšné je hledat příčinu odvolání Součka v tom, že nevyhodil na politickou objednávku V. Moravce. Kdyby si autor této konspirace přečetl znovu program, který předkládal Souček do výběrového řízení, dočetl by se, že považuje V. Moravce za „rodinné stříbro ČT“. Později mu někdo řekl, že to možná „rodinné stříbro“ není. Pokud změnil názor, měl jako generální ředitel jednat. Místo toho chtěl svalit odpovědnost na členy tzv. etického panelu. Ti pokus o zneužití dobře pochopili a do jednoho odešli. 

Před volbou Souček rozhazoval sliby, co udělá, bude-li zvolen, plnými hrstmi. Za mnou vyslal do Prahy svého údajně rodinného přítele hned dvakrát, aby mi vyložil, jak vdechne zkostnatělé instituci nový život. Má specifická váha při rozhodování Rady byla přitom velice malá. Nicméně, požádal jsem známého o schůzku s uchazečem. Uskutečnila se v bytě údajně rodinného přítele.

Souček se dušoval, že podstatně rozšíří prostor pro tvorbu sociálních dokumentů a zaměří hrané pořady mimo detektivní a kriminální žánr k závažným tématům společenským, edukativním a kultivujícím, která by nebyla hodnocena výhradně sledovaností v konkurenci s komerčními televizemi. Souček se tvářil, že je rozhodnut vyměnit ředitele rozhodujících úseků, kteří zakonzervovali rutinu z časů kdy do funkcí nastupovali před dvaceti lety. Vyhledá invenční mladší lidi, kteří mají vědomosti o překotně se vyvíjejících technologiích… atd.

Poté, co Rada Součka v červnu 2023 zvolila, se kamsi ztratil. Sešli jsme se až v červenci, kdy jsem mu chtěl nabídnout několik lidí, s nimiž by si mohl promluvit a vyslechnout jejich názory. Byli to renomovaní spisovatelé a manažeři, kteří pracovali i v mezinárodních mediálních institucích. Papíry s jejich jmény a stručným životopisem si Souček zmačkané zastrčil do zadní kapsy džínsů a během rozhovoru třikrát opakoval, že po nástupu do funkce v říjnu schválí mé projekty, které jsem měl připravené. V ČT jsem první film natočil v roce 1970 a letos mi bylo 80 let. Že si Souček myslí, že jsem ho podpořil z prospěchářství, mne vážně urazilo. Autorská práva na projekt, který jsem chtěl natočit, jsem od ČT odkoupil a slovem i písmem jsem popsal, jak jsem v hodnocení Součka naletěl a co od něj lze očekávat. 

V personální politice se mu opravdu nedařilo. Do funkce kancléře, kterému podléhá řada úseků, jmenoval bývalého primátora a později ministra. Ten se ve funkci ohřál jen šest či sedm měsíců. Zúčastnil se Vlasteneckého setkání v Příčovech, které je složkami blízkými vládě spojováno s radikální dezinformační scénou. Co ho to napadlo jsem nepochopil – všechny funkce vykonával jako jeden z fundamentálních členů ODS. Po reakci politiků i veřejnosti odešel s tučným odstupným.

Tím příliv mladších kompetentních lidí, kteří by přestali nakupovat technologie, podléhající pětiletým odpisům, zatímco vývoj prochází radikálními změnami v řádu měsíců, skončil. Vývoj programu v rámci úspor  znamenal zrušení několika zábavných a dokumentárních pořadů v řádu pěti milionů Kč (ČT měla v té době k dispozici 7,5 miliardy).

Obdobně se pak ČT zavděčila jedné z vůdčích postav předpokládané povolební vlády pořadem propagujícím kliniku řízeného těhotenství, která byla vybudována zásluhou politického vůdce politické strany...

Do ČT jsem rok a půl nevkročil, a tak mnohé, co ví Rada ČT a zaměstnanci, já nevím. Upřímně lituji promarněný čas, nezbytný k radikálním změnám. A stejně lituji svou hloupost a omlouvám se za ni.