Doporučoval bych v této věci  zvláštní ostražitost a k samotnému návrhu rezervovanost. Umím si představit, že ve výjimečných případech- jako je například dlouhodobá vážná nemoc žáka-jde o možný způsob, jak se dítěti může dostat základního vzdělání, nicméně v ostatních případech je třeba s tímto institutem nakládat opatrně.

Je třeba vzít v potaz i další roli školy, než je vzdělávání a to roli socializační, kdy se navazují kontakty s vrstevníky, učí se komunikovat s cizími lidmi. Domácí způsob výchovy může mít vliv na socializaci dítěte, což může být škodlivé pro jeho další vývoj či další vzdělávání. Rovněž si nemyslím, že titul bakaláře je u rodiče záruka toho, že může tento rodič svému dítěti vyložit kvalitně všechny předměty. Některé z předmětů mohou být tímto způsobem potlačeny, což jistě není dobré.

Experimentální zavedení tzv. domácí výuky poukazuje i na skvělé výsledky u některých dětí, které se mohou odrážet od toho, že jde o děti mimořádně nadané, které by měly lepší výsledky i ve škole. Je však otázkou, jestli by problematika mimořádně nadaných dětí neměla být spíše  řešena výraznější podporou vzdělávání nadaných žáků přímo ve školách.

Pokud domácí výuka ano,  tak pouze ve výjimečných případech. U těch ostatních je třeba být na pozoru, protože takový způsob vzdělávání může mít řadu negativ.

Marcel Chládek