Příznivci parodií určitě znají kultovní britskou komedii Monty Python a Svatý Grál. Je tam jedna scéna (jelikož je příliš naturalistická, nebudu ji sem dávat, snadno si ji vyhledáte), jak král Artuš potkal Černého rytíře.

Král rytíři řekl, že nic proti němu nemá, chce jen projít. Rytíř mu odvětil, že musí zemřít. Tasili meče a král mu odsekl ruku. Na výzvu, aby odstoupil, Černý rytíř odvětil, že je to jen škrábnutí. Král Artuš mu odsekl druhou ruku a prohlásil se za vítěze. Rytíř však do něj začal kopat a provokovat ho, aby bojoval. Když mu král shovívavě připomněl – „Jsi statečný bojovník, ale slyš, ty blbečku, nevšiml sis, že už nemáš ruce??" - rytíř pohrdavě odsekl, že je to jen povrchové zranění. Vzápětí mu Artuš odťal levou nohu. Černý rytíř však trval na tom, aby pokračoval v boji a když král odmítl, začal mu vyhrožovat, že pokud nebude bojovat, tak uvidí. „Co mi uděláš? Vykrvácíš na mně??" vybuchl Artuš a jelikož měl už toho po krk, odťal mu i druhou nohu. Bezradný a zmatený Černý rytíř bez rukou a bez nohou říká: „Je to nerozhodně, dobře?" A když král Artuš mávl rukou, překročil ho a odešel, Černý rytíř za ním volal: „Utíkáš z boje, zbabělče, coo?!"

A tak přesluhující ukrajinský prezident usiluje za každou cenu vetřít se do přízně pánů ve Washingtonu a Berlíně jako poslední sluha - ne však sluha národa, ale amerického impéria. Z této pozice, jako takový Gloch, který podlehl zhoubnému vlivu prstenu moci, který mu prodloužil život a který se zoufale snaží získat zpět, je ochoten zničit všechny, kteří ho usilují připravit o jeho "miláčka".

Slovensko musí otevřít vážnou diskusi o své budoucnosti. Nejen o fiktivní neutralitě, na kterou nemá odvahu ani samotný premiér. Ale my si musíme uvědomit realitu a přestat tlachat o tom, že jsme nějakou aliancí rovnoprávných demokratických spojenců. NATO v dnešní podobě je feudálním impériem, ve kterém odvádíme desítek císaři Donaldovi. Pět procent HDP na zbrojení nebylo výsledkem ani jednání, ani spolupráce. Byl to otevřený diktát s ultimátem, a tomu odpovídal i rekordně krátký čas setkání. Z diplomacie nezůstalo kromě formy vůbec nic a místo ní jsme přijali politiku appeasementu - udobřování si marnomyslného vládce z Washingtonu. Pokud se někdo pokusil vzepřít (jak to udělalo Španělsko), byl nemilosrdně sražen na kolena s výhrůžkou, že mu zničí ekonomiku. Jak napsali Financial Times: „Členové NATO se na summitu v Haagu proměnili v zajíce, kteří vyděšeně hleděli na hada, aby je nezhltnul"