Ústavní soud se přitom komicky odvolal na jakési zvyklosti, které nemají ovšem tutéž váhu jako Ústava. Avšak v tom samém svém rozhodnutí Ústavní soud potvrdil, že za zahraniční politiku státu podle Ústavy republiky zodpovídá vláda. Dialektický výklad práva, což je pochopitelné  u soudců, kteří se zabývali hluboce studiem dialektického materialismu, jako správní členové starorežimní Komunistické strany Československa, je zřejmý. Mám na mysli předsedu Ústavního soudu Baxu a jeho podpůrce Rychetského, rovněž bývalého bolševika a také bývalého prý zuřivého komunistu jménem Šámal - soudce zpravodaje. Ti všichni se přičinili, aby zprznili rukou společnou a nerozdílnou Ústavu. Vláda tento jejich trapný trik odmítla. A odmítla zejména prezidentovi nejapné nároky na jeho prioritu na summitu NATO.


 Přes 400 miliard korun výdajů každoročně vynaložených na válečné výdaje je mimo kapacitní možnosti Českého státu. A další okrouhlou sumičku 70 miliard eur bude chtít generální tajemník NATO každoročně na vedení války na Ukrajině (z toho ovšem pár desítek miliard korun by rádi vytřepali z Česka). Prezidentovi je to ovšem vcelku jedno. A stejně tak jeho lobbistům, kteří jej setrvale utvrzují v jeho bludech. Do skončení doby, která bude předcházet odletu české delegace na summit NATO se ještě máme  na co těšit. Přátelé pražské kavárny a prezidenta Pavla se budou rozčilovat, budou zlí a neurvalí. Ale nakonec si zvyknou. Zkrátka prezident panuje, ale vláda vládne.