Ze všech stran denně slyšíme, že musíme poslouchat nařízení vlády. A že jen šílenec či nezodpovědné individuum covidová nařízení vlády nedodržuje. A že nebudeme-li poslouchat, budeme přísně potrestáni!

A tak učitelé peskují malé děti dusící se v rouškách, ředitelé škol vyhrožují „odbojným“ učitelům kteří si dovolí, ó hrůzo, roušky nenosit. Vidíme jak dvacetiletí „ochrankáři“ v obchodech bezohledně vyhazují ven letité důchodce, neschopné nosit roušku pro potíže s dýcháním či pro extrémně nízký krevní tlak, a brání jim tak v nákupu základních životních potřeb. Vidíme prodavačky u pokladen, které odmítají člověku bez roušky prodat zboží a volají na „ochranku“, aby ta podivná individua vyvedla ven.

Vidíme jak policisté, s poněkud ironickým nápisem na autě „Pomáhát a chránit“, obtěžují a pokutují občany bez roušek, jak šikanují zoufalé živnostníky, kteří se konečně začínají bránit tomu naprosto nesmyslnému COVIDteroru. (Po straně a pod slibem přísné anonymity Vám mnozí policisté sdělí, že je to samotné štve, že to nedělají rádi, ale že rozkaz je rozkaz a že přece plní nařízení vlády).

Pokud tedy dostanou rozkaz, aby do protestujících na Václaváku či Palackého náměstí nakonec stříleli, také ten rozkaz poslechnou? Možná ano, na Slovensku či v Německu už policie plastovými náboji proti demonstrantům střílela. Malou ukázku toho, co se může dít, jsme mohli vidět při brutálním (policejními provokatéry vyvolaném) zásahu těžkooděnců se psy, vodními děly, slzným plynem a obrněným transportérem při demonstraci na Staroměstském náměstí.
Historie nás učí...

Ti všichni poslouchají nařízení vlády. Jenže kde zůstal zdravý rozum? Kde zůstalo kritické myšlení a přiměřenost? Jsou si všichni tito oddaní a nekompromisní „vykonavatelé“ nařízení vlády vědomi, že slouží vzniku diktatury horší, než náš národ kdy zažil? Jsou si ti, co hromadně volají na linku 158 a udávají své spoluobčany za nenošení roušek či za „nelegální oslavu narozenin“ vědomi, že se chovají stejně, jako se chovali udavači za protektorátu v době německé okupace?  

Před rokem 1918 Rašín a mnoho dalších "mužů října" neposlechli nařízení vídeňské vlády, a jedině tak mohla vzniknout Československá republika. Také vojáci v legiích tehdy neposlechli nesmyslné rozkazy a svým odporem nakonec významně přispěli jak ke vzniku republiky, tak i k významnému zviditelnění nového Československa v nově se rodícím poválečném světě.

V době Protektorátu Čechy a Morava v letech 1939 - 1945 rovněž existovala mnohá nařízení protektorátní vlády, které česká policie a četnictvo víceméně poslouchalo a vynucovalo. Přesto se našly stovky lidí, kteří po dlouhé měsíce schovávali, šatili a živili parašutisty Josefa Gabčíka a Jana Kubiše, kteří nakonec v květnu 1942 odpravili německého zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Všichni tito stateční tehdy také neposlechli nařízení vlády, přestože za to, často s celými rodinami, nakonec krutě zaplatili. Ostatně protektorátní vlády máme po roce 2004 opět, jen se tváříme, že Brusel není 4. říše.

A nakonec rok 1989. Proti nařízení vlády už během „Palachova týdne“ protestovalo v Praze tisíce lidí, brutálně rozehnávaných policií, srážených k zemi obušky a vodními děly. Také tito policisté (tehdy Veřejná bezpečnost) "pouze" plnily rozkazy. Ale přišel listopad a náměstí v celém Československu byla postupně plná desetitisíců lidí a policisté už tyto demonstrace nerozháněli. Ochromená vláda už neměla sílu jim něco takového nařídit.

Nenásilný odpor

Jak je to tedy s posloucháním nařízení vlády, jdou-li proti zdravému rozumu, zakladním občanským svobodám a způsobují faktický rozvrat hospodářství? Má smysl aby se občan, živnostník, rodič, učitel, policista, lékař, důchodce atd. nařízením vlády bránil? Aby demonstroval a aktivním nenásilným odporem tj. neplněním nařízení, které mu prokazatelně škodí, vyjádřil svůj občanský postoj?

Indický politik Mahátma Gándí dokázal v minulém století přesvědčit své spoluobčany, že to smysl má, že neplněním nesmyslných vládních požadavků a aktivním nenásilným odporem je možné dosáhnout velkých změn. Gándímu a jeho stoupencům se tak v roce 1947 nakonec podařilo po 89 letech britského panování vyhnat Brity z Indie.

Je smutné, že se za této situace v našich podmínkách nenašla jedna JEDINÁ opoziční politická strana, která by se za občany skutečně aktivně postavila. Mnozí to očekávali od národní zájmy alespoň slovně hájících SPD či Trikolóry. Očekávali marně.

A přitom tito politici mají dobrý příklad od našich východních i západních sousedů. Alternativa pro Německo (AfD) v Německu a Lidová strana Naše Slovensko (LSNS) na Slovensku občany v jejich protestech proti nesmyslným vládním nařízením aktivně podporují a mnohé protesty i samy organizují. Na Slovensku se k protestům proti COVIDhysterii připojila už i bývalá vládní strana Smer Roberta Fica.

Máme slepě a "loajálně" poslouchat nařízení vlády, která vedou zemi k rozvratu ekonomiky, školství, mezilidských i mezigeneračních vztahů a k obrovskému zadlužení? Právě tuto otázku si dnes musí každý položit a zodpovědět sám za sebe, protože zastání u opoziční politické reprezentace nenajde.

Žijeme dobu zázraků. Každoroční sezónní chřipka, která letos zázračně zmizela, a kterou loni onemocnělo 996.000 lidí, aniž by se zavírala ekonomika a školy, byla nahrazena Covidem s neuvěřitelnou mediální a vládní podporou. Když neposlechneme, přijde prý třetí vlna, čtvrtá a další a další. Úprk do náruče nové totality.

Všechna ta vládní nařízení nás budou decimovat tak dlouho, než po vzoru Gándího řekneme, ať už na demonstracích či aktivním nenásilným odporem, hromadně NE.

Nebo už na něco takového nemáme?