Mír představuje odzbrojení, mír odzbrojuje, osvobozuje, a proto dovoluje člověku nemít strach. Současné politické elity, které se rozhodli zbrojit, by si měli výzvu nového papeže okamžitě vzít k srdci a za vlastní.

Včera jsem se zúčastnil komorní konference ve Vlasteneckém sále Karolina UK nazvané-Evropská unie a Svatý stolec. Konference se konala v kontextu 75. výročí Schumanovo deklarace, o které jsem krátce psal v nedávném příspěvku nazvaném Setkání v Brně a v Moskvě (https://institutcl.cz). V dnešním příspěvku se zmiňuji o konferenci kvůli referentům, kteří nezklamali, kvůli zajímavému a aktuálnímu obsahu hlavních referátů, vyžadujících kontextové myšlení a znalosti, a v neposlední řadě i kvůli stanovisku prezidenta Pavla pro Ústavní soud ve věci žádostí senátorů o přezkum smlouvy mezi Vatikánem a Českou republikou. Stanovisko prezidenta totiž indikuje, že smlouva může přispět k privilegovanému postavení katolické církve, a že smlouva není v souladu s ústavním pořádkem. Stanovisko samotné, aktuální dění ve světě a historie jako taková, Vatikánu a státu ČR specificky, indikují potřebu nabídnout veřejnosti něco málo a srozumitelného k zamyšlení na téma názvu článku.

Věřím, že sborník konference bude brzo hotov a že bude k dispozici především politikům zítřka. Proč? Velvyslanec EU při Svatém stolci Martin Selmayr a velvyslanec ČR při Svatém stolci Pavel Svoboda hovořili mimo jiné o hlavních obrysech vztahů EU a Svatého stolce, o vztahu k Vatikánském Městu a v případě velvyslance EU Martina Selmayra v souvislosti s posledním loučením s papežem krátce i o Číně a Tchaj-wanu. Jinými slovy: O dlouhodobé strategii, neexistujících diplomatických vztazích Vatikánu s Čínou, které byly přerušeny v roce 1951, založení Čínského sdružení vlasteneckých katolíků v roce 1957, které autoritu papeže odmítalo, a existujících diplomatických vztazích Vatikánu pouze s Tchaj-wanem, které podléhají dění ve světě a ve Vatikánu. 

Pro doplnění a v kontextu stanoviska prezidenta ČR je autor přesvědčen, že existuje potřeba seznámit se také s následky prodloužení platnosti dohody o společném jmenování biskupů, která byla poprvé uzavřena v roce 2018 mezi Svatým stolcem a Čínskou lidovou republikou.

V kontextu konference se nachází probíhající uzavřené shromáždění kardinálů volící papeže (konkláve) a předpokládaná potřeba seznámit čtenáře se specifikou Vatikánu a Svatého stolce, protože Vatikán není to samé, co je Svatý stolec a existuje politický thriller z roku 2024 Konkláve režiséra Bergera a scénáristy Straughana podle románu Roberta Harrise z roku 2016. Zmiňuji se o filmu, protože jeho obsah lze spojit s událostmi a výzvami dneška. 

Poté, co papež zemře na infarkt, se schází kolegium kardinálů, aby zvolilo jeho nástupce pod neochotným vedením kardinála Thomase Lawrence z Velké Británie, jehož nedávná žádost o přeložení z Vatikánu na venkovské místo byla papežem zamítnuta. Čtyři přední kardinálové jsou Aldo Bellini ze Spojených států, progresivní liberál; Joshua Adeyemi z Nigérie, charismatický sociální konzervativec; Joseph Tremblay z Kanady, duchovní a umírněný společenstva; a Goffredo Tedesco z Itálie, zarytý tradicionalista.

Děj filmu se odehrává ve Vatikánu, kde se má právě odehrát jedna z nejtajnějších a nejstarších událostí na světě – volba nového papeže. Volbou pověřený Kardinál Lawrence se ocitá v centru spiknutí, které může otřást samotnými základy církve. Nevylučuji, že tak tomu může být i dnes.

Třetí den, po odhalení Tremblayových činů, se Lawrence usmíří s Bellinim a souhlasí s tím, že se postaví proti Tedescovi. Poté, co předtím hlasoval pro Belliniho, Lawrence neochotně uvede své jméno na svůj hlasovací lístek, ale je přerušen výbuchem, který poškodí kapli a srazí ho na podlahu: Po celé Evropě probíhá kampaň automobilových a sebevražedných atentátů. Tedesco zahajuje tirádu vyzývající k náboženské válce proti islámu, zatímco Benitez na to reaguje mírumilovně, ale důrazně, argumentuje proti setkávání násilí násilím a kárá všechny za to, že sledují své vlastní politické agendy před svým náboženským posláním. Během sedmého hlasování, kdy rozbitým oknem prosvítá světlo, kolej drtivou většinou zvolí Beniteze, který si zvolí papežské jméno Nevinný.

Lawrence je zpočátku nadšený, dokud ho O'Malley nevezme stranou, aby s ním prodiskutoval Benitezovu zrušenou lékařskou schůzku. Benitez v konfrontaci prozradil že se narodil s vnitřní hermafroditní dělohou a vaječníky, ale nevěděl o tom, dokud to nebylo odhaleno během operace slepého střeva. Rozhodl se proti laparoskopické hysterektomii, protože věřil, že by měl zůstat takovým, jakým ho Bůh stvořil. Lawrence se prochází po zahradě, poslouchá dav jásající nad zvolením papeže Nevinného, než odejde do svého pokoje, otevře okno a pozoruje trojici mladých jeptišek, které štěbetají na nádvoří pod ním: I když se o nás sestrách předpokládá, že jsme neviditelné, Bůh nám přesto dal oči a uši.

Vatikán, oficiálně Městský stát Vatikán, je vnitrozemský stát, městský stát, mikrostát a enkláva obklopená Římem a historicky jeho součástí. Fascinuje lidi po celém světě. Za zdmi Vatikánu se skrývá dlouhá historie plná moci, víry, umění a intrik. Následující představuje dvanáct faktů o mikrokosmu Vatikánu.
Velikost

Vatikán je nejmenším státem na světě s rozlohou 0,44 kilometru čtverečního. Do newyorského Central Parku by se vešel téměř osmkrát a pěšky ho zvládnete přejít zhruba za 30 minut. Městský stát je domovem významných budov, jako je bazilika svatého Petra se Svatopetrským náměstím, Vatikánská muzea a Apoštolský palác, oficiální rezidence papeže.

Vatikán nebyl vždy tak malý. Po více než tisíc let papežové vládli rozsáhlému území ve střední Itálii, a to nejen jako duchovní vůdci, ale také jako světská knížata: Papežský stát. Ten byl velký asi jako dnešní Švýcarsko a zahrnovala města jako Bologna, Ancona a samozřejmě Řím.

V průběhu sjednocení Itálie vojska Italského království anektovala v roce 1870 Papežský stát. Papež byl zbaven moci a Řím byl krátce nato prohlášen za nové hlavní město. Pius IX., tehdejší papež, se stáhl do Vatikánu. Současné území městského státu bylo zakotveno v Lateránských smlouvách v roce 1929.

Vatikán vlastní půdu a nemovitosti po celém světě, které jsou chráněny jako exteritoriální državy. Patří mezi ně papežská bazilika Santa Maria Maggiore, kde byl pohřben papež František, a papežská letní rezidence v Castel Gandolfo, jižně od Říma.

Švýcarská garda se zavazuje k poslušnosti a bezpodmínečné loajalitě. Nosí svou slavnostní uniformu s baretem, bílým límcem a halapartnou, sečnou a bodnou zbraní.

Švýcarská garda je zodpovědná za bezpečnost papeže a jeho rezidencí. Její založení se datuje do roku 1506, kdy papež Julius II. naverboval 150 švýcarských vojáků jako osobní stráž. V 15. a 16. století byli Švýcaři považováni za nejlepší žoldnéře v Evropě a byli známí svou disciplínou, statečností a bojovou silou. Jejich pověst byla upevněna, když 147 gardistů přišlo o život pro papeže Klementa VII. během plenění Říma v roce 1527.

Dnes gardu tvoří asi 135 mužů. Na rekruty se vztahují přísné požadavky na přijetí. Každý gardista musí být katolík, svobodný, ve věku od 19 do 30 let, vysoký alespoň 1,74 metru a švýcarský občan. Přísahou se zavazují k absolutní poslušnosti a bezpodmínečné loajalitě – v případě nouze musí být stráže připraveny obětovat své životy pro papeže.

Barvy jejich poutavé uniformy odpovídají barvám erbu rodiny Medici: žlutá, červená a modrá. Většina stráží pochází z kantonu Valais; od roku 1825 poskytla jen vesnice Naters 80 gardistů.

Ve Vatikánu je skutečně vězení. Nachází se v Justičním paláci poblíž Porta Sant'Anna a má jen několik cel. Používají se však jen zřídka, a pokud ano, pak jako disciplinární opatření. Celkově je počet trestních řízení ročně minimální, přestože počet nepotrestaných přestupků mnohé udivuje.

Ve Vatikánu je také vlakové nádraží a železnice. Železnice je dlouhá asi 300 metrů a spojuje městský stát s italskou železniční sítí pomocí mostu. Byla postavena v roce 1934 na žádost papeže Pia XI., aby diskrétně přivezla do Vatikánu zboží, uhlí a později auta. Dnes je vlak využíván pouze k občasným výletům, například turistů nebo ke speciálním akcím.

Vatikánská banka se nachází ve věži Mikuláše V. nedaleko Apoštolského paláce. Obchodní prostory se rozkládají na pěti podlažích. Oficiálně se banka nazývá Institut pro náboženská díla (IOR) a byla založena v roce 1942. Jejím hlavním úkolem je hospodaření s finančními prostředky církevních institucí. Jejich pověst je však ovlivněna pochybným jednáním, tajemností a skandály. Občas byla banka považována za nejčernější díru ve finančním světě.

IOR byla také zapojena do největšího bankovního skandálu v italské poválečné historii, kolapsu Banco Ambrosiano v 80. letech. Její prezident Roberto Calvi založil po celém světě více než 200 společností (poštovní schránky), jejichž účelem bylo prát mafiánské peníze, přesouvat půjčky a skrývat účetní rozvahy. Banka na Bahamách, Cisalpina, hrála klíčovou roli. Kromě Calvi, který byl v roce 1982 obviněn z obskurních offshorových transakcí, banku spoluřídil arcibiskup Paul Casimir Marcinkus.  

V roce 1981 byl skandál odhalen a o rok později Banco Ambrosiano zkolabovala. V neprůhledné offshorové konstrukci zmizelo asi 1,4 miliardy dolarů. O rok později byl Calvi obviněn mimo jiné z praní špinavých peněz, stejně jako arcibiskup Marcinkus. Jeho diplomatická imunita a zvláštní status Vatikánské banky však zabránily trestnímu vyšetřování.

Calvi, který byl nazýván Božím bankéřem kvůli svým úzkým vazbám na Vatikán, se skrýval. Dne 18. června 1982 byl nalezen oběšený pod mostem Blackfriars Bridge v Londýně. Toto místo bylo symbolické: poblíž byl kdysi dominikánský klášter, jehož mniši nosili černé mnichy. V případu Calvi italské státní zastupitelství předpokládá vraždu a podezřívá mafii. Proces s pěti obžalovanými však skončil v roce 2007 osvobozením. Nic nového pod sluncem pro vědoucí.

V roce 1984 zaplatil Vatikán cca 250 milionů dolarů věřitelům Banco Ambrosiano. To bylo považováno za nepřímé přiznání viny. Vatikánská banka oficiálně popřela přímou účast na skandálu. Přesné pozadí celého případu je stále nejasné. Vatikán dosud odmítá zveřejnit dokumenty, které by mohly pomoci tuto záležitost objasnit. Dnes pro banku platí přísnější pravidla, posílen byl finanční dohled, ale kdo věří, ať věří. Proč? Banka není bez omezení přístupná širší veřejnosti, funguje ale jako komerční banka na rozdíl od Správy majetku Apoštolského stolce, která je jakožto úřad římské kurie centrální bankou Svatého stolce.

Ve Vatikánu žije 800 až 900 obyvatel. 764 z nich má vatikánské občanství. Patří mezi ně kardinálové kurie, diplomaté, švýcarská garda a další zaměstnanci papežského státu. Vatikánské občanství se uděluje pouze funkcí, nikoli narozením. Takže pokud někdo ztratí práci ve Vatikánu, ztratí také občanství.

Většina obyvatel bydlí v úředních budovách, jako je Apoštolský palác nebo penziony. Neznám žádné soukromé apartmány. Těch několik málo laiků, kteří pracují v administrativě Svatého stolce, ve vládě, ve Vatikánské bance nebo jako uklízeči, žije většinou v Římě.

Vatikánská muzea patří mezi největší a nejvýznamnější umělecké sbírky na světě. Sbírky byly založeny v letech 1506 až 1513 papežem Juliem II., když pro Belveder koupil nejslavnější antické sochy té doby. Dnes muzea vlastní kolem 70 000 uměleckých děl, z nichž asi 20 000 je vystaveno.

Sbírky pokrývají více než dva tisíce let historie umění a zahrnují díla mistrů, jako jsou Michelangelo, Raffael, Caravaggio a Leonardo da Vinci. Vrcholem je Sixtinská kaple se slavnou Michelangelovou stropní freskou; zvláště známý je úryvek se stvořením Adama. Ukazuje Boha, jak přivádí Adama k životu. Michelangelo namaloval fresku v letech 1508 až 1512. Muzea ročně navštíví více než šest milionů lidí.

Dodnes je oficiálním jazykem Vatikánu latina. V tomto jazyce se objevuje mnoho ústředních spisů, zejména magisteriálních a kanonických textů, jako jsou encykliky, kanonické zákony a dekrety. Vatikán dokonce překládá moderní termíny. Například počítač se nazývá instrumentum computatorium, znečištění životního prostředí a změna klimatu contaminatio et climatis mutatio. Za to je zodpovědná Papežská akademie pro latinský jazyk, kterou založil papež Benedikt XVI. v roce 2012.

Bankomat ve Vatikánské bance nabízí latinu jako možnost. Některé programy a zprávy Vatikánského rozhlasu jsou také vysílány v latině. V každodenním životě však jazyk umírá – lidé mluví italsky. Zato ale Evropská škola Evropské komise nabízí rok výuky ve staré latině.

Statisticky je míra kriminality ve Vatikánu astronomicky vysoká. Matematicky vzato připadá na obyvatele více trestných činů než kdekoli jinde na světě. Většinou se však jedná o přestupky, jako je kapesní krádež; pachatelé a oběti v absolutní většině nepocházejí z řad vatikánského obyvatelstva. Vraždy nebo závažné násilné činy jsou ve Vatikánu extrémně vzácné a počet odsouzení je minimální.

V katolicismu je víno nedílnou součástí náboženské kultury. Stačí si připomenout mši nebo obraz, na kterém Papež Jan XXIII. přijímá svaté přijímání během korunovačního obřadu v bazilice svatého Petra 4. listopadu 1958 a pije z kalicha posázeného drahokamy.

Všeobecně platí, že obyvatelé Vatikánu pijí více vína než obyvatelé kterékoli jiné země: v průměru 74 litrů ročně na hlavu. To znamená, že spotřeba je dvakrát vyšší než třeba ve Francii. Proč je tomu tak?

Protože víno je nedílnou součástí náboženské a společenské kultury. Používá se při každé mši, stejně jako při recepcích nebo církevních slavnostech. Duchovní mají nebeské požehnání k pití: Bible již chválí víno jako symbol radosti, hojnosti a Boží přítomnosti. Číňané vědí, že: Není to víno, co činí člověka opilým-je to on sám.  A Japonci: Víno je králem léků.

Vatikánský apoštolský archiv je jednou z největších pokladnic v historii. Byl založen v roce 1612 papežem Pavlem V. a do roku 2019 se jmenoval Vatikánský tajný archiv. Na více než 85 kilometrech regálů jsou zde uloženy dokumenty z osmi století. Patří mezi ně všechny zákony napsané Svatým stolcem, diplomatická korespondence papežů, ale i historicky cenné poklady, jako jsou dopisy Michelangela a Marie Antoinetty, spisy procesu s Galileem Galileim a dokumenty o exkomunikaci Martina Luthera a mnohé jiné, co mnozí si nemohou představit.

Přístup do archivů byl až do konce 19. století přísně regulován. Části sbírek jsou přístupné výzkumníkům od roku 1881, ale dnes musí vědci předložit doporučující dopis od výzkumné instituce, aby si mohli dokumenty prohlédnout.

Ve většině případů jsou fondy uvolněny pro výzkum po sedmdesáti letech, ale doba embarga se liší v závislosti na typu dokumentů a rozhodnutí papeže. V roce 2020 byly zveřejněny materiály o pontifikátu papeže Pia XII. (1939–1958). Vědci doufají, že to umožní lépe pochopit roli Vatikánu během holocaustu. Některé starší dokumenty jsou stále alespoň částečně blokovány nebo jsou obtížně přístupné. Patří mezi ně inkviziční akty nebo korespondence mezi Vatikánem a autoritářskými režimy.

Vzhledem k množství dokumentů je archiv místem mýtů a legend. Někteří věří, že tam jsou i lebky mimozemšťanů, jiní mají podezření, že na policích jsou neznámé biblické rukopisy nebo důkazy pro tezi, že Ježíš neexistoval. Nebo dokonce důkazy o smrti a vraždě. Koho? Papeže Jana Pavla I., který zemřel v roce 1978 po pouhých 33 dnech v úřadu. Do dnes existuje mnoho mýtů. Konspirační teoretici vidí jako pachatele buď jezuity, ilumináty, odpůrce reformy nebo mimozemšťany. Dosud ale nebyla žádná z těchto teorií podložena.

Na zmíněný politický thriller Konkláve, populární v USA jako zakladatel katolické duchovní organizace Word on Fire, Biskup Robert Barron, reagoval na film bez servítků: Právě jsem viděl Konkláve. Církevní hierarchie je tady semeništěm ambicí, korupce a zoufalého egoismu, konzervativci jsou xenofobní extremisté a liberálové jsou sebestřední intrikáni. Nikdo nemůže uniknout této neřešitelné situaci. Jedinou cestou vpřed je přijetí pokrokových buzz words o rozmanitosti, inkluzi, lhostejnosti k doktríně a konečným řešením je kardinál s ctností, který přijme papežské jméno Innocent (Nevinný). Jelikož film prochází prakticky všemi škatulkami woke, určitě získá spoustu cen, ale radím vám, abyste od něj utíkali co nejrychleji pryč.

Autor příspěvku doporučuje podívat se na film již proto, že věřící i nevěřící mají oči a uši, a měli by se zajímat o smlouvu mezi Svatým stolcem a Českou republikou, měli by vědět, že Svatý stolec (latinsky Sancta Sedes, italsky Santa Sede) je úřad římského biskupa, který definuje i kanonické právo a zahrnuje nejen papeže, ale celou Římskou kurii. 

Svatý stolec na rozdíl od Vatikánu není státem, ale zvláštním subjektem mezinárodního práva. Dokumenty Vatikánského státu jsou zveřejňovány v italštině; oficiální dokumenty Svatého stolce jsou vydávány hlavně latinsky. Svatý stolec není stát, ale je subjektem mezinárodního práva, a proto vydává diplomatické a služební pasy. Znak Svatého stolce v podobě erbu se odlišuje od Vatikánského státního znaku. Titul svatého stolce příslušel kromě papežského stolce též stolci mohučského arcibiskupa. 

Žij a nechej žít. To je první krok k pokoji a radosti (papež František). Souhlasu netřeba. 08.05.2025