Dřív lidé tak neměnili  vztahy mezi sebou podle volebních preferencí. Dnes je znát zcela zřejmá snaha politiků udělat ze svých voličů uzlíčky nenávisti. Díky ní pak volič nevnímá jejich politickou nezodpovědnost, nepoctivost, nedodržování slibů a odpustí jim všechno, protože nad tím vším vidí pouze společnou politickou vizi dobra. Pak se může zneužívat moc, kašlat na zákony, loupit a likvidovat protivníka a s takovým voličem to nepohne. Ale hlavně, takový volič neodejde k jiné straně na základě uvážení, protože neuvažuje. 

Nenávist stejně jako láska nemá s rozumem nic společného. Pokusme se zase o to se třeba u piva o politice v úterý pohádat a ve čtvrtek si spolu zase sednout, jako by se nic nestalo, k řešení něčeho jiného. Velmi mě trápí vývoj k tomu, že pro rozdílné politické názory se rozkmotří například milovníci přírody, zahrádkaření, sportování nebo psů a koček. Nedopusťme, aby to politické divadlo zasáhlo naši duši. Udržme si jistý odstup a nadhled, abychom byli schopni – po ovoci poznávat JE, a neničili si často letitá přátelství s těmi, co dnes mají jiný politický postoj. Postavme ve svém srdci proti nenávisti zcela konkrétní lásku k obyčejným věcem, kterou tam máme. Bez ohledu na to kdo a jak vládne, dejme přednost společným láskám, co nás spojují. 

Nevěřme tomu, že ti co mají jiné názory, se tím stávají našimi nepřáteli. Mně jsou například milejší ti, kteří mají jiný politický názor než politici, které jsem sám volil, protože ty první znám a vážím si jich. Ty, co volím, neznám a jen doufám, že udělají něco z toho, co slibují. Nenechme si vnutit nepřátelství mezi sebou, abychom, až „morální majáky“ pohasnou, nezůstali sami.