Z celkového objemu korunových státních dluhopisů (1,4 bil. korun) ve svých portfoliích v závěru loňského roku drželi necelých 41 %.

V korunovém vyjádření šlo o 582 mld. Ještě v polovině roku přitom vlastnili dluhopisy za více než 633 mld., takže se během druhé poloviny roku fakticky zbavili papírů za více než 50 mld. Slovem „zbavili“ však nemyslíme, že by tyto bondy masivně vyprodávali, spíše je jen drželi do splatnosti a poté už své peníze znovu nereinvestovali. Na samotném konci roku už bylo vidět, že široký úrokový diferenciál spolu se stabilní korunou začínají zahraniční hráče opět motivovat.

Ve srovnání se zahraničními investory držely tuzemské banky jen zhruba polovinu bondů a patří jim tak druhá pomyslná příčka na českém kapitálovém trhu. Je vidět, že poté co v průběhu kurzového režimu svá portfolia vyprodaly, se je už s ohledem na nízký výnos nesnaží obnovovat. Zatímco tak ještě před čtyřmi lety držely papíry za více než 552 mld., loni to bylo jen necelých 303 mld. Bondový trh je tak především v rukou zahraničních hráčů a ne náhodou se i česká výnosová křivka pohybuje v souladu s tou evropskou – byť s atraktivním úrokovým bonusem.

Nepředpokládáme, že by se letos něco v tomto směru na českém trhu změnilo. Nabídka zajímavých a přitom tak bezpečných aktiv – jako jsou české bondy – je v Evropě docela malá, a tak jejich snaha vyklízet tuzemské pozice není pravděpodobná. Navíc nekončí ani doba záporných úrokových sazeb, ani se nechystá emisní tsunami (spíše naopak).