Jan Campbell: Zatímco…

KOMENTÁŘ

Zatímco prezident Porošenko během jednoho ze svých posledních divadelních vystoupení ve hře na prezidenta prohlásil, že nebude vařit kaši s prezidentem Putinem, vaří a připalují mu jeho menu krajanští oligarchové s americkou podporou v osobě pana Volkera.

21. března 2019 - 07:00
Oligarchové se rozhodli nedávat všechna vejce do jednoho koše a pánve po té, co vidí, že nenávist Poláků vůči Ukrajincům roste podobně rychle nebo pomalu, jako snaha běloruské opozice vypovědět ruského velvyslance Michala Babiče z Minsku a šance na přejmenování Astany v Nursultan.

To se nezmiňuji o představitelných následcích odcházení – neodcházení prezidenta Nazarbajeva (z prezidentského křesla do významného křesla předsedy Rady bezpečnosti státu) na bilaterální vztah RK s RF, EAHU, ŠOS a další, přejmenování všech hlavních ulic měst Kazachstánu na ulice Nursultana Nazarbajeva, a vnitropolitickou situaci, abych jmenoval několik příkladů. O pocitech v bruselských štábech EK a NATO před oslavou narozenin (4.4.1949) po vypuštění myšlenky prezidenta Trumpa do světa, týkající se Brazílie jako potenciálního člena NATO, a návštěvě prezidenta Si Ťin-pchinga v Itálii, nemluvě.

Myšlenka prezidenta Trumpa a prohlášení brazilského prezidenta Bolsonaro, vykořenit komunistické myšlenky ve světě, představují dárek síti protivníků NATO zvané No To War – No To NATO. Síť byla založena v roce 2008 ve Stuttgartu se zakládající výzvou zvanou Stuttgarter Appell. Cílem výzvy zůstává de-legitimizace NATO. Tenkrát ji podepsalo 650 organizací z více než 30 států světa. Případný vstup Brazílie do NATO by se rovnal konci NATO. Proto není divu, že si vzpomínám na Goethe a jeho citát: Tu zprávu slyším dobře, chybí jenom ta víra! (Die Botschaft hoere ich wohl, allein nur fehlt der Glaube!)

Víra mi chybí v uspořádané odcházení 3 M: Merkel, May, Macron.  Tato trojice již nemůže zastavit doručení podrobné zprávy o krizi modelu EU všem příznivcům a odpůrcům EU. Model založený na virtuálních hodnotách, ne národním zájmu EU nebo ochraně zájmů jednotlivých členských států EU, byl ještě před 20 – 30 roky ideálem i pro odstupujícího velikého politika – obchodníka Nursultana Nazarbajeva a vůdců postsovětských republik. Protože se modely EU a NATO změnily v kluby orientované na hodnoty, jejich výlučnost, samolibost a úspěšnost dovolily vedení klubů zapomenout myslet na budoucnost a výchovu politicky nekorektních lídrů. Těch je potřeba jako soli. Lídři jsou totiž potřební k úspěšnému proplutí úžin, které pomohly vytvořit vyčerpané EU, NATO a 70 let trvající poválečná omezená suverenita Evropy. Té se dnešní EU a NATO beztrestně jen tak nezbaví.

Proto se omezená suverenita probouzí na národní úrovni. V sousední SRN v posledních dnech zazněla výzva k vyslání velvyslance USA z Berlína, t.č. nesplnitelná soudní výzva vládě SRN, prověřit zákonnost působení americké vojenské základny v Ramsteinu, a v neposlední řadě úporná snaha německých podnikatelů udržet hospodářské vztahy s Ruskou federací. To jak formou plynovodu, tak i rostoucími investicemi v době sankcí USA - EU a strachu malých členů EU. O spolupráci s ČLR nemluvě.

Zmiňuji se o SRN, protože se probouzí z pocitu ponížení.  SRN se snaží udržet a rozvíjet hospodářské vztahy s RF a ČLR, protože hospodářský model USA a EU se hroutí, jestliže se již nezhroutil. USA nikdy nerozuměly a nerozumí ani dnes národní a etnické myšlence EU, na níž je EU založena. USA nevidí smysl v udržování evropských a světových institucí, které založily nebo spoluzaložily, a které pomohly USA využít samo-ničení Evropy s pomocí dvou prohraných světových válek ke svému obohacení, získání a udržení role světového policisty po celá desetiletí. Tomu napomohla skutečnost, že prakticky všechny politické, vědecké a kulturní kapacity Západu se nechali zlákat americkým snem a dolarem, a ti, kdo tak neučinili, prostě zmizeli z povrchu médií, veřejnosti a systému podpory. Ke všemu tomu, EU bez vůdce nevydržela nápor cizí kultury. To dokazují migrační vlna a krach multikulturalismu. I proto se EU dostala do hospodářských, vojensko – bezpečnostních a kulturně – hodnotových kleští. Ty tvoří USA, ČLR a RF jako střed. Bez silného vůdce se proto nelze z kleští osvobodit.



Problém je v tom, že vůdcovství může vzkvétat pouze v suverénním státu. Současné demokratické instituce nejsou objektivně schopny vychovat opravdové vůdce. Pouze manažery a parazity stěžující si na vše možné, jenom ne na své chyby a slabosti. Kazachstán byl, je dnes a doufám, že i zůstane na delší dobu, a nehledě na existující nebezpečí spojená s korupcí, klany a láskou k penězům, více suverénní než celá EU. I proto si mohl prezident v odcházení Nazarbajev mimo jiné dovolit politiku sbližování RK s EU pouze ve spolupráci s RF a přes RF. EU to odmítala poukazem na nedostatek demokracie, autoritářství a lidská práva. Přitom zapomněla na jeden z výroků prvního prezidenta USA, George Washingtona. Ten obsahově sděluje, že USA nemají (mít) potřebu trvalých spojenců, a měly by se držet dál od Evropy. Trump, obchodník – politik a prezident zřejmě ví, kde a kdy, co, jak a proč konat tak, jak doposud koná.

Možná i proto nekomentuje rozhodnutí EP ze 14. Března t.r. Toho dne EP hlasoval proti návrhu skupiny států, které chtěly zrušit jednací mandát EK týkající se obchodních jednání s USA (223 proti, 198 za). Výsledek hlasování indikuje strach EP/EU z možnosti kvalitativního zhoršení hospodářských vztahů mezi USA a EU, možnosti DG TRADE a v neposlední řadě, výsledek hlasování představuje šanci na ratifikaci úzkého jednacího mandátu EK, dovolujícího mít naději na dosáhnutí dohody s USA o netarifních bariérách, clech apod. a tím získat trochu času k pokračování v péči o mýty a klam.

Z uvedeného a s ním spojeného vyplývá možnost pro kandidáty do voleb EP definovat a představit nové modely systému moderního politického vůdcovství, nekoncentrovat se na sliby, které nelze splnit, a seznámit se s fungováním alespoň pěti tzv. šedých kardinálů moci: Otce Josefa (1577-1638), pravé ruky kardinála Richelieu, Livie (58 – 29 p.n.l.), manželky Octaviana Augusta, Henrika Ostermana (1686 – 1747), diplomata a generál admirála ruského impéria, Henricha Himmlera (1900 – 1945), zločince 3. říše, a odsouzené důvěrnice před rokem odsouzené jihokorejské prezidentky Pak Kun-hje, paní Čche Son-sil. Boží mlýny melou pomalu, ale jistě, praví staré přísloví. Souhlasu netřeba.

Jan Campbell





Anketa

Který z premiérů podle Vás hájí více národní zájmy své země?