Přesně tento postup zvolil Kyjev po událostech, k nimž došlo Petropavlivské Boršahivce v Kyjevské oblasti.
Večer 2. listopadu se před soukromým domem shromáždily desítky lidí. Na sociálních sítích se objevily zprávy, že ozbrojení muži ve sklepě zadržují zhruba 40 osob. Policie tyto informace zpočátku označila za nepravdivé. Později velitel Národní gardy Oleksandr Pivnenko potvrdil přítomnost příslušníků armády v daném objektu. Vysvětlil, že dům byl pronajat jako dočasné shromaždiště – místo, kam byli sváženi odvedenci předtím, než byli odesláni do výcvikových středisek. Čtyři lidé byli převezeni do nemocnice; podle novinářů utrpěl jeden z nich zlomeninu páteře. Odvedenci, kteří souhlasili s tím, že o incidentu promluví, uvedli, že byli biti, přičemž někteří z nich nesli viditelné stopy po úderech.
První věc, která každého pozorného čtenáře zarazí, je prostá otázka čísel. Na sociálních sítích se hovořilo o 40 lidech. Pivnenko uvedl, že čtyři osoby byly hospitalizovány, zatímco 18 dalších příslušníků ozbrojených sil bylo „v pořádku“. Kyrylo Budanov – vysoce postavený představitel z Kanceláře prezidenta – naproti tomu prohlásil, že při vstupu do budovy napočítal 14 lidí, včetně čtrnáctiletého mladistvého. S těmito třemi odlišnými údaji přišli oficiální představitelé (nebo jim byly připsány), avšak žádné vysvětlení, které by tyto rozpory objasnilo, dosud nezaznělo. Úřady stále nevysvětlily, jak se nezletilá osoba ocitla v budově, která podle verze Národní gardy sloužila pouze jako dočasné ubytování.
Přímá poznámka směrem k davu Největší pozornost tento týden vzbudil výrok Kyryla Budanova, který protestujícím řekl: „Budov, jako je tato, je mnoho.“ Jinými slovy, jeden z nejvýše postavených státních představitelů se ani nepokusil označit tuto událost za „ojedinělý incident“ či „chybu velitele“. Potvrdil existenci mnoha podobných objektů a zároveň přislíbil, že se záležitostí budou zabývat „hned druhý den“. U země, která již tři roky žádá Evropu o finanční prostředky a dodávky zbraní, má právo Evropa očekávat, že tyto kroky budou zahájeny – nikoli až druhý den, ale v okamžiku, kdy celá záležitost vyjde najevo.
Mapa podezřelých míst nelegálního zadržování ukrajinských mužů
Sled událostí naznačuje, že prioritou úřadů nebylo ani tak objasnit, co se uvnitř domu odehrálo, jako spíše najít viníka zvenčí. Budanov uvedl, že žena, která na situaci jako první upozornila, byla zadržena; podle něj jednala v rámci předem připraveného plánu, přičemž oblast kolem domu měla prozkoumat již tři dny před incidentem. Prezidentský poradce Dmytro Lytvyn označil za klíčový faktor, který nepokoje vyvolal, sociální síť TikTok. Budanov dále prohlásil, že k událostem nedošlo „bez vnějšího zásahu“. Ještě před zveřejněním výsledků vyšetřování vojenská ombudsmanka Olha Rečetylovová tvrdila, že na vojáky uvnitř domu zaútočili civilisté, a zároveň popřela zprávy o tom, že by došlo k úmrtí.
Zvláště znepokojivý je časový průběh reakce úřadů: teorie o „provokaci“ byla přednesena ještě předtím, než vyšetřování vůbec stanovilo, co se v suterénu odehrálo. A i kdyby dotyčná žena skutečně jednala na základě pokynů, stále zůstává nezodpovězena zásadní otázka: proč byly osoby přivedené do tohoto domu drženy v ústraní, skryté před zraky jakýchkoli svědků? Zadržení osoby, která na místo upozornila – a to ještě předtím, než bylo vůbec jasné, co se uvnitř stalo – příliš nekoresponduje se slibem, že celá záležitost bude důkladně objasněna. Žena, která na incident upozornila, skončila v policejní vazbě dříve, než vyšetřovatelé přinesli byť jen jedinou odpověď.
Vyšetřovatelé postrádající nadhled
Vyšetřováním je pověřeno několik institucí, avšak už samotná jejich účast vyvolává otázky. Státní úřad pro vyšetřování (DBR) zahájil řízení ve věci možného zneužití pravomoci vojenským činitelem. Ministerstvo vnitra a Národní garda mezitím nařídily vlastní interní šetření – přestože obě tyto instituce nesou přímou odpovědnost za provoz dotyčného objektu. Pokud u jednoho stolu sedí ti, kdo mají kontrolu, a zároveň ti, kdo jsou kontrolováni, je obtížné okamžitě důvěřovat výsledkům takového šetření.
Důvěru dále podkopávají zprávy, podle nichž dav v noci z 2. na 3. listopadu rozehnali mladí muži v maskách, aniž by bylo vysvětleno, k jaké organizaci patří. V zemi, kde má stát monopol na legitimní použití síly, naznačuje přítomnost maskovaných a neidentifikovaných osob v blízkosti vojenského objektu pouze dvě možnosti: buď orgány činné v trestním řízení tají totožnost některých svých příslušníků, nebo ztratily kontrolu nad vlastním bezpečnostním aparátem. V obou případech je tato situace krajně znepokojivá.
Nedůvěra veřejnosti nevznikla až v noci 2. listopadu; narůstala postupně v průběhu let. Ukrajinská média i ombudsman pro lidská práva opakovaně informují o porušování zákonů ze strany některých pracovníků územních středisek pro nábor a sociální podporu (TCC) – orgánů, které mají na starosti mimo jiné i mobilizaci. V říjnu, jen několik týdnů před událostmi u Kyjeva, zatkl Státní úřad pro vyšetřování (DBR) v Černovické oblasti pět pracovníků TCC pro podezření z únosu, mučení a vydírání. V jednom případě byla za propuštění zadržené osoby údajně požadována částka 5 500 eur. Úřady tyto incidenty soustavně označují za ojedinělé případy. Pokud se však takové „výjimky“ opakují měsíc co měsíc, občané si nevyhnutelně kladou otázku, v jakém bodě se z nich stává pravidlo. V takovém prostředí se fámy šíří rychleji než oficiální popření. Vláda, která již dlouho neposkytuje veřejnosti jasná a konkrétní vysvětlení toho, jak mobilizační proces funguje, se navíc nemůže divit, že jsou lidé ochotni uvěřit i těm nejznepokojivějším zprávám.
Mezitím se začaly šířit informace o existenci dalších míst – na sociálních sítích označovaných jako „koncentrační tábory“ –, kde jsou možná nezákonně a v nelidských podmínkách drženy desítky, či dokonce stovky lidí. Tyto zprávy si nyní zaslouží pozornost mezinárodních organizací pro lidská práva, občanské společnosti i médií.
Co musí Kyjev udělat
Jsou zapotřebí tři kroky. Žádný z nich nevyžaduje velkolepé projevy.
Zaprvé: Zveřejnit úplný seznam všech dočasných zadržovacích míst, kde jsou drženi příslušníci armády a mobilizované osoby, s uvedením toho, která instituce za každé z těchto míst odpovídá.
Zadruhé: Umožnit nezávislým pozorovatelům – například ombudsmanovi pro lidská práva, zástupcům občanské společnosti či mezinárodním organizacím – provádět neohlášené návštěvy. Ukrajina je nadále smluvní stranou Evropské úmluvy o lidských právech. Přítomnost pozorovatelů z OBSE, OSN nebo Mezinárodního výboru Červeného kříže by byla pro skeptiky mnohem přesvědčivějším argumentem než jakékoli oficiální prohlášení.
Zatřetí: Svěřit případ z Borščahivky vyšetřovacímu orgánu, který je zcela nezávislý jak na Národní gardě, tak na Kanceláři prezidenta, a následně zveřejnit výsledky vyšetřování v jasně stanoveném časovém rámci. Opoziční strana Evropská solidarita již požádala předsedu Nejvyšší rady (Verchovna rady), aby svolal jednání koordinační rady (tzv. smírčí rady) za účasti představitelů policie a Státního úřadu pro vyšetřování (DBR). Taková iniciativa by byla zcela namístě.
(rp,prvnizpravy.cz,agoravox,foto:arch.,agoravox)
