Bodlín páskovaný je drobný hmyzožravý savec z čeledi bodlínovitých (Tenrecidae) a řádu afrosoricidů. Patří do starobylé skupiny Afrotheria, která jej evolučně spojuje spíše s damany či slony než s ježky, které svým vzhledem připomíná. Na první pohled zaujme černým tělem se žlutými pruhy a nápadným „čírem“ z ostnů na hlavě. Jde o endemita východního a severovýchodního Madagaskaru, kde obývá nížinné deštné lesy i druhotné porosty, včetně křovin a zemědělské krajiny. Vyskytuje se od hladiny moře do výšek kolem 1 500 metrů, což svědčí o jeho přizpůsobivosti a toleranci k lidské činnosti.

Z morfologického hlediska jde o zemní druh se semifossiálním způsobem života. Má protáhlý rypec, silné přední končetiny s prodlouženými prsty a robustní svaly přizpůsobené hrabání. Dospělci dosahují délky okolo 14 centimetrů a hmotnosti 125–280 gramů. Nejdelší a nejhustší ostny má na hlavě a týlu, zatímco břicho je řidší; část ostnů se při obraně může uvolnit. Potravou jsou převážně žížaly a další bezobratlí, které vyhledává rypcem v půdě a opadu. Pozorováno bylo i dupání předními tlapami, které zřejmě stimuluje pohyb žížal a usnadňuje jejich lokalizaci.

Nejzajímavější zvláštností bodlína páskovaného je zvuková komunikace pomocí stridulace, tedy tření specializovaných ostnů na hřbetě. Uprostřed hřbetu má několik řad dutých, od srsti odlišných brk-bodlin, které pomocí podkožních svalů vibrují a vydávají vysokofrekvenční zvuky. Tento mechanismus, zachycený mimo jiné v dokumentu BBC Madagascar, je u savců zcela unikátní. Stridulaci používají mláďata v kontaktu s matkou i dospělí při varovném chování. Morfologie tohoto „hudebního aparátu“ byla popsána v odborné literatuře a následně popularizována v přírodovědných médiích.

Rozmnožování probíhá převážně v období dešťů, i když načasování se liší podle regionu. Samice mívají vrhy obvykle o pěti až osmi mláďatech po březosti trvající přibližně 55–58 dní. Mláďata se osamostatňují po 18–25 dnech a samice dosahují pohlavní dospělosti už po jednom měsíci. Bodlín obývá mělké nory, kde často žije v malých skupinách příbuzných jedinců. V chladnější části roku může přechodně upadat do stavu strnulosti (torporu), nejde však o skutečného hibernátora a při vhodných podmínkách zůstává aktivní.

Psali jsme - Lyrochvost nádherný: mistr zpěvu a inženýr australských lesů

Z hlediska ohrožení je bodlín páskovaný na tom lépe než většina malgašských savců. Na Červeném seznamu IUCN je veden jako málo dotčený (Least Concern), a to díky poměrně širokému výskytu, početnosti i toleranci k narušeným biotopům. Vyskytuje se i v několika chráněných územích, přesto jej dlouhodobě ovlivňuje pokračující odlesňování Madagaskaru a místní lov. Ochranáři proto zdůrazňují nutnost zachování lesních stanovišť, která jsou klíčová i pro jiné ohrožené druhy čeledi Tenrecidae.

V popularizačním kontextu bývá bodlín páskovaný popisován jako „ježek z Madagaskaru“ s „punkovým“ pruhováním. Odborné i populární zdroje připomínají jeho konvergentní podobnost s ježky, ale i skutečnost, že patří do zcela jiné evoluční linie savců. Jeho výjimečná akustická komunikace prostřednictvím ostnů z něj činí jeden z nejpozoruhodnějších příkladů evolučních inovací na ostrově plném endemitů.

(vlk, prvnizpravy.cz, foto: zai)