Jamie Dimon z JPMorgan přitom nenechal mnoho prostoru k nedorozumění. Když mluvil o tržním prostředí, konstatoval, že hodně aktiv vypadá, jako by mířila do bublinového pásma, a dodal, že v úvěrových trzích už jsou patrné první známky přebujelého rizika. Zároveň připustil, že trh může v horizontu měsíců až několika let projít výraznější korekcí. Připomněl, že geopolitické napětí, obchodní bariéry a přeceňování technologických témat v kombinaci s levnějším kapitálem zvyšují zranitelnost valuací. Toto poselství zopakoval i v dalších rozhovorech, kde hovořil o ne zcela zanedbatelné pravděpodobnosti citelného poklesu, což posiluje signál, že euforie a fundamenty nejsou všude v rovnováze.
Goldman Sachs zároveň reportoval skokové zlepšení ziskovosti v investičním bankovnictví a obchodování, což je přímý důsledek probuzení emisní aktivity i větší volatility. Vedení ale přidává zdrženlivý dovětek: ne všechny cenovky odpovídají fundamentům a kapsy přepáleného optimismu se objevují zejména kolem umělé inteligence. David Solomon ještě nedávno odmítal nálepku klasické bubliny, v říjnu však mluví opatrněji, přiznává riziko přemrštěných očekávání a varuje, že část kapitálu vloženého do AI se nemusí vrátit. V součtu to není poplach, spíš realistické přiznání, že i vítězná čísla mohou růst na křehkém základě.
Citigroup předvedla širokopásmový růst napříč byznysem, a to navzdory jednorázovým nákladům spojeným s mexickým Banamexem. Tržby v bankovnictví meziročně stouply, trhy a obchodování posílily dvojciferným tempem a návratnost se přiblížila interním cílům. Jane Fraser na analytickém hovoru zdůraznila odolnost makroprostředí a zároveň otevřeně mluvila o tom, že valuace v určitých segmentech vyžadují větší pokoru. Přidala i konkrétní ukázku toho, kde banky hledají produktivitu: interní nástroje umělé inteligence podle ní uvolňují týmu vývojářů přibližně sto tisíc hodin kapacity týdně, což je indikace, že AI se nepromítá jen do investičních příběhů, ale i do reálné efektivity velkých finančních domů.
Makropohled doplňuje nálada institucionálních investorů, která se posouvá od bezstarostné euforie k opatrnosti. Průzkumy i komentáře správců ukazují, že značná část trhu vnímá ocenění akcií jako napjaté a technologický segment spojený s umělou inteligencí jako potenciálně přepjatý. Tato očekávání sama o sobě korekci nespouštějí, ale zvyšují náchylnost k negativním překvapením, ať už ve formě tvrdohlavé inflace, slabší zaměstnanosti nebo geopolitických šoků, které by narušily představu hladkého cyklu snižování sazeb. V takovém prostředí může pár špatných titulků odstartovat přehodnocení rizika rychleji, než stačí modely přepočítat scénáře.
Evropa a střední Evropa jsou k tomuto vývoji přivázány krátkým lanem. Kdyby se americká korekce rozjela rychleji, přelije se do evropských indexů i firemních dluhopisů a projeví se v apetitu investorů pro riziková aktiva v regionu. Pro české investory to prakticky znamená víc disciplíny v řízení likvidity a opatrnější práci s příběhy, které stojí na perfektním výhledu bez prostoru pro zklamání. Bankovní varování není předpovědí kolapsu, je to korekce sebevědomí po dlouhém běhu, který mohl zamaskovat slabá místa mimo hlavní dohled regulátorů.
Současná výsledková sezóna se tak zapisuje jako poučný test, zda trh dokáže udržet rovnováhu mezi entusiasmem a realitou. Zprávy o rekordních poplatcích a silných obchodních příjmech jdou ruku v ruce s výzvou držet ruce na zábradlí. Pokud se v nadcházejících týdnech rozšíří izolované úvěrové příběhy a pokud se ukáže, že v kapsách trhu se nafukuje více bublin, než bylo patrné na první pohled, bude se euforie muset přizpůsobit přísnějšímu scénáři. V té stručné větě je obsažené podstatné poselství Wall Streetu: ve světě, kde se čísla lesknou, je opatrnost stále tou nejlevnější pojistkou. A kdo ji nemá, může být první, kdo pozná, jak rychle se radost z dobrých výsledků mění v bolest z náhlého odlivu kapitálu.