Napětí na Blízkém východě se podle ekonoma a hlavního analytika Trinity Bank Lukáše Kovandy může projevit na českých čerpacích stanicích rychleji, než si mnozí připouštějí. První zdražení očekává už v tomto týdnu. Zároveň upozorňuje, že část pumpařů může reagovat ještě dříve, než se do cen promítne skutečně dražší ropa.
„Očekávám první zdražování, které bude způsobeno touto krizí už v tomto týdnu,“ uvedl v rozhovoru pro CNN Prima NEWS. Dodal, že někteří provozovatelé čerpacích stanic mohou situace využít. Podle něj mohou „ještě dříve, než budou reálně prodávat už tu zdraženou ropu, šponovat ceny a vysvětlovat to situací v Íránu“, přestože budou prodávat zásoby vyrobené z dříve nakoupené ropy.
Řidičům proto doporučuje obezřetnost. Nevyplatí se tankovat bez rozmyslu na první pumpě. Rozdíly mezi jednotlivými řetězci mohou být výraznější než obvykle, protože část z nich si podle něj zachová přiměřené marže, zatímco jiní se pokusí situace využít.
Klíčovým bodem celé krize je Hormuzský průliv – úzká námořní cesta, kterou proudí přibližně čtvrtina světové ropy. Pokud by došlo k jeho zablokování, například v důsledku íránské akce, šlo by o zásah globálního významu. „Je to zhruba čtvrtina celkové světové ropy,“ připomíná Kovanda. Touto cestou se vyváží ropa ze Saúdské Arábie, Kuvajtu či Iráku.
Nejhorší scénář podle něj počítá s trvalejší blokádou průlivu. Pokud by Írán průliv skutečně uzavřel nebo výrazně omezil jeho provoz, například položením min, cena ropy by podle Kovandy mohla vystřelit vysoko nad 100 dolarů za barel. V takovém případě by se ceny pohonných hmot v České republice mohly dostat mezi 40 až 50 korun za litr.
Takový vývoj by ale nebyl jen otázkou cen u stojanů. Blokáda by měla i další důsledky. Ropa vytěžená v oblasti Perského zálivu by se neměla jak dostat na světové trhy. Možnosti skladování jsou přitom omezené přibližně na 25 dní. Poté by těžaři museli produkci omezit nebo zastavit. „To by přivodilo světu ropný šok,“ říká ekonom. Jeho odrazem by byly nejen drahé pohonné hmoty, ale i širší inflační tlaky.
Dopady by se neomezily jen na ropu. Druhou citlivou komoditou je zemní plyn. Hormuzským průlivem totiž proudí také zhruba čtvrtina světového zkapalněného plynu, zejména z Kataru. Pokud by se tato cesta uzavřela, Katar by neměl jak svůj plyn vyvážet.
Na první pohled by se mohlo zdát, že Evropa stojí stranou, protože katarský plyn míří především do Asie. Jenže právě zde by vznikl tlak, který by se přelil i na evropský trh. Asijské ekonomiky jako Čína, Japonsko nebo Jižní Korea by začaly intenzivněji soutěžit o dodávky jinde, především ve Spojených státech. Američtí exportéři by podle Kovandy logicky upřednostnili toho, kdo nabídne více. Evropa, která je dnes historicky nejvíce závislá na dovozu amerického LNG, by musela přihodit.
To by se promítlo do cen, které platí domácnosti i firmy. Už nyní je podle něj patrný růst burzovní ceny plynu v Evropě zhruba o 25 procent. Situace je navíc komplikovaná tím, že po zimě zůstaly evropské zásobníky relativně vyprázdněné a nyní by se měly začít doplňovat. Pokud by však došlo k omezení dodávek přes Hormuz, doplňování by bylo obtížnější a dražší.
Kovanda zároveň upozorňuje na geopolitický paradox. Zatímco dovozci energií by čelili vyšším nákladům, země s vlastními surovinami by z růstu cen těžily. Zmiňuje například Rusko. Pokud by se část odběratelů nemohla dostat k ropě a plynu z Blízkého východu, obrátila by se jinam. Vyšší ceny by Moskvě přinesly vyšší příjmy a větší manévrovací prostor.
Nejcitelnější dopady by podle něj pocítily ekonomiky, které nemají vlastní energetické zdroje a jsou odkázány na dovoz. To se týká nejen České republiky, ale také velkých asijských průmyslových ekonomik. Jakmile se energetické suroviny stanou nedostatkovým zbožím, jejich cena začne určovat tempo inflace i kondici průmyslu.
Zda se naplní extrémní scénář, nelze předjímat. Kovanda však jasně říká, že možnost blokády nelze vyloučit. Už samotná hrozba stačí k tomu, aby se ceny na trzích daly do pohybu. Pro české domácnosti to znamená jediné: vývoj na Blízkém východě se může velmi rychle promítnout do jejich každodenních výdajů. Benzín, plyn i další zboží totiž reagují dříve, než se konflikt skutečně přelije do fyzického nedostatku surovin.
(Beneš, prvnizpravy.cz, repro: cnn prima)
