Německo, dlouho považované za průmyslovou velmoc Evropy, se od roku 2020 ocitá v situaci, kterou si ještě před několika lety nedokázalo představit. Prudký nárůst dovozu z Číny, zejména v oblasti elektromobilů, baterií a strojních zařízení, způsobil zásadní obrat v obchodní bilanci a ohrožuje samotné jádro německé technologické převahy. Podle analýzy profesorky Dalii Marin z Technické univerzity v Mnichově, publikované na webu Naked Capitalism, se takzvaný „čínský šok“ dostavil se zpožděním, ale v mnohem nebezpečnější podobě než ta, kterou zažily Spojené státy po roce 2000.
„Čínský šok dorazil do Německa, a to přímo do jeho jádra: automobilového průmyslu a výroby strojů. Pokud Evropa nezasáhne, může být úder horší než americká zkušenost z 2000s,“ uvádí Marin.
V první dekádě tohoto století se Německu podařilo těžit z čínské poptávky. Zatímco dovoz z Číny rostl, prudce se zvyšoval i německý export (především strojírenských výrobků a automobilů), které pomáhaly čínské industrializaci. Tento model oboustranně výhodného obchodu fungoval až do roku 2019. Poté přišel zlom, který v krátké době zcela změnil dynamiku vzájemného obchodu. Mezi lety 2020 a 2022 vzrostl dovoz z Číny do Německa o více než 60 procent a v klíčových segmentech, jako jsou elektromobily a strojní zařízení, se objemy dovozu zdvojnásobily či ztrojnásobily. Poprvé v historii se obchod s automobily mezi oběma zeměmi vyrovnal a Německo přestalo být čistým exportérem. V oblasti strojních nástrojů se dokonce čistým dovozcem stalo už v roce 2015, avšak poslední tři roky tento trend dramaticky zrychlil.
Zatímco Německo bylo po desetiletí synonymem pro dokonalost spalovacích motorů, v éře elektromobility převzala iniciativu Čína. Díky obrovským státním dotacím, masivním výrobním kapacitám a schopnosti rychlého technologického učení získala náskok, který může být pro německý průmysl fatální. Ekonom Paul Krugman již v 80. letech teoreticky doložil, že cílené dotace mohou urychlit učící křivku odvětví a dát dotovaným výrobcům trvalou konkurenční výhodu. Empirické důkazy z Číny tento model potvrzují a Německo se nyní ocitá v pozici toho, kdo musí dohánět.
Evropská unie sice v roce 2024 zavedla cla až 45,3 procenta na čínské elektromobily a vysoká cla na stavební techniku či chemické produkty, ale dopad na celkovou bilanci byl omezený. Ukázalo se totiž, že samotná cla nestačí, pokud evropský průmysl není schopen rychle škálovat výrobu a konkurovat technologickou kvalitou. Zkušenosti evropských výrobců baterií, jako jsou Northvolt nebo ACC, společný podnik Mercedesu, Stellantisu a Total Energies, odhalily zásadní problém: v počátečních fázích výroby se potýkali se zmetkovitostí až 90 procent, což znemožnilo rychlé dosažení zisku. V době, kdy by se jejich výroba mohla stabilizovat, už hrozí, že trh ovládnou konkurenti.
Marin proto navrhuje strategický obrat. Místo pasivní obrany cla by měla Evropa „obrátit čínskou zbraň proti ní“ a podmínit vstup čínských firem na evropský trh povinnými společnými podniky s evropskými výrobci. Ty by musely být navrženy tak, aby zajišťovaly skutečný technologický transfer, nikoli pouhou montáž. Optimální model by zahrnoval rovnocenné vlastnické podíly a povinný podíl čínských odborníků přímo zapojených do výcviku evropských inženýrů a techniků.
Čínský šok tak pro Německo nepředstavuje jen problém obchodní bilance. Je to zkouška schopnosti Evropy udržet si technologickou suverenitu a schopnost konkurovat v odvětvích, která rozhodnou o průmyslové budoucnosti. Pokud nebude reakce rychlá, koordinovaná a strategicky promyšlená, může se během jedné dekády naplnit scénář, v němž Evropa ztratí nejen výrobní kapacity, ale i pozici globálního inovátora.
(Beneš, nakedcapitalism.com, foto: zai)
