Ekonom Lukáš Kovanda se v pořadu Karol s hostem na XTV věnoval široké paletě ekonomických i společenských témat. Od kritiky střídání času, přes rozpočet a zadlužení státu, až po Green Deal, emisní povolenky či otázku přijetí eura. V celém rozhovoru vystupoval s typickou přesností a srozumitelností, když jednotlivé problémy popisoval na základě konkrétních čísel i dopadů na běžné občany.
Hned na úvod upozornil na absurditu pravidelného střídání letního a zimního času, které podle něj působí více škody než užitku. „Podle výzkumu London School of Economics přináší změna času ročně ekonomické ztráty až dvě stě miliard korun,“ uvedl Kovanda. Ztráty vznikají podle něj v důsledku nižší produktivity, zdravotních problémů či zvýšené nehodovosti, zatímco úspory energie se pohybují jen v řádu desítek milionů. Řešením je podle něj zachování jednoho stabilního času bez každoročního přepínání.
Přesto ekonom zdůraznil, že České republice nehrozí bankrot. „Česko je na tom mnohem lépe než většina států eurozóny. Máme rating vyšší než Francie a naše zadlužení je kolem čtyřiceti čtyř procent HDP, zatímco průměr eurozóny přesahuje devadesát,“ uvedl Kovanda. Náklady na obsluhu státního dluhu se podle něj pohybují kolem 110 miliard ročně, což odpovídá zhruba dvěma procentům HDP a není důvodem k panice.
Dále upozornil, že stát si na provoz a důchody půjčuje převážně od bank a investičních fondů, často zahraničních. „Je to paradox. Místo aby občané měli možnost půjčovat státu prostřednictvím spořicích dluhopisů, platíme úroky zahraničním bankéřům,“ konstatoval.
K otázce přijetí eura Kovanda přistupuje zdrženlivě. Přestože není zásadním odpůrcem jednotné měny, upozorňuje na rizika spojená s nestabilitou eurozóny. „Vstupovat do eurozóny v době, kdy se potýká s dluhy Francie, Itálie a Španělska, by pro Česko nebylo výhodné,“ řekl. Jako příklad uvádí Dánsko a Švédsko, které si ponechaly vlastní měnu a těží z větší flexibility. Podle něj by přijetí eura prospělo především nadnárodním firmám, zatímco pro české občany by znamenalo ztrátu měnové suverenity.
Podle Kovandy je Green Deal příčinou ztráty konkurenceschopnosti evropského průmyslu. Rostoucí cena energií a náklady na povolenky podle něj ohrožují automobilový i těžký průmysl. Odhaduje, že během několika let může v Evropě zaniknout až třicet automobilek a zmizí milion pracovních míst. „Zatímco Evropa se sama svazuje regulacemi, Čína si mnula ruce. Ovládla výrobu solárních panelů, baterií i větrníků, a stala se vítězem celé zelené politiky,“ upozornil.
Dalším nebezpečím je podle něj tzv. uhlíkové clo, které zdraží dovoz klíčových surovin, jako jsou ocel, cement nebo hliník. Evropa si tak podle Kovandy sama vytváří bariéry, které oslabují její hospodářství. „V důsledku ukončení provozu uhelných elektráren se Česko během několika let stane čistým dovozcem elektřiny, protože nové jaderné bloky v Dukovanech budou hotové nejdříve po roce 2035,“ doplnil.
Na závěr shrnul, že Česká republika potřebuje stabilní a realistickou ekonomickou politiku, která nebude založena na ideologii. Podle něj je nutné chránit energetickou soběstačnost, průmysl a korunu. „Green Deal by se měl přehodnotit, protože neřeší klima, ale ohrožuje naši prosperitu,“ uzavřel Kovanda s tím, že Evropa by se měla vrátit k rozumu a k ekonomické racionalitě, která respektuje možnosti i potřeby občanů.










