Evropa vstupuje do další náročné etapy, v níž se souběh ekonomických i politických tlaků promítá do vzájemných vztahů členských zemí. Nejsilnější evropská ekonomika se potýká s dlouhodobým zpomalením, vysokými náklady na energii a nejednotným postojem k migraci. Tyto faktory postupně mění atmosféru uvnitř Unie a zároveň vyvolávají otázky, zda dokáže udržet svou dosavadní soudržnost. Německo přitom stále zůstává klíčovým hráčem, který nastavuje tón evropské debaty.

Německé hospodářství čelí důsledkům rozhodnutí posledních dvou dekád, jež výrazně ovlivnila energetickou koncepci, strukturu průmyslu i sociální politiku. Rychlý odklon od tradičních zdrojů energie, silná závislost na zahraničních partnerech a vysoká intenzita přílivu migrantů způsobily, že země nyní hledá nový směr. Politické klima se pod tlakem rostoucích obav mění a tento posun začíná určovat podobu evropské diskuze o bezpečnosti, ekonomice i společenské stabilitě.

V tomto prostředí přichází ekonom Lukáš Kovanda s analýzou, která upozorňuje na hlubší podstatu německého obratu. Jeho pohled zachycuje nejen vnitropolitické napětí a snahu o přehodnocení dosavadního kurzu, ale také širší důsledky pro fungování Evropské unie. Kovanda popisuje, jak může frustrace nejvýznamnější ekonomiky Unie vyvolat tlak na zásadní změny a proč by tyto kroky mohly zasáhnout i státy v jejím sousedství. Jeho úvaha tak představuje důležitý most mezi aktuálním vývojem v Německu a otázkami, které tento vývoj otevírá pro celou Evropu.

„Německo se dostalo do fáze, kdy začíná chápat, že v uplynulých zhruba dvaceti letech učinilo řadu dějinných chyb. Jeho frustrace z takového vývoje může být začátkem konce EU a eurozóny.

Historicky to jsou nejsilnější ekonomiky, které tu či onu měnovou unii opouští jako první. Němci sice povážlivě slábnou, ale ostatní země EU v globálním měřítku zpravidla také, a některé ještě výrazněji. Němci jsou tedy stále dostatečně významnou ekonomikou na to, aby jejich frustrace nezvratně otřásly celou Evropou.

Kancléř Merz se nyní i pod vlivem rostoucích preferencí Alternativy pro Německo pouští se riskantního podniku. Vnitropolitické oslabení Francie i Británie, vítězných mocností druhé světové války, dává Německu příležitost pootočit kormidlem dějin tak, aby své dosavadní fatální chyby mohlo překrýt. Postavením se do čela Evropy, bez přílišného ohledu na na její ostatní země.

Merz tím implicitně vyšle signál, že za dějinné chyby Německa, ať v oblasti bezpečnosti, imigrace či energetiky, vlastně mohou jiní, resp. přílišné německé naslouchání jiným a vázání se na ně. Takže kancléř nyní volá po tom, aby se Německo (tedy Evropa či alespoň EU):

- zbavily poškozující závislosti na USA

- stalo mnohem soběstačnějším

- vrhlo do ještě masivnějšího investování do zbrojení

- přitvrdilo v potírání imigrace, resp. zamezilo tomu, že Německo bude v takové míře jako dosud cílovou zemí přistěhovalců, zatímco mnohé jiné země EU nikoli

Berlín rovněž už od příštího roku chystá masivní dotování energií svému průmyslu, jakkoli takový krok je v příkrém rozporu se základními pravidly jednotného trhu EU.

Co to znamená pro Česko?

Tuzemský průmysl může německá dotační politika v oblasti cen energií těžce poškozovat, když už nyní čelí značným potížím. Masivní německé investování z veřejných zdrojů sice částečně české ekonomice naopak může pomoci. Ale vyšší poptávka Němců po českých dodávkách a subdodávkách jen těžko vykompenzuje újmu způsobenou zmíněnou dotační politikou v oblasti energií.

Bude sílit tlak Berlína i na Česko, aby přijímalo imigranty ze zemí vzdálenějších civilizačních okruhů. To znamená potenciální další zátěž pro české veřejné finance.

Psali jsme: Razie v SŽ poznamenaly Fialovy poslední dny v čele ODS

Razantní navýšení německých veřejných investic a obecně výdajů bude znamenat růst úrokových měr zejména v eurozóně, částečně i v Česku, a to jak na dluhu vlády, tak i firem a domácností. Dále se tak sníží atraktivita přijetí eura v očích české veřejnosti.

Němci nedělají malých chyb, jak dokazuje dávnější i nedávná historie. Pokud Berlín teď převezme otěže, hrozí, že za pár let se bude říkat, "Evropa nedělá malých chyb."

Je to ale ultimátně test Bruselu. Buď se Německu postaví a bude lpět na zásadách jednotného trhu, nebo se podvolí - a bude to tedy EU, kdo nedělá malých chyb. Což by právě byl začátek jejího konce,“ napsal na síti X ekonom a hlavní analytik Trinity Bank Lukáš Kovanda.

(Beneš, prvnizpravy.cz, rerpo: firegold)