Napětí na Blízkém východě podle některých analytiků přestává být regionálním konfliktem a začíná se měnit v proces, který může zásadně přepsat fungování světové ekonomiky. Mimořádnou pozornost vzbudil rozhovor amerického novináře Tuckera Carlsona s čínsko-kanadským profesorem Thomasem Changem, který upozorňuje, že současná eskalace nemusí skončit rychlým příměřím, ale naopak se může proměnit v dlouhou opotřebovací válku podobnou konfliktu na Ukrajině. Jeho slova jsou mimořádně ostrá a zároveň odhalují hlubší logiku, která bývá v běžném mediálním prostoru často opomíjena.
Profesor otevřeně říká, že „tato válka bude velmi podobná válce na Ukrajině, tedy vleklá a bez jasného vítěze“. Právě tento scénář je z pohledu globální ekonomiky nejnebezpečnější, protože dlouhodobý konflikt znamená permanentní tlak na energetické trhy, narušení dodavatelských řetězců a postupnou erozi důvěry v mezinárodní systém. Zásadní je přitom jeho další výrok, který působí téměř jako varování: „Írán má strategii posunout cenu ropy na 200 dolarů za barel.“
Tato hranice není pouze symbolická. Moderní ekonomika stojí na dostupné energii a prudké zdražení ropy by okamžitě zasáhlo dopravu, průmysl i zemědělství. Následkem by nebyl jen růst cen, ale reálné omezení výroby a distribuce potravin. Profesor Chang v této souvislosti upozorňuje, že „během několika měsíců mohou experti očekávat nedostatek potravin a přídělový systém“. Takové tvrzení může znít přehnaně, ale historické zkušenosti ukazují, že právě kombinace energetického šoku a narušených dodávek patří mezi nejčastější spouštěče potravinových krizí.
Rozhovor zároveň ukazuje, že konflikt nelze vnímat izolovaně. Klíčovým bodem je zapojení Spojených států, které se podle Changa nacházejí ve strategické pasti. „Spojené státy nemají únikovou cestu,“ konstatuje. Pokud by Washington usiloval o rychlé ukončení konfliktu, Írán by podle něj požadoval masivní reparace a zároveň trvalý odchod amerických sil z regionu. Takový krok by měl dalekosáhlé důsledky, které přesahují samotný Blízký východ.
Jedním z nejzásadnějších aspektů je otázka petrodolaru. Systém, v němž se ropa obchoduje v americké měně, představuje jeden ze základních pilířů globální dominance dolaru. Chang upozorňuje, že pokud by státy Perského zálivu změnily tento model, „nikdo by již nekupoval ropu v dolarech“. Tento moment je v rozhovoru možná nejvíce kontroverzní, ale zároveň nejdůležitější. Nejde jen o měnu, jde o celý finanční systém, který umožňuje Spojeným státům financovat obrovský veřejný dluh.
Profesor jde ještě dál a tvrdí, že americká ekonomika je v určitém smyslu závislá na nepřetržité poptávce po dolaru ze zahraničí. V jeho slovech zaznívá tvrdá formulace: „Americká ekonomika stojí na systému, který vyžaduje, aby ostatní státy neustále kupovaly dolary.“ Tento výrok lze interpretovat různě, nicméně poukazuje na reálný problém, kterým je vysoká míra zadlužení a závislost na globální důvěře.
Rozhovor také naznačuje, že konflikt může mít řetězový efekt. Pokud by Spojené státy ztratily schopnost garantovat bezpečnost svým spojencům, mohlo by dojít k zásadnímu přehodnocení geopolitických vazeb. Japonsko a Jižní Korea by podle Changa mohly začít masivně zbrojit, Evropa by mohla zpochybnit svou konfrontační politiku vůči Rusku a celý bezpečnostní systém by se začal rozpadat zevnitř. Tento scénář je extrémní, ale nelze ho zcela vyloučit, protože historie opakovaně ukazuje, že geopolitické změny často přicházejí skokově.
Zvláštní pozornost si zaslouží i role Číny. Ta má podle rozhovoru silný ekonomický zájem na stabilitě regionu, protože značnou část energie dováží právě z oblasti Perského zálivu. Přesto však zůstává spíše pasivní. Chang to vysvětluje slovy, že Čína „nemá rámec pro řešení ozbrojených konfliktů a tradičně se vyhýbá zásahům do zahraničních záležitostí“. Tento postoj může být racionální, ale zároveň znamená, že jeden z klíčových globálních hráčů není schopen aktivně přispět k deeskalaci.
Celý rozhovor, tak odhaluje paradox současného světa. Všichni hlavní aktéři mají zájem na stabilitě, ale žádný z nich není schopen konflikt skutečně zastavit. Válka tak získává vlastní dynamiku, která se postupně vymyká kontrole.
Nejkritičtější na celé situaci je skutečnost, že nejde pouze o vojenský střet, ale o konflikt, který zasahuje samotné základy globální ekonomiky. Energie, potraviny, měny a bezpečnostní garance jsou propojené nádoby a jakmile se jedna z nich naruší, začnou se hroutit i ostatní. Changova slova proto nelze chápat jen jako provokativní komentář, ale spíše jako varování před systémovým rizikem.
Zda se jeho předpovědi naplní, zůstává otevřené. Jisté však je, že současný vývoj ukazuje na rostoucí nestabilitu a absenci rychlého řešení. A právě to je možná nejznepokojivější závěr celého rozhovoru.
(Kovář, prvnizpravy.cz, repro: youtube)
Zdroj: https://x.com/globalijournal/status/2035078424445034582
