Obhajoba společnosti YouTube před kalifornským soudem působí na první pohled jako pečlivě připravené PR vystoupení o odpovědnosti technologických gigantů vůči dětem a mladistvým. Viceprezident inženýringu Cristos Goodrow v rámci probíhajícího procesu o „závislosti na sociálních sítích“ tvrdí, že cílem platformy nikdy nebylo vytvářet návykové chování, ale poskytovat uživatelům hodnotný obsah. Podle jeho slov byly nástroje jako časovače spánku či výzvy k přestávkám vyvinuty s ohledem na zdraví uživatelů. Jenže soudní jednání zároveň odkrylo hlubší rozpor mezi veřejnými prohlášeními technologických firem a jejich interními motivačními strukturami.
Zásadním bodem sporu je historický cíl společnosti Alphabet, pod kterou YouTube spadá, dosáhnout více než miliardy hodin sledování denně. Tento takzvaný „odvážný cíl“ byl formulován v době, kdy se platformy teprve stávaly globálními mediálními hráči. V soudní síni ale zaznělo, že právě plnění těchto metrik bylo dlouhodobě klíčovým kritériem hodnocení výkonnosti managementu a růstu hodnoty akcií. Jinými slovy, čím více času uživatelé trávili u obrazovek, tím lépe pro byznys, odměny vedení i tržní hodnotu firmy. Tvrzení, že platforma není navržena k maximalizaci sledovanosti, ale k maximalizaci „hodnoty pro uživatele“, se tak dostává do napětí s realitou ekonomického modelu založeného na pozornosti.
Právě tento rozpor je jádrem současných soudních sporů i politických debat o odpovědnosti digitálních platforem. Algoritmy YouTube a dalších sociálních sítí jsou postaveny na doporučovacích systémech, které systematicky upřednostňují obsah s vysokým potenciálem udržet pozornost, vyvolat emoce a prodloužit dobu sledování. Vědecké studie přitom dlouhodobě upozorňují, že takové prostředí aktivuje mozkové okruhy odměny podobně jako jiné formy návykového chování a že děti a dospívající jsou vůči těmto mechanismům obzvláště zranitelní. Ochranné prvky typu „dej si pauzu“ či „čas jít spát“ mohou mít význam spíše symbolický, pokud jsou zasazeny do systému, jehož základní logikou je udržet uživatele co nejdéle v prostředí platformy.
Soudní spor v Kalifornii tak není jen o jednom manažerovi či jedné firmě, ale o střetu dvou světů. Na jedné straně stojí narativ technologických společností, které se prezentují jako neutrální poskytovatelé hodnotného obsahu a nástrojů pro sebe-regulaci. Na straně druhé jsou dokumenty a svědectví ukazující, že skutečnou hnací silou je maximalizace angažovanosti, tedy pozornosti, času a dat uživatelů. Tento konflikt se neodehrává pouze v soudních síních, ale i v politických debatách o regulaci digitálních platforem v USA, Evropské unii i Austrálii, kde státy začínají otevřeně zpochybňovat dosavadní model „samoregulace“ technologických gigantů.
Výpověď vedení YouTube tak zapadá do širšího obrazu, který jsme v posledních letech sledovali i u dalších firem. Podobně jako v případě Facebooku či Instagramu zaznívají veřejné deklarace o ochraně dětí a duševního zdraví současně s interními strategiemi zaměřenými na růst sledovanosti, zapojení a reklamních příjmů. Rozpor mezi etikou a ekonomikou pozornosti se tím stává jedním z klíčových témat digitální éry. Pro rodiče, školy i politiky je to další varovný signál, že spoléhat se pouze na „dobrou vůli“ platforem nestačí.
Kalifornský proces může vytvořit důležitý precedent pro budoucí odpovědnost technologických firem. Pokud soudy připustí, že design platforem a jejich algoritmy mohou nést spoluzodpovědnost za vznik návykového chování u mladistvých, otevře to cestu k zásadním změnám v regulaci digitálního prostředí. V sázce není jen právní odpovědnost jedné firmy, ale samotný model byznysu založeného na maximalizaci pozornosti. A právě tento model dnes formuje návyky, psychiku i každodenní realitu celé generace dětí a dospívajících.
(Kovář, prvnizpravy.cz, foto: zai)
Zdroj: https://europeanconservative.com/articles/news-corner/alphabet-google-executive-defends-youtube-in-social-media-addiction-trial-california-youtube/
