Rok po návratu Donalda Trumpa do prezidentského úřadu ve Spojených státech se v globální ekonomice odehrává výrazný posun, který mění dosavadní rozložení obchodních vztahů. Politika založená na důsledném prosazování amerických zájmů a na silně konfrontačním přístupu k mezinárodnímu obchodu vedla k růstu nejistoty mezi tradičními západními spojenci USA. Právě tato nejistota se postupně promítá do změny ekonomických strategií řady států, které stále otevřeněji posilují své vazby na Čínu a hledají v ní stabilnějšího a předvídatelnějšího partnera.
Čínská ekonomika v tomto období vykazuje mimořádně silné výsledky. Rekordní obchodní přebytek, rostoucí objem zahraničního obchodu i postupné rozšiřování využívání jüanu v mezinárodních transakcích posilují její postavení v globálním ekonomickém systému. Současně dochází k postupnému oslabování výlučné role amerického dolaru jako hlavní světové měny, což dále mění rovnováhu sil v mezinárodním obchodě. Tyto procesy vytvářejí prostředí, ve kterém se Čína stále více profiluje jako klíčový globální ekonomický hráč.
Zásadní změny jsou patrné i v přístupu jednotlivých států. Tradiční spojenci Spojených států začínají otevřeně diverzifikovat své obchodní vztahy a snižovat závislost na americkém trhu. Posilování ekonomické spolupráce s Čínou se neomezuje pouze na Asii, ale stále výrazněji se projevuje i v Evropě, Severní Americe a dalších regionech. Obchodní dohody, investiční rámce a nové formy strategické spolupráce ukazují, že Peking se pro řadu zemí stává ekonomickým partnerem první volby.
Napětí mezi Spojenými státy a Čínou přitom zůstává vysoké. Obchodní restrikce, cla a politický tlak ze strany Washingtonu vedly k omezení čínského exportu na americký trh, avšak zároveň urychlily přesun čínského vývozu do jiných částí světa. Afrika, Latinská Amerika, jihovýchodní Asie i Evropa se postupně stávají hlavními odbytišti čínského zboží a investic. Čína tím prokazuje schopnost rychlé adaptace na geopolitické změny a vysokou flexibilitu své obchodní strategie.
Západní státy se tak ocitají v nové realitě, ve které již Spojené státy nejsou automaticky hlavním ekonomickým pilířem globální stability. Nejistota americké politiky, časté změny kurzů a silně konfrontační rétorika vytvářejí prostředí, v němž se ekonomické rozhodování stále více řídí pragmatickými zájmy a nikoli tradičními aliančními vazbami. Čína v tomto kontextu vystupuje jako stabilnější a systematičtější aktér, který dokáže dlouhodobě plánovat a budovat obchodní vztahy bez náhlých politických zvratů.
Současně však přetrvává obezřetnost vůči čínskému vlivu. Mnohé státy si uvědomují rizika spojená s rostoucí ekonomickou závislostí na jednom partnerovi a sledují čínské aktivity s opatrností. Přesto je trend zřejmý. Ekonomická orientace Západu se postupně mění a světový obchodní systém vstupuje do nové fáze, v níž se tradiční dominance Spojených států oslabuje a Čína stále výrazněji posiluje své globální postavení.
V dlouhodobém horizontu tak nejde pouze o obchodní přeskupení, ale o hlubší strukturální změnu světového uspořádání. Návrat Donalda Trumpa do Bílého domu tento proces urychlil, ale nespustil. Změna ekonomické architektury světa již probíhala a nyní pouze získává konkrétní obrysy. Západní pivot k Číně se stává jedním z klíčových znaků nové globální reality.
(Kyncl, prvnizpravy.cz, foto: aiko)
Zdroj: https://www.dailysabah.com/business/economy/year-into-trump-20-western-pivot-to-china-gains-pace
