Médové byli íránsky mluvící národ žijící v severozápadním Íránu v oblasti zvané Média. Sehráli zásadní roli při pádu Novoasyrské říše a ve vzniku říše perské, přesto po sobě nezanechali vlastní písemné památky. Naše znalosti tak vycházejí především z asyrských, babylónských a řeckých pramenů a z několika archeologických nalezišť v západním Íránu.
Vrchol dějin Médů představuje pád Ninive. Nešlo však o rok 613 př. n. l., jak se někdy mylně uvádí, nýbrž o rok 612 př. n. l., kdy medsko-babylónské spojenectví vedené králem Kyaxarem a Nabopolasarem po dlouhém obléhání dobylo hlavní město Asýrie. Zničení Ninive odstartovalo definitivní rozpad asyrské moci.
O povaze takzvané „Médské říše“ se dodnes vedou spory. Hérodotos líčí posloupnost medských králů a metropoli Ecbatanu (dnešní Hamadán) obehnanou „sedmi hradbami“. Moderní badatelé jsou zdrženlivější: místo centralizovaného impéria šlo pravděpodobně o svaz kmenových okrsků, které kontrolovaly průsmyky v pohoří Zagros. Archeologie potvrzuje, že specifické stavební a keramické prvky se vyskytují na více místech, avšak rozsah i hierarchie tehdejší moci zůstávají nejasné.
K hlavním archeologickým lokalitám spojovaným s Médy patří Tepe Nush-i Jan a Godín Tepe jižně a východně od Ecbatany. Na Nush-i Janu byly odkryty svatyně, skladové prostory i mohutné zdi datované do 8.–6. století př. n. l., Godín Tepe ukazuje podobný kulturní horizont. Tyto nálezy dokládají, že v jádru Médie existovala dobře organizovaná opevněná centra už před vzestupem Achaimenovců.
Rozhodující zlom přinesl Kýros II. Veliký. Podle Nabonidovy kroniky vytáhl poslední médský král Astiagés proti Kýrovi, avšak část vojska přešla na Kýrovu stranu. Astiagés byl zajat a Ecbatana padla. K událostem došlo kolem roku 550 př. n. l., kdy se Médie stala jádrem rychle se rozšiřující perské říše.
Zánik Médů nebyl náhlý. V achaimenovských nápisech i administrativě se nadále rozlišují pojmy Mádā (Médie) a Mádai (Médové) vedle Pársa (Peršanů). Behistunský nápis výslovně uvádí medské povstání proti Dareiovi I., vedené mužem jménem Fravartiš („Phraortes“). To svědčí o trvající etnické a regionální identitě Médů v rámci nové říše a zároveň o postupném splynutí jejich elit s perskými.
Proč však o Médích víme tak málo? Klíčem je absence jejich vlastních textů. Nedochovaly se žádné královské nápisy ani archivní soubory v „mediánštině“. Historii tak rekonstruujeme z cizích perspektiv, asyrských a babylónských záznamů i řeckých vyprávění, a z opatrné interpretace archeologických nálezů. Encyclopaedia Iranica upozorňuje, že pojem „mediánský styl“ v keramice či architektuře bývá často nadsazován.
Psali jsme - Bible a stáří Země: 6 tisíc let, nebo 4,54 miliardy?
Médové se ve 7. století př. n. l. stali klíčovou vojenskou silou západního Íránu, podíleli se na pádu Asýrie v roce 612 př. n. l. a kolem 550 př. n. l. je politicky pohltil Kýros II. Veliký. Nezmizeli však beze stopy. Jejich země i jméno přetrvaly v achaimenovském státě a jejich hmotné dědictví čteme dnes v Nush-i Janu, Godín Tepe a v vrstvách Ecbatany. Absence jejich vlastních nápisů nesnižuje jejich význam, pouze nás nutí číst pozorněji prameny jejich sousedů.
Poznámka redakce: Tradiční milníky: pád Ninive 612 př. n. l. a Kýrovo podmanění Médie 550 př. n. l.; datace 613 př. n. l. je v literatuře okrajová.
(Pilař, prvnizpravy.cz, foto: zai)
