Dvojnožka dvoupórá (Bipes biporus) patří mezi amfisbeny, tedy skupinu šupinatých plazů přizpůsobených podzemnímu životu. Český název je oficiálně užívaný v tuzemských databázích a odpovídá latinskému jménu druhu. Patří do čeledi Bipedidae, přičemž rod Bipes je unikátní tím, že si uchoval přední končetiny, zatímco zadní zcela chybí. Druh popsal v roce 1894 americký zoolog Edward Drinker Cope.

Areál výskytu je endemický. Dvojnožka obývá poloostrov Baja California a přilehlé oblasti severozápadního Mexika. Nachází se ve stabilizovaných písečných dunách, korytech periodických toků i v řídkých suchých křovinách, kde žije mělce pod povrchem. Novější terénní výzkumy upřesňují, že starší zprávy o výskytu u Cabo San Lucas jsou chybné; těžiště rozšíření leží spíše ve střední a severní části poloostrova.

Tělo dvojnožky je růžové až bělavé, prstencovitě článkované a na pohled připomíná žížalu. Pohyb v podzemí zajišťuje střídavé stahování svalových segmentů, zatímco hlava má tupý tvar usnadňující hrabání. Krátké a silné přední končetiny s pěti prsty fungují jako lopatky. Zadní nohy chybí a zůstaly po nich pouze rudimentární kůstky. Ocas se při ohrožení snadno odlomí, ale na rozdíl od některých ještěrů již nedorůstá. Podzemní adaptace se projevila i ve smyslové oblasti: zvuk se do vnitřního ucha přenáší vibracemi kůže a kostí.

Dvojnožka vede noční a skrytý způsob života. Na povrch vychází jen po dešti nebo za tmy. Živí se především bezobratlými; analýzy obsahu žaludku prokázaly, že převážnou část potravy tvoří mravenci a termiti, ale loví i larvy brouků a další půdní hmyz. V ekosystému zastává funkci podzemního predátora drobné půdní fauny.

Rozmnožuje se kladením vajec. Samice snášejí obvykle jedno až čtyři vejce v polovině léta a mláďata se líhnou po zhruba dvou měsících. Mezi pohlavími nejsou patrné výrazné rozdíly; pohlaví lze určit jen vyšetřením gonád. Biologické údaje potvrzují souhrnné přehledy z databází Animal Diversity Web a terénních průvodců, které se shodují na sezónnosti rozmnožování i podzemním hnízdění.

Navzdory neobvyklému vzhledu jde o ještěra, nikoli o žížalu ani „hada s nohama“. Lidové pověsti, které mu přisuzují agresivní chování vůči lidem, odborní herpetologové odmítají. Popularizační články tyto mýty opakovaně uvádějí na pravou míru. V českém mediálním prostoru se s druhem setkáme i pod přezdívkou „mexická krtčí ještěrka“.

Z hlediska ochrany přírody je dvojnožka dvoupórá vedena jako málo dotčený druh (Least Concern) podle IUCN. Ohrožení představuje především úbytek přirozených stanovišť v důsledku urbanizace a zemědělské činnosti, protože žije mělce pod povrchem a je citlivá na zhutnění půdy i narušení písečných substrátů. Přesto nejsou doloženy výrazné populační poklesy a celkový areál zůstává souvislý.

Psali jsme - Li Ching-Yuen: legenda muže, který údajně žil více než 200 let

Taxonomicky patří Bipes biporus mezi tři známé druhy „dvouplazů“ se zachovanými předními končetinami; ostatní amfisbeny jsou beznohé. Databáze Reptile Database i český BioLib potvrzují platnost vědeckého jména i jeho synonymii. Česká terminologie v minulosti kolísala, dnes je však název „dvojnožka dvoupórá“ standardizován.

Dvojnožka dvoupórá je pozoruhodným příkladem evolučního přizpůsobení k životu v písku. Její tělo funguje jako „živý vrták“, přední končetiny jako lopatky a smyslové orgány reagují na vibrace v temnotě. Přestože ji většina lidí nikdy nespatří, její nenápadná role v půdních potravních sítích z ní činí důležitý prvek suchých biotopů severozápadního Mexika.

(mia, prvnizpravy.cz, foto: zai)