Létající ryby, známé také pod latinským názvem Exocoetidae, patří k nejobdivovanějším zázrakům evoluce v mořském světě. Jejich jedinečná schopnost opustit prostředí, ve kterém žijí, tedy mořskou hladinu, a klouzavým letem překonat až stovky metrů nad mořem, fascinuje biologi, námořníky i laiky už po staletí. Přestože nejde o skutečný let jako u ptáků či netopýrů, tento mechanismus je natolik efektivní, že létající ryby mohou překonávat velké vzdálenosti vzduchem, často i vícenásobně, když se po dopadu na vodní hladinu znovu odrazí.
Tělo létajících ryb je dokonale přizpůsobeno tomuto stylu pohybu. Je aerodynamické, štíhlé a zakončené silným ocasem, který jim umožňuje prudké a výbušné zrychlení. Křídla (prodloužené prsní a u některých druhů i břišní ploutve) jsou široká, tuhého tvaru a často průsvitná, což z nich dělá dokonalé „plachty“ pro klouzání vzduchem. Nejúspěšnější druhy mohou urazit ve vzduchu i více než 200 metrů na jeden „skok“, a pokud využijí vlny a větru, mohou ve vzduchu setrvat i 40 sekund.
Tento klouzavý let vzniká z jednoduchého evolučního tlaku neboli predaci. Létající ryby se staly mistry úniku před svými hlavními nepřáteli, jako jsou tuňáci, dorády nebo makrely. Zatímco většina ryb se snaží skrýt v hlubinách, létající ryby se rozhodly uprchnout vzhůru. Svalová síla ocasu, který prudce bije těsně pod hladinou, vytvoří dostatečný impuls, aby ryba „vystřelila“ nad vodu, a její ploutve se roztáhnou jako křídla kluzáku. Ve vzduchu nemají žádné řízení jako ptáci, ale pomocí jemného náklonu těla a tvaru ploutví dokážou upravovat směr a délku letu.
Rod Exocoetus, nejčastěji pozorovaný v tropických mořích, se vyznačuje menšími těly a kratšími křídly, která jsou však stále natolik účinná, že ryby uniknou i rychlým predátorům. Větší druhy, jako například Cypselurus, mají často i břišní ploutve prodloužené do tvaru druhého páru křídel, čímž připomínají čtyřkřídlé tvory (téměř jako prehistoričtí ptakoještěři).
Vývojově se létající ryby zařazují do řádu Beloniformes, kde se vyvinuly z prapředků, kteří obývali teplé a mělké moře. Dnes je lze nalézt hlavně v tropických a subtropických oblastech všech oceánů, zejména v oblasti Tichého a Indického oceánu, ale některé druhy se objevují i ve Středozemním moři. Kromě fascinujícího způsobu pohybu patří létající ryby také ke kulinářským specialitám, zejména v Karibiku a v Japonsku, kde jsou ceněny pro jemné maso a dokonce se používají i jako návnada při sportovním rybolovu.
Výzkum tohoto neobvyklého způsobu pohybu poskytuje vědcům mnoho poznatků o biomechanice, evoluci i o ekologii mořských ekosystémů. Let ryb je příkladem toho, jak adaptace může překročit i zdánlivě nepřekonatelné hranice, jako je například samotná hladina oceánu. Létající ryby tak nejsou pouhou kuriozitou přírody, ale ukázkou toho, jak důmyslně dokáže příroda řešit problém přežití v nebezpečném prostředí.
Zůstávají symbolem svobody a přizpůsobení. Ryby, které nechtějí zůstat uvězněné ve vodě. V jejich letu nad oceánskou hladinou se odráží krása evoluční tvořivosti, která přesahuje naše očekávání i naše pozemské představy o tom, co vlastně znamená „umět létat“.
(mia, prvnizpravy.cz, foto: zai)
