Americký prezident Donald Trump, který se do úřadu amerického prezidenta vrátil s jasným záměrem obnovit dominanci Spojených států ve mezinárodním obchodě, oznámil minulý týden plány na zavedení 30% cla na evropské zboží. Tyto nové tarify mají vstoupit v platnost 1. srpna, pokud obě strany nenajdou do té doby kompromis. Zpráva okamžitě způsobila pokles evropských trhů a naplno odhalila, jak hluboké rozpory vládnou mezi členskými státy EU ohledně strategie reakce.
Zatímco italská premiérka Giorgia Meloniová varovala, že „vnitřní obchodní válka uvnitř Západu by nás všechny oslabila“ a vyzvala k „férové a rozumné dohodě“, francouzská europoslankyně Marie-Pierre Vedrenneová obratem požadovala tvrdou odvetu a nasazení tzv. protikoerčního nástroje, který by umožnil EU reagovat represivními opatřeními proti Spojeným státům. Tento rozpor v přístupu jen posílil dojem, že Brusel nedokáže ani předstírat jednotu.
„Brusel se ani není schopen dohodnout uvnitř vlastních hranic, a proto raději hledá podporu u ostatních členů G7,“ uvádí server The European Conservative.
Podle autora Michaela Curzona spočívá největší fiasko v rozhodnutí předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové předat plnou vyjednávací moc místopředsedovi Maroši Šefčovičovi, což podle něj vypadá jako „masivní debakl“.
„Ursulina volba předat mu plnou pravomoc vypadá jako masivní fiasko. Ne že by sama Ursula pravděpodobně zvládla něco lepšího,“ míní Curzona.
Tento výrok není jen novinářskou nadsázkou. Je ilustrací bezradnosti vedení EU. V Bruselu panuje frustrace z toho, že Komise byla údajně zcela zaskočena oznámením Washingtonu, přestože Trumpovy kroky se daly očekávat. Jak poznamenal maďarský náměstek ministra obchodu Levente Magyar, nebyl překvapen vůbec, neboť „prezident Trump rozesílal tyto dopisy všem svým hlavním protějškům.“
Celý příběh navazuje na širší trend Trumpovy administrativy, která zpochybňuje výhody nadnárodních dohod a zjevně sází na bilaterální tlak. Tuto strategii si Trump vyzkoušel už během svého prvního mandátu, kdy hrozil cly nejen Evropě, ale také Kanadě a Mexiku. Podle posledních informací z agentury Reuters evropské automobilky včetně Volkswagenu, Stellantisu a Renaultu odhadují, že nové tarify by jim mohly způsobit ztráty v řádu miliard eur ročně, pokud rychle nevznikne dohoda o vybraných sektorech (např. farmaceutika, obranný průmysl a technologie).
Neschopnost Komise promptně vyjednat jednotný přístup navíc ještě více rozevírá nůžky mezi členskými státy. Jižní Evropa má tendenci k umírněnosti, severní státy jako Nizozemsko či Švédsko mají blíž k tvrdé odvetě. Zároveň roste tlak na Německo, které čelí obviněním, že kvůli své závislosti na exportu do USA fakticky paralyzuje odvážnější postoj Unie.
Podle Financial Times několik diplomatů v Bruselu přiznalo, že aktuální situace „odhaluje systémovou slabinu EU: rozhodovací proces je příliš zdlouhavý a příliš roztříštěný na to, aby bylo možné čelit rychlé obchodní agresi.“
Je téměř absurdní, že Evropská unie, která se často staví do role globálního ochránce pravidelného obchodu, nedokáže ani v roce 2025 vytvořit krizový scénář, který by členské státy předem schválily. Jak ukázal i tento případ, politické vedení v čele s von der Leyenovou a Šefčovičem je reaktivní a nápadně se spoléhá na symbolické gesta a mediální prohlášení, místo aby budovalo robustní strategii.
Psali jsme: Úkolem politických elit je udržet lid na uzdě, říká Vidlák
Nejde přitom o marginální problém. Nové tarify mohou přímo ovlivnit zaměstnanost ve výrobě, růst inflace a další oslabování evropské konkurenceschopnosti, zejména když USA paralelně zvyšují investiční pobídky pro vlastní firmy.
Podle komentáře Politico „Evropa doplácí na to, že její instituce neumí reagovat s razancí a rychlostí, kterou si současná geopolitika žádá.“
Případ Trumpových cel je dalším zrcadlem, které odhaluje paradox Evropské unie. Navenek ambiciózní projekt s desítkami tisíc úředníků a komisařů, který ale v rozhodujících chvílích působí jako byrokratický kolos neschopný efektivní obrany vlastních zájmů.
Pokud Unie nenajde způsob, jak sladit vnitřní postoje a vybudovat důvěryhodné mechanismy rychlé reakce, hrozí jí, že i nadále zůstane obřím hospodářským trhem, jehož skutečná politická váha je ve Washingtonu vnímána jako bezvýznamná.
(Kyncl, European Conservative, foto: zai)
