Návštěva maďarského premiéra Viktora Orbána v Bílém domě vzbudila nebývalý zájem diplomatických i mediálních kruhů. Setkání s americkým prezidentem Donaldem Trumpem se odehrálo v atmosféře očekávání, že maďarský lídr potvrdí svou pozici nejvýraznějšího evropského politika, který dlouhodobě razí nezávislou zahraniční politiku a odmítá tlak ze strany Bruselu. Orbán podle dostupných informací dokázal otevřít témata, která zůstávala na oficiálních evropských jednáních tabu, a v americké metropoli si vyjednal výjimky i nové dohody, jež mohou mít dopad na celou střední Evropu.
Setkání s Trumpem podle všeho posílilo Orbánovu mezinárodní prestiž. Spolupráce na jaderné energetice, možnost výstavby menších modulárních reaktorů a symbolická podpora stability maďarské měny z americké strany jsou body, které v regionu vyvolaly pozornost i nevoli. Zatímco část politické scény hovoří o mimořádném diplomatickém úspěchu, jiní upozorňují, že Orbán se pohybuje na hraně mezi loajalitou k Evropské unii a pragmatickým vyvažováním zájmů Spojených států a Ruska.
Publicista Pavel Šik se ve svém komentáři zamýšlí nad tím, jak tuto návštěvu a její následky zpracovala česká veřejnoprávní média. Na příkladu Českého rozhlasu rozebírá načasování a kontext zveřejnění kauzy o údajných maďarských špionech v Bruselu a upozorňuje na propojení mezi evropskými granty a mediálními tématy. V textu se věnuje i pozadí novinářských organizací, které na kauze pracovaly, a nabízí širší úvahu o nezávislosti médií, evropské politice i o tom, jak se v dnešní informační době „vrtí psem“.
Jestli 7. listopad někomu patřil, byl to Orbán, který vytřel zrak všem evropským politikům a představitelům Unie, kteří na Orbánovi nenechají nit suchou a kteří se mu vysmívali, když byl summit Trumpem odložen.
Český rozhlas se ovšem rozhodl, že Orbánova záře je moc intenzivní a tak přišel dnes ráno s otvírákem o Orbánových špiónech v Bruselu a k tomu si přizval samotného hlavního autora této kauzy, rusofóbního novináře Szabolcse Panyiho z organizace Vsquare a Direkt36.
Novinářská organizace Vsquare normálním lidem nic neříká. Tak si ji přibližme. Když se atentátníkovi Jurajovi Cintulovi nepodařilo zabít slovenského premiéra Fica, tak 3 hodiny poté právě Szabolcs Panyi napsal, že Cintula byl napojen na "proruskou" polovojenskou skupinu Slovenski branci.
Pravděpodobně tím chtěl autor nasměrovat média pryč od pravdy a lásky slovenské opozice, což se ukázalo jako dezinformace. To ovšem nezabránilo redaktorům Respektu a Idnesu tvrzení nezávislého novináře zveřejnit a ve dvou rádoby investigativních článcích nastolit ultra pravicovou a proruskou linku příběhu.
Nikdo z Vsquare, partnerské organizace české Investigace (Panama paper's), se neomluvil, ale kde ty včerejší sněhy jsou. Holt i ti nejnezávislejší novináři se někdy seknou.
Aby takové organizace jako Investigace, Vsquare, Atlats dot hu, Direkt36, OCCRP a jiné mohly zcela nezávisle pracovat, potřebují peníze a od toho jsou tady granty EU. To je na dlouhé povídání, ovšem jeden z těch grantů je zajímavý. Ten dostala právě organizace Vsquare v roce 2023 od Journalismfund Europe, což je zase zcela nezávislá organizace, jejíž klíčové financování právě pro investigativní žurnalistiku ale méně nezávisle pochází z programu Kreativní Evropa (Creative Europe) od Evropské unie.
Ten grant, který Vsquare v roce 2023 dostala se jmenoval "Mapping Orban's Spy Network" neboli Mapování Orbánovy špionážní sítě. Zde je důležité si říci, co ta kauza vlastně celá znamená a k čemu slouží.
Mělo Polsko v Unii a Komisi své agenty? Jistě. Polští diplomaté a "obchodní poradci" na Stálém zastoupení třeba mezi lety 2019-2021 sbírali informace o přípravě NextGenerationEU a pravidlech podmíněnosti s tím, že to belgická kontrarozvědka věděla. Cílem Poláků bylo předvídat, kdy a jak EU zmrazí peníze. Má německá BND v Bruselu své lidi? Jistě. Francie? Ale ano. Ostatní státy? Ano. Získávání informací zpravodajskými službami je v mezinárodních vztazích, včetně těch uvnitř EU, běžnou praxí.
Tak proč nyní média řeší Maďarsko? Protože ukrajinská válka.
Celá ta kauza, kterou za grant Evropské Unie rozjel Panyi takříkajíc na objednávku skončila v roce 2018. EU instituce léta předtím systematicky tlačily na Maďarsko pomocí finančních, právních a mediálních nástrojů, a proto bylo asi v tomto v asymetrickém konfliktu logické a racionální, že Maďarsko hledalo informace, aby se bránilo. To není špionážní drama, které z toho dělá Irozhlas, ale standardní obranná reakce.
Celá kauza skončila v roce 2018 a zřejmě by se jí už nikdy nikdo nevěnoval a nedostala by se až k nám do Českého rozhlasu, nebýt válečného konfliktu na Ukrajině. Poté, co Orbán od začátku války dělá problémy s blokováním pomoci Ukrajině, potřebovala EU "munici" proti němu. Tak dostal novinář z Vsquare Szabolcs Panyi v roce 2023 peníze na projekt "Mapování Orbánovy špionážní sítě" i doporučenou pomoc německého Spiegelu, který se vždy strašně rád podílí na kauzách, co oslabí politiky, které nemá rád. Vzpomeňme si na na kauzu Petra Bystroně, která po evropských volbách vyšuměla do ztracena a kde byl německý Spiegel jeden z nejaktivnějších.
A na začátku října (psal jsem o tom) došlo k velkému odhalení léta staré, v principu vnitromaďarské kauzy (jednalo se o maďarskou kontrarozvědku a maďarské pracovníky EU), která nemá jiný smysl, než vyvíjet tlak vyšetřováním současného maďarského komisaře na Orbána. I proto tuto bondovskou neuvěřitelnou špionážní kauzu nevyšetřuje policie nebo zpravodajské služby, ale skupina vytvořená komisí pod dohledem samotné Uršuly.
A pokud to vše nestačí, je vtipný ještě jeden moment ke sledování toho, jak Český rozhlas "tiká" a proč by měl být přebudován, aby byl nezávislý. I když kauza byla zveřejněna na začátku října a nic nového od té doby nebylo zveřejněno, Český rozhlas si vybere dnešní den, tedy 2. den po zářivém jednání Orbána v Bílém domě, aby ho u českého čtenáře pošpinil. A vité proč ne už včera? Protože, předevčírem novináře Panyiho sháněli, včera dělali rozhovor a dříve než na otvírák v neděli to nestihli,“ napsal na sociální síti facebook publicista a glosátor politického a společenského dění Pavel Šik.









