Evropská komise v roce 2023 představila strategii ekonomické bezpečnosti jako rámec, který měl Evropské unii pomoci chránit kritické dodavatelské řetězce, technologie, infrastrukturu a schopnost reagovat na ekonomický nátlak. Dokument vznikal v době, kdy Brusel ještě počítal s relativně pevnou transatlantickou koordinací a kdy se hlavní pozornost soustředila na rizika spojená s čínskou dominancí v některých částech globálního průmyslu, zejména ve zpracování kritických surovin. Právě proto byla strategie nastavena jako společná evropská odpověď na scénář, v němž by Čína využívala ekonomickou provázanost jako páku k prosazování svých politických zájmů.

Podle analýzy bruselského think tanku Bruegel, který patří mezi nejvlivnější evropské instituce v oblasti hospodářské politiky a dlouhodobě radí Evropské komisi, Evropské radě i národním vládám v otázkách makroekonomie, obchodu a regulace, se však svět během krátké doby změnil natolik, že původní strategická optika přestává stačit. Autoři Bruegelu upozorňují, že Evropská unie dnes čelí situaci, kdy už nemůže stavět svou ekonomickou bezpečnost jen na předpokladu automatické shody se Spojenými státy. V textu se přímo objevuje varování, že oslabený závazek USA k tradičním aliancím a k multilaterálním pravidlům vytváří nové riziko, které původní evropská strategie neměla plně zachycené, a sice možnost donucovacích ekonomických kroků ze strany Washingtonu vůči Evropské unii nebo jejím členským státům. Z pohledu Bruegelu to znamená, že EU musí plánovat tak, jako by mohla být vystavena nátlaku jak z východu, tak ze západu, a zároveň čelit bezpečnostní hrozbě z Ruska na vlastním kontinentu.

Právě tady se objevuje klíčové slovo, které má být dalším stupněm po strategii, a to doktrína. Zatímco strategie z roku 2023 spustila především proces posuzování rizik a rámcově vyjmenovala oblasti, ve kterých může být EU zranitelná, doktrína má podle autorů znamenat něco praktičtějšího a tvrdšího. Má být návodem, jak sladit různé evropské nástroje tak, aby v reálném čase snižovaly rizika a aby zároveň dokázaly reagovat na donucovací tlak, který může přijít náhle a zasáhnout konkrétní odvětví nebo konkrétní členský stát. Bruegel tím míří na problém, který evropská debata dlouho obcházela. Snižování závislostí v kritických oblastech je zpravidla střednědobý až dlouhodobý projekt, jenže nátlak a vydírání v obchodě nebo technologiích se odehrávají v krátkých cyklech a často se snaží ovlivnit politické rozhodnutí ještě dřív, než evropské investice a průmyslové programy přinesou výsledky.

Autoři proto staví evropskou ekonomickou bezpečnost na dvou časových rovinách, které se musí propojit, nikoli oddělit. První je střednědobé snižování závislostí v klíčových komoditách, technologiích a infrastruktuře, tedy politika, která má zajistit, že EU nebude držena pod krkem jediným dodavatelem nebo jedinou geopolitickou mocností. Druhá je krátkodobá odolnost, tedy schopnost odrazovat od nátlaku, rozpoznat úzká místa v dodavatelských řetězcích a mít připravené protiopatření, které bude věrohodné, cílené a politicky udržitelné. V jejich logice nejde jen o to být méně závislý, ale také o to být v určitých bodech pro druhou stranu nepostradatelný, aby se pokus o nátlak nevyplácel.

Výrazným prvkem této doktrinální změny je i důraz na nástroje, které už EU mezitím přijala, ale podle autorů je neumí nebo nechce používat způsobem, který by budoval skutečné odstrašení. Typickým příkladem je nástroj proti ekonomickému nátlaku, jenž umožňuje Evropské unii reagovat koordinovaně, pokud třetí země používá ekonomická opatření k ovlivnění suverénních rozhodnutí Unie nebo jejích členských států. Server Bruegel upozorňuje, že pokud EU není ochotna takový nástroj nasadit ani v situacích, které se jako nátlak jednoznačně jeví, podkopává tím jeho důvěryhodnost a snižuje svou váhu jako geopolitický aktér. Doktrína má právě tomuto zabránit tím, že předem vyjasní, za jakých okolností je EU připravena jednat a jaké typy reakcí dávají největší smysl.

Psali jsme: Turek v Kyjevě šokoval svým výkladem o příčinách války

Z české perspektivy je podstatné, že tato debata není jen akademická. Posun od strategie k doktríně znamená, že evropská ekonomická bezpečnost se stále méně chápe jako obecná politická deklarace a stále více jako sada rozhodovacích pravidel, která budou v krizových okamžicích určovat, zda se EU dokáže sjednotit, nebo zda bude vydíratelná po jednotlivých členských státech a sektorech. Bruegel v zásadě říká, že bez této změny hrozí dvojí selhání zároveň. Dlouhodobé investice a průmyslové programy budou roztříštěné a pomalé, zatímco krátkodobé reakce na nátlak budou váhavé a politicky neprůchodné. Doktrína má být pokusem tyto dvě slabiny spojit do jedné logiky řízení, která bere vážně nový geopolitický kontext a přestává spoléhat na to, že hlavní riziko přichází pouze z jedné strany.

Závěrem je třeba dodat, že tento text je prvním dílem připravovaného seriálu, který se bude v dalších pokračováních věnovat konkrétním slabinám evropské ekonomické bezpečnosti. Postupně se zaměříme na kritické dodavatelské řetězce, technologickou závislost, finanční a digitální zranitelnosti i na to, jaké nástroje má Evropská unie k dispozici pro obranu proti ekonomickému nátlaku. Cílem série je nabídnout čtenářům souvislý pohled na to, proč se v Bruselu rodí nová doktrína ekonomické bezpečnosti a jaké důsledky může mít pro členské státy včetně České republiky.

Zdroje: 1. bruegel.org/policy-brief/strategy-doctrine-next-steps-european-economic-security; 2. bruegel.org/policy-brief/strategy-doctrine-next-steps-european-economic-security; 3. eur-lex.europa.eu/eli/reg/2023/2675/oj

(Böhm, prvnizpravy.cz, foto: zai)