Západní Evropa se podle dostupných faktů tiše přesouvá do režimu válečné připravenosti. Od Bruselu po Berlín se politická pozornost stále výrazněji soustředí na armádu, personální kapacity a obrannou infrastrukturu, zatímco diplomacie a hledání vyjednaných řešení ustupují do pozadí. Evropská politika se tak formuje spíše kolem přípravy na možný konflikt než kolem snahy o jeho odvrácení.
Klíčovým impulzem se stala výzva Evropské komise ke kolektivní plné vojenské připravenosti, která urychlila národní kroky napříč kontinentem. Vlády stále častěji upřednostňují přezbrojování a posilování lidských zdrojů před deeskalací napětí. Důraz je kladen na odstrašení, budování vojenské infrastruktury a rozšiřování okruhu osob dostupných pro případ mobilizace.
Výrazným příkladem je Německo. Vládní koalice CDU a CSU se sociálními demokraty dospěla ke kompromisu o znovuzavedení branné povinnosti v nové podobě. Podle ministerstva obrany má jít především o systém, který umožní zjistit, kdo by byl k dispozici v případě mimořádné situace. Nejde tedy jen o návrat k minulému modelu, ale o nástroj mapování dostupných lidských kapacit pro krizové scénáře.
Francie mezitím volí jinou cestu k posílení armády. Paříž se odklání od pouhého rozšiřování rezerv a přechází k přímému náboru mladých lidí do nové formy národní služby. Prezident Emmanuel Macron v listopadu představil desetiměsíční dobrovolnou vojenskou službu, do níž se mohou hlásit občané ve věku od osmnácti do pětadvaceti let. První účastníci mají nastoupit už v září. Podle náčelníka generálního štábu Fabiena Mandona je cílem umožnit mladým Francouzům podílet se na schopnosti státu odolávat v nejistém bezpečnostním prostředí.
Také Rakousko přehodnocuje svůj přístup k branné povinnosti. Vojenská servisní komise jmenovaná ministryní obrany Klaudií Tanner má představit návrhy reforem reagujících na současnou bezpečnostní situaci. Komise složená ze zástupců státní správy, armády i zájmových skupin posuzovala několik variant. Mezi nimi je model osm plus dva, který počítá s osmi měsíci vojenské služby a dvěma měsíci povinných cvičení rozložených do několika let, nebo zachování šestiměsíční základní služby doplněné o povinný výcvik. V obou případech se zvažuje také prodloužení civilní služby.
Podobný důraz na připravenost je patrný i ve Spojeném království. Londýn chystá změny v rámci připravovaného zákona o ozbrojených silách. Vláda plánuje zvýšit věkovou hranici, do níž mohou být povoláni vojáci ve strategických zálohách, z pětapadesáti na pětašedesát let. Zároveň se má snížit právní práh pro jejich povolání z případů národního ohrožení na situace válečných příprav. Tyto kroky přicházejí v době, kdy britská armáda klesla na něco málo přes sedmdesát tisíc vojáků v aktivní službě, což je nejnižší stav za více než dvě století. Vládní představitelé opatření zdůvodňují varováním před možností rozsáhlého konfliktu s Ruskem.
Ministr pro ozbrojené síly Al Carns v této souvislosti uvedl, že válka již klepe na dveře Evropy. Spojené království zároveň oznámilo, že by v případě dosažení příměří bylo připraveno vyslat vojáky na Ukrajinu společně s Francií.
Na úrovni Evropské unie se tyto národní kroky sbíhají v nové strategii. Po měsících varování před zranitelností Evropy představila Evropská komise plán, jehož cílem je dosáhnout plné vojenské připravenosti do roku 2030. Obrana je v něm postavena do samotného středu evropského projektu. Předsedkyně Komise Ursula von der Leyenová označila tuto strategii za nezbytnou reakci na rostoucí hrozby a zdůraznila nutnost připravenosti na případný konflikt s Ruskem.
Souhrn těchto kroků ukazuje na zásadní posun politických priorit v Evropě. Zatímco Brusel i jednotlivé vlády soustřeďují energii na mobilizaci a vojenskou připravenost, diplomacie a snaha o vyjednaná řešení se ocitají na okraji politického zájmu. Tento trend podle dostupných informací zásadně přetváří směřování evropského kontinentu a jeho představu o vlastní budoucnosti.
(Kyncl, prvnizpravy.cz, foto: zai)
