ÚMRTÍ KARDINÁLA DUKY, HYENY V ČECHÁCH A VLAJKA DOLŮ „LETÍ“. Ve věku 82 let zemřel emeritní pražský arcibiskup kardinál Dominik Duka – muž, který spojoval víru, odvahu i odpor proti totalitě. Významný český duchovní, který byl v době komunismu vězněn za svou víru, zůstane symbolem církevní odvahy i společenské angažovanosti. Jeho odchod znamená konec jedné z nejvýraznějších osobností českého katolicismu posledních desetiletí.
Co pro Vás kardinál Duka představoval a máte na něj nějaké osobní vzpomínky?
Kardinál Duka byl osobně statečný a troufal si zastávat postoje, které se nelíbily. Troufal si je obhajovat, nebál se jít do střetu s mocí a nebál se jít proti davu. Byl člověkem, který v Bohu viděl otce všech. Dukův Hospodin si nevybíral stranu v lidských sporech, byl nad všemi a nad vším. To bylo cenné, protože přesně tohle ztrácíme. Bůh i církev přestávají být milujícími rodiči tohoto světa, ale začínají být exponenty jedné strany proti druhé. S odchodem Dominika Duky bohužel tato tendence zase posílí.
Zatímco většina lidí vyjadřovala po oznámení úmrtí kardinála Duky úctu a sociální sítě zaplavily vzpomínky a přání upřímné soustrasti, zdaleka ne všichni však drželi pietu. Na sociálních sítích se rozhořela i vlna nenávistných komentářů. Někteří aktivisté a podporovatelé Ukrajiny, např. z proukrajinského hnutí NAFO, připomínali Duku v negativním světle, používali velmi sprosté urážky, a dokonce se radovali nad jeho „odchodem do pekel“. Co na tento (ne)duchovní rozměr části našeho národa říkáte?
Utěšuju se, že ta nenávistná skupina není zase tak velká. Alespoň doufám. Protože pokud velká je, vrátí se nám to jako bumerang. Jdeme do těžkých časů a ďábel si nic nepřeje víc, než abychom do nich šli rozhádaní, bojující mezi sebou.
Po úmrtí kardinála Dominika Duky se na oficiálním účtu X prezidenta Petra Pavla objevil příspěvek, který byl však následně smazán. Zalekl se prezident sám sebe?
Spíš se pan prezident zalekl svých příznivců. Usoudil, že může mluvit jen tak, jak dav řve a tak si raději umyl ruce, příspěvek smazal a dál pokračoval v nácviku čtení projevů ze čtecího zařízení.
Kněz Tomáš Halík se ve své pravidelné veřejné promluvě ostře postavil proti výsledkům říjnových voleb a pravděpodobné vládě Andreje Babiše, která na jejich základech vzniká. Varoval i ty, kteří v plebiscitu dali svůj hlas stranám budoucí koalice. „Ti, kteří nezodpovědně volili demagogy a populisty, se budou zodpovídat před Božím soudem,“ prohlásil Halík dva dny před podpisem koaliční smlouvy. Co říkáte na tento výrok? Zvláště proto, že pochází od duchovního, jehož slova by měla společnost spíše spojovat než rozdělovat...
Myslím, že můžete být klidný. Na Božím soudu se vás opravdu nebudou vyptávat, koho jste volil. Budou se ptát, co jste udělal pro každého jednoho z maličkých na světě. Budou se vás ptát, komu jste projevili milosrdenství, komu jste pomohli vstát, koho jste navštívili, když byl nemocen, koho jste utěšili, když byl na dně, komu jste dali druhou šanci, když vás o ni prosil. Bůh je nad vší politikou, nad všemi mocenskými zájmy a miluje stejně Američany i Rusy. Bude je posuzovat, podle jejich skutků, nikoliv podle jejich keců.
Nově zvolený poslanec za SPD a předseda hnutí PRO Jindřich Rajchl oznámil, že aktivista Vojtěch Pšenák před jeho domem natáčel okna pokoje a obtěžoval jeho šestnáctiletou dceru, která pak ve strachu proplakala hodiny. Rajchl proto podal proti nechvalně známému „Oganesjanovu gangu“ trestní oznámení pro nebezpečné pronásledování a doplnil je o podezření z činnosti organizované zločinecké skupiny (§129 TZ), kterou označil za soustavnou šikanu provozovanou za účelem zisku. Kam až zajdou členové tohoto gangu, jehož představitelé se během volební kampaně fotili s ministrem vnitra Vítem Rakušanem?
Kam až zajdou? Tak daleko, jak jim bude dovoleno. Jak daleko zacházeli ordneři Hitlerjugend? Jak daleko zacházeli aparátčíci STB? Jak daleko zachází chirurgové z dovozu? Tak daleko, jak jim společnost dovolí. Ale troufám si tvrdit, že teď už zašli příliš daleko a brzy zjistí, jaké to je, když je najednou nikdo nekryje, jejich mocní přátelé jim neberou telefony a místo toho kolem nich krouží policisté, kteří jim také mají co oplácet. Ještě to nějakou dobu potrvá, protože spravedlnost si dává načas, ale tentokrát si za objekt šikany nevybrali vozíčkáře od petičního stánku, ale poslance.
Poslanecká sněmovna si zvolila nového předsedu, kterým se stal šéf SPD Tomio Okamura. Jeho zvolení tak potvrzuje změnu politických sil po volbách a otevírá cestu ke vzniku nové vlády vedené Andrejem Babišem. Kabinet premiéra Petra Fialy poté oficiálně podal demisi. Co jste říkal na to, co předvedli poslanci Fialovi vlády ve Sněmovně před samotnou volbou?
Na to panoptikum? Smál jsem se celý den, jen když mluvil Hayato Jidáš Okamura, tak jsem se byl vyzvracet. Ale hřálo mě u srdce, že nám to dávají vlastně zadarmo. Odhazují masky, ukazují, jak odporné bytosti jsou pod tím a kopou kolem sebe tak moc, že vlastně koalice na sebe zbyla a nemá jinou možnost než jít a zvítězit.
Nový předseda Poslanecké sněmovny Tomio Okamura nechal ze sídla Sněmovny odstranit ukrajinskou vlajku. „Česká republika musí být symbolem vlastní suverenity a národní hrdosti,“ uvedl Okamura. Zatímco z „pražské kavárny“ a z řad opozice, která se dosud nesmířila s výsledky voleb, se na sociálních sítích strhla vlna kritiky, většina občanů krok přivítala. Vítězové voleb i jejich příznivci považují gesto za návrat k respektu k českým symbolům a státní suverenitě. Co říkáte na následnou reakci nově zvolených poslanců, kteří zahájili „dětinskou okenní válku o modrožlutou vlajku“?
Mně se líbí, že Okamura to gesto nepřehnal. Prostě nechal sundat ukrajinskou vlajku, ohlásil to a nechal libtardy, ať se vztekají, věší vlaječky z oken, dělají prohlášení, nadávají, křičí, divočí... a on zatím říká v médiích, že se klidně bude bavit i s opozicí.
Všimněte si prosím, že vlaječkáři mají pocit, že na tomto gestu stojí celá podpora Ukrajiny a vlastně jim to stačí. Neřeší, že vojenské dodávky ze Západu neustále klesají. Neřeší, že Trump nakonec žádné rakety dlouhého doletu nedodá. Neřeší dokonce ani to, že ta raketa Flamingo, na kterou se vybíraly zádušní peníze za Danu Drábovou, nejspíš nikdy nevzlétne. Řeší vlajku... Představuju si, jak se na to asi dívá ukrajinská generalita. Peníze nejsou, kyselých pohledů přibývá, zbraně docházejí... a jejich podporovatelé se bijí o vlajku, místo o munici.
Dosluhující kabinet premiéra Petra Fialy opět nedokázal předložit návrh státního rozpočtu. Ministr financí Zbyněk Stanjura jeho odevzdání podmínil tím, že nová vláda musí garantovat výdaje na obranu a půjčky pro rozšíření jaderné elektrárny Dukovany. Tento krok odborníci označují za nestandardní a nebezpečný pro stabilitu veřejných financí. Kde bere Stanjura tu drzost brát si české občany jako „rukojmí“?
Pšt! nerušte nepřítele, když dělá chybu. Andrej Stanjuru také neruší. Takovou kapricióznost, drzost a sebestřednost, to si u Modroptáků přece přejete. To vám dodává voliče a jim je to bere. Nemyslete si, že Babiš ten rozpočet nemá a že už dávno nemá připraveny všechny pozměňovací návrhy. Jen prostě nechává Fialovu vládu v demisi pořádně vydusit. Oni mají podat rozpočet, oni to nedělají, oni jsou za blbce a šmejdy. Co je proti tomu pár dní či týdnů rozpočtového provizoria, ne?
Podle místopředsedkyně hnutí ANO a bývalé ministryně financí Aleny Schillerové chybí v návrhu státního rozpočtu na příští rok další desítky miliard korun. Kromě 38 miliard na dopravní infrastrukturu, vyšlo najevo, že chybí dalších 32 miliard na výdaje ministerstva práce a sociálních věcí a 7 miliard na spolufinancování zemědělství. Nebudou tyto „díry“ ty pravé důvody, proč Fialova vláda se zasláním rozpočtu otálí?
Samozřejmě, že ano. Druhým důvodem je obyčejná morální nízkost a třetím důvodem je, že tonoucí se stébla chytá a oddaluje průser co možná nejdéle. Ale jak vidno, Andrej Babiš je nad věcí. Vyzkoušel si, že své voliče osloví i bez médií, koalici má zkonsolidovanou a jednotnou a tak prostě nechává Stanjuru i Petra Pavla smažit ve vlastní šťávě.
Odcházející premiér Petr Fiala při předávání demise prezidentu Petru Pavlovi uvedl, že je hrdý na to, čeho jeho vláda dosáhla. Zároveň zdůraznil, že předává Českou republiku v lepší kondici, než v jaké ji jeho kabinet převzal po volbách v roce 2021. Teď by asi bylo načase učinit těm Fialovou vládou oblíbeným „dezinformacím“ konec. Takže otázka zní, v jakém stavu nám Fiala Česko skutečně zanechal?
Ale to je snad zřejmé, ne? Zanechali Česko ve stavu, že potřebujeme debilní příručku o tom, jak přežít blackout, živelnou pohromu a nebo válku. Když nepůjde proud, máte kadit do pytlíku s kočkolitem a povídat si se sousedy a s rodinou. Tohle nám Fiala zanechal. Vzpomínejme na něj přesně takhle. Přičupnutého se staženými kalhotami nad kočičím záchodem. To je asi nejpřesnější popis stavu naší země.
Okénko do minulosti. V březnu 2015, ještě jako generál a budoucí šéf Vojenského výboru NATO, uvedl Petr Pavel v rozhovoru pro Aktuálně.cz, že dodávky zbraní Ukrajině by v době konfliktu pouze zvýšily počet obětí. „Jestřáb nejsem. Ukrajina není bílá a Rusko černé,“ řekl tehdy. Dnes, po letech, kdy se jako prezident staví na opačnou stranu, se vzhledem k jeho dřívějším výrokům nabízí otázka, co přesně ho vedlo k proměně jeho postojů a názorů?
Tak na tuto otázku Vám odpovím naprosto přesně. Petra Pavla vedli ke změně postojů jeho sponzoři. Tečka. V roce 2015 se ještě nerozhodlo, že se s Ruskem do střetu o Ukrajinu půjde a tak bylo dovoleno, říkat i takové kacířské věci. Ale postupně nám naši mocipáni dospěli k tomu, co dneska vidíme na Donbasu. Do války se půjde, uštědříme Rusku strategickou porážku... Od té doby mluví Petr Pavel úplně jinak.
Ale nebojte se, Spojené státy jaksi už docházejí k tomu, že to nebyl zase tak šťastný nápad, ostatně, od Druhé světové války už USA žádnou intervenci nevyhrály... a tak bych se nedivil, kdyby Kolářův Nývlt brzy změnil rétoriku.
Ukrajinský prezident Vladimír Zelenskij se ocitl v centru skandálu a jeho vláda vážným obviněním ze zneužívání soudního systému k potlačování politických oponentů a umlčování kritických médií. Případy jako stíhání bývalého šéfa státní energetické společnosti Ukrenergo Volodymyra Kudryckého, jenž byl klíčovou postavou při udržení energetické sítě během invaze, vyvolávají obavy z politicky motivovaného postupu úřadů. Zahraniční pozorovatelé upozorňují, že ukrajinské pojetí „demokracie“ nese znaky výjimečného stavu, který může přerůst do systematického omezování svobod. Objevují se hlasy, že Západ příliš dlouho přehlížel problematické aspekty ukrajinské vnitropolitické situace, protože je přehlušovala nutnost čelit agresi z východu. Zavře nad tímto skandálem Evropská unie opět oči a je ve Vašich očích Zelenskij spíše „padouch nebo hrdina“?
Volodymyr Zelenský je v podstatě tragická postava celého dramatu. Vyhrál volby slibem, že ukončí válku na východě Ukrajiny a nastolí mír. Místo toho přivedl Ukrajinu do zkázy. Uvěřil Západu a jeho medovým řečem o podpoře "tak dlouho, jak bude třeba," ale nepřečetl si "všeobecné smluvní podmínky napsané dole malým písmem." Chtěl být prezident - hrdina, ale bude prezident - poražený.
Není první a zřejmě ani poslední. Před ním už byl Shaddám Husajn, Mummar Kaddáfí, také jistý Karzáí, Ngo Dinh Diem, Petr Fiala a mnozí další... Ti všichni se angažovali ve prospěch Západu, aniž by tušili, že je Západ nepovažuje za sobě rovné, přes potlesky vestoje v Kongresu. Zelenský, stejně jako všichni ostatní, měl na výběr a rozhodl se špatně. Bohužel to bude mít pro něj i Ukrajinu tragické následky.
Britská veřejnoprávní televize BBC se ocitla v centru jednoho z největších skandálů posledních let. Interní dokument bývalého poradce pro etiku Michaela Prescotta odhalil, že pořad Panorama: Trump - Druhá šance?, odvysílaný v říjnu 2024, obsahoval zásadně pozměněný projev Donalda Trumpa z 6. ledna 2021, tedy dne, kdy došlo k útoku na budovu amerického Kapitolu. Podobné téma má silnou ozvěnu i v České republice. Česká televize čelí již dlouhá léta kritice za nevyváženost a nedostatek objektivity. Řada diváků i odborníků poukazuje na jednostranné zpravodajství, nevyvážené politické diskuse a upozorňuje na to, že se naše veřejnoprávní média stala se spíše nositelem vládní propagandy než nestranného zpravodajství. Pod palbou kritiky se často ocitá např. nedělní diskusní pořad Otázky Václava Moravce či pořad Reportéři ČT. Jak to vidíte s osudem našich veřejnoprávních médií? Je s nově rodící se vládou šance na změnu k lepšímu?
Je třeba této změně k lepšímu pomoci. Držet tomu palce, neházet tomu klacky pod nohy a hlídat naše pány poslance, aby se na to nevykašlali. Ale upřímně - moc velkých médií slábne tak jako tak. Žijeme v době postfaktické, kdy už vlastně nikdo nevěří ničemu a když mééédia svoje soupeře označí za absolutní zlo, tak jim právě došly argumenty. Už neexistuje žádné absolutnější zlo. Strašení skončilo. Víc než peklem strašit nejde. Už nyní vidíte, že pokud média přijdou s nějakou kauzou, už to není jako kdysi, že to lidé brali jako pravdu. Stále více lidí jim už naopak ani pravdu nevěří.
(Vidlák pro Prvnizpravy.cz, foto: red.)
