Skloňuje se volba prezidenta, prvního komunistického prezidenta od časů Gustáva Husáka, což je akt, který lze vyhodnotit jako konec listopadového étosu. Ten byl reprezentován, různými způsoby a s různými akcenty, ale v zásadě autenticky a symbolicky prezidenty Havlem, Klausem a Zemanem. Po těchto třech protagonistech polistopadové éry se vrací představitel předlistopadového režimu a jest mu tleskáno lidmi z takzvané kulturní fronty, která se vždy snažila tvářit jako odpůrce totality.

V diskusi dojde samozřejmě na tzv. ekonomické balíčky, které posouvají zemi do chudoby a některé segmenty společnosti, například důchodce, do nedůstojného ofsajdu. Spekulace s osobními financemi obyvatel, snaha vrchnosti vytáhnout z jejich kapes co nejvíc peněz a nastrkat je do projektů zcela absurdních (financování války na Ukrajině) nebo vyloženě zbytných (rozmanité zakázky pro kamarády typu Digitální agentury atd.), a souběžně s tím neřešení základních problémů této země – nedostatek léků, drahota potravin atd. To vše jsou průvodní jevy, které naši vládu prezentují v jejím předpokládaném poločase v hodně nelichotivém světle.