Generace Z vstupuje v Evropě do života, který je méně o jistotách a více o přizpůsobování. V českém i slovenském prostředí ji formovaly dva otřesy. Nejprve pandemie a hned poté nákladová inflace spojená s energiemi a potravinami. To, co ještě před několika lety znamenalo běžný milník dospělosti (odchod od rodičů, první nájem, hypotéku a postupnou kariéru), se změnilo v dlouhodobý projekt s mnoha kompromisy. V praxi to znamená pozdější osamostatnění, delší pobyt v rodičovské domácnosti a opatrnější přístup k financím. Evropská statistika potvrzuje, že mladí lidé dnes tráví s rodiči více let než dříve a nesou větší břemeno nákladů na bydlení než průměr populace.

Česko zažilo v roce 2022 průměrnou inflaci 15,1 procenta a meziroční vrchol kolem 18 procent na podzim téhož roku, což jsou nejvyšší hodnoty v moderní historii. V roce 2024 sice průměr klesl na 2,4 procenta a letošní meziroční tempa se drží poblíž dvou až tří procent, reálné škody v rodinných rozpočtech však zůstávají. Ceny nájmů, energií i potravin se po skokovém růstu nevrátily zpět. Centrální banka sice hovoří o úspěšné cestě „z 18 na 2 %“, avšak i při cílové inflaci okolo dvou a půl procenta platí, že kupní síla mladých se po kumulativním zdražení obnovuje jen pomalu.


Dostupnost bydlení se stala hlavní proměnnou, která rozhoduje o tom, kdy a zda se generace Z osamostatní. Praha se podle aktuálního Property Indexu Deloitte řadí mezi tři nejméně dostupná evropská města; k pořízení průměrného bytu je potřeba zhruba patnáct hrubých ročních platů. Kombinace vysokých cen, pomalé výstavby a donedávna i vysokých hypotečních sazeb vytváří tlak na nájemní trh a prodlužuje dobu, po kterou mladí zůstávají v podnájmech nebo sdílejí bydlení. Evropská data zároveň ukazují, že podíl mladých, kteří vydávají na bydlení alespoň 40 procent svého příjmu, je vyšší než u zbytku populace (ve městech je zatížení ještě výraznější).

Trh práce přináší smíšený obraz. Nezaměstnanost mladých je v Česku dlouhodobě nízká ve srovnání s průměrem EU, avšak reálné mzdy se po cenovém šoku vracejí na předchozí úroveň jen pozvolna. V řadě oborů, od služeb po juniorské administrativní pozice, se mladí setkávají s tlakem na flexibilní formy úvazků a pomalejším mzdovým růstem oproti tempu zdražování. Slovensko, citlivější na výkyvy cen energií a s vyšší inflací v jádrové složce ještě v roce 2023, řeší podobný problém: jak udržet reálné příjmy mladých, když rozpočtové deficity a vyšší ceny regulovaných komodit prodlužují období zvýšených výdajů domácností.


Monetární uvolňování po vrcholu inflace přináší úlevu jen částečně. Česká národní banka v posledních čtvrtletích snižovala sazby souběžně s ústupem inflace, ale i nižší úroky narážejí na trvale vysokou cenovou hladinu. Mladí dlužníci jsou proto mimořádně citliví na jakýkoli návrat cenového tlaku (ať už kvůli energiím, potravinám či službám), protože jejich rozpočty postrádají rezervy, které si starší generace stihly vytvořit v době levnějšího bydlení. Na Slovensku, kde měnovou politiku určuje Evropská centrální banka, navíc domácnosti oslabuje potřeba vlády stabilizovat rozpočet po energetické krizi, což oddaluje návrat k běžné úrovni životních nákladů.

Výhled pro generaci Z v Česku a na Slovensku tak stojí na třech pilířích. Prvním je stabilní a předvídatelná inflace blízko cíle, aby mzdy přestaly vést marný závod s cenami. Druhým je uvolnění bytové výstavby a rozvoj nájemního sektoru, bez nichž se dostupnost bydlení nezlepší natolik, aby mladí mohli dříve zakládat rodiny. Třetím je růst kvalifikace a produktivity v oborech s vyšší přidanou hodnotou, klíčový pro trvalý růst reálných mezd. Dokud se tato tři kola nezačnou otáčet současně, zůstane „evropský sen“ generace Z spíše o trpělivosti, sdílení nákladů a postupném budování finanční odolnosti než o rychlém vzestupu, který znaly minulé generace.

Použité zdroje: Údaje o inflaci a dostupnosti bydlení vycházejí z aktuálních publikací ČSÚ a ČNB pro ČR, ŠÚ SR a IMF pro Slovensko, a z evropských srovnání Eurostatu a Deloitte Property Index 2025.