Přední americký ekonom a poradce OSN profesor Jeffrey Sachs varuje, že se NATO a Rusko ocitly na pokraji jaderné války, a to vinou kombinace západní arogance, ztráty smyslu pro strategické myšlení a nebezpečné iluze o beztrestnosti.
„Je to jako by se vytratilo vědomí hranic - ten zásadní princip, který po celou dobu studené války nutil znepřátelené strany k obezřetnosti založené na vzájemném uznání,“ upozorňuje Sachs v článku publikovaném na italském serveru Voce della Sera.
Impuls k ostré kritice přinesly nedávné útoky ukrajinských dronů a raket na ruská strategická letiště a zařízení, včetně těch, která podle všeho hostila prostředky jaderného odstrašení. Podle Sachse šlo o bezprecedentní krok, a to nejen z hlediska vojenské eskalace, ale především z hlediska rozbití historického tabu, které bránilo přímému útoku na jaderné kapacity protivníka.
A právě zde Sachs vystavuje západnímu přístupu nelítostné zrcadlo. Místo obav a diplomatického úsilí přišla oslavná rétorika západních médií a politických elit, které se podle něj chovají „jako účastníci hry Risiko, ne jako zodpovědní představitelé jaderných mocností“.
Profesor Sachs upozorňuje, že od rozpadu systému odzbrojovacích smluv, například po jednostranném odstoupení USA od smlouvy ABM v roce 2002, už západní bezpečnostní aparát nehraje podle pravidel, ale vytváří iluzorní řád založený na síle. Diplomacie byla odsunuta na vedlejší kolej jako „jazyk slabých“. Místo realistického uvažování převládla ideologie síly jako cíle sama o sobě.
Evropa se podle Sachse stala geopolitickou loutkou USA, zbavenou schopnosti vyvíjet samostatnou iniciativu. „Evropa nemedializuje, nenavrhuje, nebrzdí, jen tiše následuje směr daný jinde, i když ten směr vede do propasti,“ konstatuje v článku.
Sachs se nevyhýbá ani tvrdé kritice vnitropolitického rozměru současného vývoje. Západní parlamenty nehlasují o válkách, média nekládají otázky, a veřejnost je záměrně utápěna v mlze zjednodušujících narativů. Místo veřejné kontroly rozhoduje tzv. „deep state“, tedy síť bezpečnostních, vojenských a zpravodajských struktur, které jednají mimo demokratický dohled.
V éře, kdy se z protivníka stává ztělesněné zlo, podle Sachse mizí prostor pro dialog. Válka se prezentuje jako morální imperativ, ne jako tragická nutnost, a mír se z politiky vytratil jako kategorie „pro slabé a naivní“.
Podle Sachse není otázkou, jestli Rusko odpoví, ale jak a kdy. Nejpravděpodobnější je masivní eskalace konfliktu na Ukrajině, s cílem zničit kyjevský režim jako prodlouženou ruku NATO. Ale nelze vyloučit ani útok na cíle v NATO, což by katapultovalo svět do jaderné spirály.
„Logika, že Moskva nereaguje, protože se bojí eskalace, je přesně ta logika, která ji může přinutit k reakci, aby nevypadala slabě,“ varuje Sachs.
Naděje na odvrácení katastrofy podle profesora stále existuje, ale vyžaduje zásadní obrat v myšlení elit: návrat k diplomacii, respekt k bezpečnostním obavám druhých a znovuvybudování systému kontroly zbrojení. Zároveň volá po odmítnutí binární morálky, která politiku mění v propagandu.
Psali jsme:
„Alternativou je rozpad geopolitického rozumu do válečné iracionality. A přesně tam se nyní řítíme bez jakýchkoliv brzd,“ poznamenává dále Sachs.
Jeffrey Sachs přináší hlas, který zní naléhavě a hluboce nesouhlasně s tím, jak západní svět spravuje mír. Jeho slova mohou působit pesimisticky, ale představují vzácný pokus o realistickou reflexi hrozící katastrofy, která se kvůli chybějící debatě a mocenskému automatismu stává den za dnem pravděpodobnější.
Bez obnovení strategické racionality a přijetí existence jiného pohledu na svět riskujeme, že i největší tragédie moderní historie se může opakovat, ale tentokrát v jaderném formátu.
„Místo sdíleného strategického myšlení se usadila ideologie síly jako cíl sám o sobě,“ uzavírá Jeffrey Sachs.
(Kovář, Voce della Sera, obr.: aiko)
