Ve veřejné debatě o rozpočtu na rok 2026 se střetává technická stránka přípravy s politickým načasováním. Klíčovou otázkou je, co skutečně leží na stole a jak daleko se proces dostal. Tou druhou, neméně důležitou, je míra, s jakou může nová vláda návrh měnit, aniž by země sklouzla do provizorního režimu. Analytický pohled proto musí oddělit ověřitelná fakta od očekávání a politických prohlášení, protože právě tato hranice určuje, zda se finanční správa opře o stabilní plán, nebo bude několik týdnů fungovat v nouzovém režimu.
Fakta o současném stavu jsou jednoznačná. Kabinet Petra Fialy 30. září schválil návrh státního rozpočtu na rok 2026 se schodkem 286 miliard korun. Oproti srpnové verzi vláda zvýšila jak příjmy, tak výdaje zhruba o 28 miliard. Struktura zůstala proinvestiční a posílila kapitolu dopravy. Tento rámec je nyní oficiálním výchozím bodem pro další politická jednání a případné přepracování po ustavení nové vlády.
Pravděpodobný premiér Andrej Babiš a jeho tým zpochybňují úplnost návrhu na příjmové i výdajové straně. Babiš v posledních dnech uvedl, že v rozpočtu chybí desítky miliard korun na rozjeté závazky včetně infrastruktury a že je nutné počítat s vyšším deficitem, pokud se rychle nenajde náhradní financování. Odhadl také objem chybějících prostředků až na 80 miliard a tvrdí, že návrh neobsahuje všechny mandatorní výdaje a že bez zásahu by hrozilo omezování projektů. Ministerstvo financí tyto výtky odmítá s odkazem na platná rozpočtová pravidla a schválené výdajové rámce.
Politická situace po sněmovních volbách tuto napjatou rovinu ještě posiluje. ANO sice volby vyhrálo, avšak k většině potřebuje podporu menších stran, s nimiž nyní jedná o programu i rozdělení resortů. Zdržení při sestavování vlády má přímý dopad na harmonogram schvalování rozpočtu, protože Poslanecká sněmovna se sejde v plné síle až na počátku listopadu. Pokud by nová vláda chtěla návrh zásadně přepsat, proces by se nevyhnutelně prodloužil. Tím roste pravděpodobnost, že leden začne v režimu rozpočtového provizoria a plnohodnotný zákon vstoupí v účinnost až po dohodě nové sněmovní většiny.
Z vyjádření hlavních aktérů se rýsuje alespoň částečná shoda. Odcházející ministr financí Zbyněk Stanjura už v srpnu připustil, že vzhledem k volebnímu kalendáři a nutnosti dolaďovat výdaje mezi resorty může být krátké provizorium na začátku roku reálné. Alena Schillerová, která má rozpočtovou agendu v ANO na starosti, považuje vyhnutí se provizoriu za málo pravděpodobné a připravuje hluboké přepracování návrhu. Vše nasvědčuje tomu, že politická dohoda nad definitivní podobou rozpočtu nevznikne přes noc a že leden bude přechodným obdobím s omezenou flexibilitou výdajů.
Technická realita rozpočtového provizoria je poměrně přímočará. Pokud zákon o státním rozpočtu není k 1. lednu schválen a účinný, stát přechází do režimu, v němž ministerstvo financí stanoví jednotlivým kapitolám závazné měsíční limity. Čerpání výdajů obvykle nesmí přesáhnout jednu dvanáctinu ročního objemu předchozího roku a nové programy bez právního titulu se nespouštějí. Tato pravidla zajišťují kontinuitu výplat a provozu, ale výrazně omezují schopnost státu zahajovat nové investice a vypisovat dotační výzvy. V praxi to znamená, že během provizoria nelze poskytovat nové dotace, pokud k nim nebylo vydáno rozhodnutí nebo uzavřena smlouva již před začátkem roku, kdy provizorium běží (vysvětlení ohledně rozpočtového provizoria viz. pozn. redakce pod článkem).
Forenzní pohled na rozpočtový proces odhaluje i limity toho, co lze reálně stihnout. Rozpočet se technicky skládá v systému RISPR, kde se rozpadá od rámců ministerstva financí až po jednotlivé organizační složky. Zásadní přepis kapitol po volbách znamená nejen politickou dohodu, ale také technické přenastavení limitů, harmonogramů a závazků. Tento proces vyžaduje týdny koordinace mezi ministerstvy a kontrolními útvary, a teprve poté lze návrh otevřít v rámci sněmovních čtení. Z toho plyne, že krátké provizorium v prvních týdnech roku je v podobných situacích spíše pravidlem než výjimkou.
Rizika spojená s rychlým navyšováním deficitu lze popsat bez nadsázky. Vyšší schodek znamená větší potřebu emisí státních dluhopisů a tím i vyšší výdaje na obsluhu dluhu v prostředí stále zvýšených úrokových sazeb. Rozvolnění pravidel rozpočtové odpovědnosti by sice mohlo krátkodobě uvolnit ruce pro výdaje, zároveň by však přitáhlo pozornost domácích i evropských fiskálních institucí a mohlo oslabit důvěru ve střednědobou konsolidaci. Proto je zásadní, aby změny měly jasný právní rámec, věcné zdůvodnění a realistický harmonogram, jinak hrozí, že se fiskální politika dostane do režimu nahodilých kroků místo předvídatelného plánu.
Nejpravděpodobnějším scénářem tak zůstává krátké provizorium na začátku roku, během něhož nová vláda dokončí úpravy priorit a kapitol a předloží vlastní finální návrh. Politická logika velí, aby změny odrážely program vítězné formace, současně však platí, že čím hlubší zásah do struktury výdajů, tím delší technická i legislativní cesta k hlasování ve sněmovně. Pokud se podaří rozpočet schválit v prvním čtvrtletí, provizorium skončí a všechny výdaje i příjmy z tohoto období se převedou do nového zákona. Stát tak nezanechá účetní vakuum, pouze ztratí čas na rozjezd nových programů.
Pro veřejnost je klíčové pochopit, že rozpočtové provizorium není obdobou amerického „shutdownu“. Stát se nezastaví, výplaty ani důchody se nepřeruší. Dočasně se však zastaví spouštění nových projektů a úřady se musí držet měsíčních limitů. Ekonomové proto mluví o provizoriu jako o nepříjemném, nikoli katastrofickém opatření, které udržuje chod systému do doby, než se politicky dohodne nový rozpočet. Zkušenosti z minulých let potvrzují, že dopad je nejcitelnější u investic a dotačních programů, zatímco běžné provozní výdaje pokračují v omezeném režimu.
Závěrem lze říci, že spor o rozpočet 2026 nestojí na jednoduchém dělení pravda versus omyl. Na jedné straně je oficiální návrh se schodkem 286 miliard, na druhé politický mandát vítězné formace rozpočet upravit a pokrýt výdaje, které považuje za podfinancované. Časový tlak i technické nároky nahrávají krátkému provizoriu, které sice omezí start novinek, ale nezastaví fungování státu. Skutečná rizika se projeví až ve chvíli, kdy se ukáže, jak hluboko nové vedení zasáhne do struktury výdajů a zda dokáže doložit, že vyšší deficit není jen odkladem konsolidace. Pokud změny doprovodí průhledná čísla, právní jistota a srozumitelný plán, může být provizorium pouze krátkou vstupní bránou k plnohodnotnému rozpočtu. Pokud však převáží improvizace bez řádu, stane se symbolem trvalé nejistoty veřejných financí.
Poznámka redakce: Podle § 13 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, lze během rozpočtového provizoria provádět pouze výdaje nezbytné k zajištění provozu státu a plnění závazků vyplývajících z již uzavřených smluv. Ministerstvo financí ve svém metodickém pokynu „Postup při rozpočtovém provizoriu“ (MF ČR, 2023) výslovně uvádí, že v tomto období nelze poskytovat nové dotace a pokračovat lze pouze v platbách z dříve schválených rozhodnutí nebo smluv o poskytnutí dotace.
(Beneš, prvnizpravy.cz, repro: cnn prima)
