Ve Velké Británii se příprava obyvatel na krizové a válečné situace opírá o kombinaci zákonných povinností pro stát a místní složky, centrálně řízeného rámce odolnosti, soustavné veřejné komunikace směrem k domácnostem a cílených programů, které znovu propojují ozbrojené síly se společností. Zvláštní důraz je kladen na práci s dětmi a mládeží, protože právě zde stát dlouhodobě buduje společenské zázemí pro obranu a krizovou připravenost v prostředí, kde se hranice mezi civilní a bezpečnostní sférou v moderních konfliktech stále více stírá.
Základní vrstvu tvoří legislativní a organizační rámec. Civil Contingencies Act z roku 2004 vytvořil systém plánování a reakce na mimořádné události a stanovil povinnost státních i místních institucí připravovat krizové scénáře, zajišťovat kontinuitu provozu základních služeb a současně informovat a varovat obyvatelstvo o rizicích a hrozbách, kterým může čelit. Informování veřejnosti o krizových rizicích a způsobech chování v mimořádných situacích tak není chápáno jako dobrovolná osvěta, ale jako zákonná součást odpovědnosti státu vůči občanům, což posouvá krizovou připravenost z roviny nahodilých kampaní do trvalé institucionální povinnosti.
Na tuto legislativní základnu navazuje strategická rovina řízení odolnosti. Britská vláda v posledních letech systematicky prosazuje pojetí odolnosti jako úkolu celé společnosti, nikoli jen státní správy. Tento přístup je ukotven v celostátním rámci odolnosti, který popisuje, jak má stát posilovat schopnosti napříč resorty, jak má pracovat s průmyslem, místními samosprávami i komunitami a jak má rozvíjet připravenost na krize, které se neodehrávají pouze v podobě vojenského střetu, ale také formou kybernetických útoků, narušení energetiky, dopravy, zdravotnictví či dodavatelských řetězců. Součástí této logiky je i pravidelně aktualizovaný National Risk Register, který představuje veřejnou verzi hodnocení hrozeb a umožňuje organizacím i občanům lépe porozumět typům rizik, s nimiž stát reálně počítá.
Další důležitou vrstvou je komunikace směrem k obyvatelům a posilování základní soběstačnosti domácností. Britská vláda provozuje informační portál Prepare, který dává lidem praktické návody, jak se připravit na výpadky elektřiny, povodně, požáry či delší narušení dodávek základních služeb. Nejde o explicitní manuál pro válečný stav, ale o posilování každodenní odolnosti domácností, která je klíčová i v podmínkách moderních konfliktů, jež se často projevují spíše sérií narušení běžného života než klasickými bojovými operacemi. Na tento přístup navazuje systém Emergency Alerts, tedy státní mechanismus plošného rozesílání varovných zpráv do mobilních telefonů při bezprostředním ohrožení, který má zajistit, že stát dokáže rychle a adresně komunikovat s obyvatelstvem v krizových situacích.
Vedle práce s veřejností se buduje i profesionální kapacita řízení krizí. V tomto prostoru působí UK Resilience Academy, která poskytuje systematické vzdělávání a výcvik pracovníkům státní správy, samospráv i dalších institucí zapojených do krizového řízení. Cílem je vytvářet odbornou komunitu schopnou plánovat, koordinovat a vést zásahy v situacích, kdy se prolínají bezpečnostní, zdravotní, ekonomické i infrastrukturní problémy, aby reakce státu nebyla závislá na improvizaci jednotlivců, ale na dlouhodobě budovaných kapacitách.
Zvláštní pozornost si zaslouží systém práce s dětmi a mládeží. Británie v tomto ohledu dlouhodobě rozvíjí rozsáhlou síť kadetních organizací napojených na jednotlivé složky ozbrojených sil. Ministerstvo obrany tyto struktury otevřeně chápe jako nástroj budování vztahu společnosti k obraně státu a k ozbrojeným silám, nikoli pouze jako mechanismus budoucího náboru. Práce s mládeží je v tomto pojetí vnímána jako strategická investice do dlouhodobé odolnosti společnosti. Veřejné výdaje na kadetní síly a související programy se v souhrnu dlouhodobě pohybují v řádu stovek milionů liber, což ukazuje, že nejde o okrajovou aktivitu, ale o trvale financovanou součást obranné politiky státu.
Součástí této politiky byl i program rozšiřování kadetních jednotek do škol a komunit s cílem zvýšit dostupnost těchto aktivit pro mladé lidi napříč sociálním spektrem, včetně regionů s nižšími příležitostmi. Přestože se v politické rovině vedou spory o rozdělení financování mezi jednotlivé resorty, samotná existence tohoto programu ukazuje, že práce s mládeží je vnímána jako součást širší obranné strategie. V posledních letech vláda rovněž deklarovala ambici výrazně zvýšit počet mladých lidí zapojených do kadetních struktur do roku 2030 a investovat další prostředky do modernizace obsahu výcviku, včetně akreditovaných vzdělávacích modulů zaměřených na nové technologie, například bezpilotní systémy v rámci leteckých kadetů, které odrážejí proměnu charakteru moderních konfliktů.
Celkově lze britský přístup k dětem a mládeži shrnout do tří rovin. První je dlouhodobá strategie řízená ministerstvem obrany, která dává kadetním strukturám jasný směr a institucionální zázemí. Druhou je stabilní financování, které umožňuje udržovat rozsah a kvalitu těchto programů bez závislosti na krátkodobých politických náladách. Třetí je postupná modernizace obsahu tak, aby mladí lidé získávali dovednosti využitelné i mimo vojenské prostředí, čímž se zvyšuje společenská přijatelnost těchto aktivit a jejich přirozené ukotvení v komunitách.
Při pohledu z českého prostředí je tento přístup výrazným zrcadlem. Česká republika sice disponuje řadou dobrovolnických a mládežnických struktur od skautingu přes hasičské oddíly mládeže až po sportovní kluby a zájmové organizace, avšak státní rámec přípravy společnosti na krizové a válečné situace zůstává roztříštěný. Neexistuje ucelená celostátní strategie, která by systematicky propojovala výchovu mládeže, civilní ochranu, krizové řízení a obrannou politiku do jednoho srozumitelného konceptu obrany celé společnosti. Příprava obyvatel na krizové scénáře se objevuje spíše epizodicky, často jako reakce na konkrétní události, nikoli jako dlouhodobě udržovaný proces s jasným politickým vedením a stabilním financováním.
Britský model ukazuje, že obrana celé společnosti nevzniká z jednorázových kampaní ani z obecných proklamací v bezpečnostních dokumentech. Je výsledkem dlouhodobého institucionálního úsilí, které kombinuje zákonné povinnosti státu, systematickou práci s veřejností, budování odborných kapacit a cílenou investici do mladé generace. Česká debata o odolnosti společnosti se zatím pohybuje spíše v rovině politických prohlášení a dílčích projektů. Bez jasného vedení, dlouhodobé strategie a stabilního financování hrozí, že pojem obrany celé společnosti zůstane i nadále spíše politickým heslem než skutečně funkčním systémem.
(Kovář, prvnizpravy.cz, foto: aiko)
Zdroje: 1. The UK Whole of Society Defence and the Reality of Modern War; 2. Preparation and planning for emergencies; 3. The UK Government Resilience Framework; 4. National Risk Register; 5. Prepare campaign; 6. Emergency Alerts; 7. UK Resilience Academy; 8. MOD sponsored cadet forces statistics; 9. Funding for the Cadet Expansion Programme; 10. 30 by 30 new funding to boost cadet force
