Debata o zákonu, který by v České republice řešil transparentnost zahraničního vlivu, nabírá na obrátkách. Koaliční poslanci připravují zákon pro registraci subjektů se zahraničními vazbami. Pracovní verze z konce února hrozí pokutami až patnáct milionů korun či do deseti procent z příjmů nebo obratu. Přípravu legislativy potvrdil redakci předseda PRO Jindřich Rajchl z poslaneckého klubu SPD.
V českém právním prostředí existují některé nástroje, které se dotýkají transparentnosti veřejného života, například registr smluv nebo evidence lobbistických kontaktů v připravované legislativě. Přesto zde stále chybí systematický mechanismus, který by veřejnosti umožnil zjistit, zda organizace nebo jednotlivci působící v politické debatě jednají ve prospěch zahraničních zadavatelů.
Pokud by Česká republika chtěla vytvořit podobný systém, jaký existuje v některých jiných demokratických zemích, jeho základní princip by byl relativně jednoduchý. Nešlo by o zákaz činnosti organizací ani o omezení jejich financování. Podstatou by byla transparentnost. Jinými slovy otevřená informace o tom, kdo financuje aktivity, které vstupují do politického prostoru.
Základním nástrojem by byl veřejný registr. Do tohoto registru by se zapisovaly organizace nebo jednotlivci, kteří přijímají prostředky ze zahraničí a současně vykonávají činnost, která může ovlivňovat politické rozhodování nebo veřejnou debatu. Zápis by obsahoval identifikaci zdroje financování, výši přijatých prostředků a stručný popis aktivit, které jsou z těchto zdrojů financovány.
Podobný registr by mohl fungovat na principu, který je české veřejnosti již známý. Registr smluv například umožňuje občanům sledovat, jak stát nakládá s veřejnými penězi. Registr zahraničního vlivu by naopak umožnil sledovat, jaké zahraniční zdroje stojí za aktivitami, které se snaží ovlivňovat politické procesy.
Z hlediska legislativní konstrukce by bylo klíčové přesně definovat, jaké činnosti do takového režimu spadají. Pokud by byl zákon formulován příliš široce, mohl by dopadat i na projekty, které s politickým ovlivňováním nemají nic společného. Naopak příliš úzká definice by mohla umožnit snadné obcházení pravidel.
V zahraničních modelech se proto obvykle pracuje s kombinací několika kritérií. Jedním z nich je existence zahraničního financování. Dalším je charakter aktivit, například lobbing, mediální kampaně, advokační projekty nebo systematické ovlivňování veřejné politiky. Teprve kombinace těchto faktorů vede k povinnosti registrace.
Velmi důležitou otázkou by byla také správa takového systému. Registr by musel být veden státní institucí, která by měla jasně definované pravomoci a zároveň dostatečnou kontrolu. Současně by však muselo být zajištěno, aby tento nástroj nebyl zneužíván k politickému tlaku na nepohodlné organizace nebo média.
Zastánci podobného zákona často upozorňují na jednu zásadní podmínku jeho legitimity. Transparentnost musí být symetrická. Jinými slovy musí platit pro všechny stejně. Pokud by zákon dopadal pouze na některé organizace nebo ideologické proudy, ztratil by důvěryhodnost a stal by se nástrojem politického boje.
Psali jsme: Proč demokracie řeší zahraniční vliv v politice
V praxi by to znamenalo, že registr by musel zahrnovat všechny subjekty, které vykonávají politické nebo advokační aktivity ve prospěch zahraničních zadavatelů. Nezáleželo by přitom na tom, zda prostředky pocházejí z Bruselu, Washingtonu, Moskvy, Pekingu nebo z jakéhokoli jiného centra politického vlivu.
Právě tato rovnost pravidel je jedním z hlavních argumentů zastánců transparentnosti. Podle nich nejde o omezení občanské společnosti ani o útok na neziskové organizace. Jde pouze o to, aby veřejnost měla k dispozici základní informace o finančním a mocenském pozadí politických aktivit.
Současně je však třeba připomenout, že samotný zákon nemůže vyřešit všechny problémy. Zahraniční vliv se totiž nemusí projevovat pouze prostřednictvím přímého financování organizací. Může se odehrávat také v oblasti médií, akademických institucí, technologických platforem nebo ekonomických vztahů.
Proto také některé evropské instituce začaly v posledních letech diskutovat širší balík opatření na ochranu demokratického procesu. Evropská komise například představila iniciativy zaměřené na transparentnost zastupování zájmů třetích zemí v rámci takzvaného balíku na obranu demokracie. Cílem těchto kroků je posílit otevřenost veřejné debaty a současně snížit riziko skrytého politického vlivu.
Pro českou legislativu tak může být inspirací nejen americký nebo australský model, ale také postupně vznikající evropský přístup. Základní otázka však zůstává stejná. Jak zajistit transparentnost politického prostoru, aniž by byla omezena svoboda sdružování a veřejné debaty.
Pokud by se podařilo nastavit zákon tak, aby byl přesný, neutrální a transparentní, mohl by přispět k větší důvěře veřejnosti v politické instituce. Otevřenost totiž není slabostí demokracie. Naopak může být jedním z nástrojů její ochrany.
(Kyncl, prvnizpravy.cz, repro: xtv)
Zdroje: 1. Foreign Agents Registration Act – U.S. Department of Justice; 2. Foreign Influence Transparency Scheme – Australian Government; 3. European Commission – Defence of Democracy Package
Zdroje: 1. Foreign Agents Registration Act – U.S. Department of Justice; 2. Foreign Influence Transparency Scheme – Australian Government; 3. European Commission – Defence of Democracy Package
