Jan Schneider: Vojenská indukce

politika

Když i tak zaujatá publicistka, jako je spisovatelka Adéla Knapová, zásobující Právo srdceryvnými texty o Ukrajině, napíše článek „Země v extrémně křehkém stavu“ (21.2.2026), je dobré se nad tím zamyslet, píše Jan Schneider v komentáři pro Prvnizpravy.cz.

Jan Schneider: Vojenská indukce
Jan Schneider
26. února 2026 - 07:15

Knapová obvykle píše proti Rusku až hyperkriticky, nenechá stranou žádný špatný dojem, ba ani hypotézu, či dokonce desinformaci. Nevyvažuje to ničím objektivním, ta snaha z jejích textů opravdu není patrná, že by dala prostor i druhé straně, protože rusko-ukrajinský konflikt „vnímá“, aniž by jej rozumově posuzovala.

Nicméně, co se stalo: po lavině protiruských odstavců, které obsahovaly i pár protitrumpovských šlehů, napsala text, který si kvůli autenticitě dovolím ocitovat:
A k tomu všemu je třeba přičíst stále rostoucí autoritářské tendence ukrajinské vlády v čele s Volodymyrem Zelenským. Gigantické korupční skandály, z nichž mnohé se podepsaly právě i na zimním peklu mrznoucích obyvatel, nejsou objasněny, jak bylo slíbeno. Sice se vyměnili ministři a poradci, ale vlastně jen byli nahrazeni jedni spřátelení jinými, ještě loajálnějšími. Těžko si představit, že prezident o všem tom zneužívání moci a korupci nevěděl.

Násilná mobilizace probíhá stále brutálně a nespravedlivě, způsobem pro demokratickou zemi nepřijatelným. Jde doslova o lovy na muže, kteří neudělali nic kromě toho, že neupláceli, neutekli za hranice, ale svou prací drží Ukrajinu nad vodou.

Mezi místními v posledních měsících skokově roste kromě vysílení také zklamání a nedůvera. Nově též agresivita. Původní sounáležitost a automatická spolupráce ve jménu společného vítězství a svobody berou za své. Stejně jako ochota přinášet oběti zemi, která nic nedává, ale bere vše a umožňuje, aby na utrpení obyčejných lidí bohatli ti, kdo mají správné konexe. 

Ukrajina nutně potřebuje co nejdřív mír a také hlubokou a radikální demokratickou reformu. Bez pomoci zvenčí ani jedno z toho sama nezvládne.“

Umím si představit ten křik o dezolátech a proruské svoloči, kdyby někdo něco takového publikoval v alternativním médiu! To je důvod se zamyslet nad tím, že takovýto text publikuje jinak neskrývaně protiruská aktivistka a zrovna dnes, kdy naléhání na okamžitý mír je nálepkováno jako přihlášení se k té americko-ruské, tedy explicitně protievropské strategii. Evropská válkychtivá strategie totiž chce neustálými zbrojními dodávkami prodlužovat válku, bojovat do posledního Ukrajince a pak ještě za německé peníze prolít polskou krev (protože podle bývalého náměstka ze zamini Tomáše Kopečného „budoucnost Evropy rozhodne polská krev a německé peníze“).

Nářek Adély Knapové potvrzuje výrok generála Andy Šándora, že „ukrajinská armáda může zkolabovat. Vidíme, že má zásadní a veliké problémy, pokud jde o živou sílu v prvních liniích. Třicet procent nově nabraných vojáků dezertuje, po Ukrajině se fláká víc než dvěstětisícová armáda zběhů, nemluvě o dvou milionech případů odmítnutí mobilizační povinnosti, a další podobné věci jsou velmi závažným faktorem. Pak je tu i faktor, že ukrajinská kritická infrastruktura, pokud jde o elektřinu, plyn a vodu, je z velké části zničená.“
Pojďme však k té „vojenské indukci“, tedy vyvození čehosi obecnějšího, co se týká korupce v souvislosti armádou, a to nejen v časech války. 


Na Ukrajině se v této oblasti už před válkou událo mnoho pozoruhodných událostí, které by jistě ocenil i prodejce Karlštejnu Harry Jelínek. Například se jim „ztratil“ jeden celý dopravní boeing, údajně byl odeslán kamsi do Indie na repasi. Ach, ti Indové! Pak zase spadl vrtulník s načalstvem z vnitra, které chtělo zamezit čachrům načalstva z obrany, možná proto, že se nechtěli šábnout. 

Ani ruský vojensko-průmyslový komplex nezůstává pozadu. Co čas od času vyjde najevo, taky stojí za to. A nejde jen o jednotlivé gaunery, ale i o docela spletité „sistěmy“.

Ani Čína nezůstává pozadu. Chamtivost je v nepřímé úměře se soudností. A musí to být opravdu značné puzení, protože tamní trestní právo je velmi ovlivněné ještě mocenským bojem, a tak jde skutečně těm grázlům o život.

Třešničkou nakonec zůstává Pentagon. Ona je to už taková jakási americká tradice, že se na válce bohatne, i když to je třeba válka Severu proti Jihu. No, a taková Velká válka počátkem dvacátého století, kontinuálně se přelivší do války Světové, to už byly opravdu žně! A pak ta lahůdková pomoc v podobě Marshallova plánu – to už nešlo nemlaskat. Studená válka trochu omezila ty skvostné výdělky, muselo se strašit a vymýšlet a zase strašit. Pak bylo nutno obalamutit třeba samotného prezidenta USA a předvést mu virtuální realitu v podobě Hvězdných válek. 

Když pak vypukly zase horké konflikty, v Afghánistánu a Iráku, stávalo se, že se Pentagon nemohl dopočítat financí. Podobně jako nyní, kdy pase po stopě údajných 38 miliard dolarů, poslaných (asi nikoliv náhodou přes Estonsko) jako pomoc Ukrajině. Asi těm penězům narostly nožičky, nebo co.

Zkrátka a dobře – vidět Neapol, a zemřít. V tomto případě vidět konsolidovanou a pravdivou účetní uzávěrku Pentagonu. Protože proti kreativitě takzvaného účetnictví, které vojenskoprůmyslový komplex po celém světě používá, je Stvoření světa až na druhém místě.

S dovolením Václava Vítovce ocituji na závěr Sergeje Nikitu Chruščova, který vzpomněl v rozhovoru s ním (2008) vyprávění svého otce, Nikity Sergejeviče Chruščova, jak mu americký prezident Dwight Eisenhover mu v privátní diskusi (1959) položil otázku, jak se mu jedná se sovětskými generály? Chruščov se zeptal, co má na mysli. Eisenhover odpověděl, že jeho vojáci každou chvíli za ním chodí a říkají, že by měli vyvíjet nové zbraně, že potřebují další peníze, aby mohli dělat nové věci, a že mají malý vojenský rozpočet. A když nedostanou další peníze, že je Sověti předběhnou a zničí americkou demokracii. Chruščov odpověděl, že jeho maršálové dělají to samé. Když nedostanou další peníze, Amerika zničí sovětský komunismus. Prezident Eisenhover se prý smál a řekl, že možná by měli podepsat osobní dohodu mezi nimi dvěma proti jejich vojákům.

Jak dlouho si ještě lidé po celém světě nechají věšet bulíky na nos? Jak dlouho se ještě nechají zastrašovat vymyšlenými a uměle generovanými hrozbami? Jak dlouho se ještě nechají vydírat, ždímat a vykořisťovat bandou psychopatických válečných štváčů?

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)


Anketa

Prezident Pavel prohlásil, že válka na Ukrajině je svým způsobem i naše válka. S jeho prohlášením: