Každý, kdo se dnes v mainstreamu vyjadřuje k příčinám konfliktu a vině za něj, skončí vždy zpětným zrcátkem nahlíženo v dubnu 2022, kdy Ruská federace zahájila svou „mimořádnou bojovou operaci“, lidově řečeno vstoupila na východoukrajinské území. To bývá vyhodnocováno jako jednostranný akt agrese vůči druhému státu. Jenomže se už na mnohé zapomíná. Předně na události zvykově nazvané Majdan, které vedly ke svržení a vyhnání legitimního prezidenta Viktora Janukovyče a ke státnímu převratu, jehož viditelnými tvářemi se stali prezident Petro Porošenko a premiér Arsenij Jaceňuk. Ti byli prezentováni jako zachránci Ukrajiny před vlivem Ruska. Teprve poté začaly po ukrajinských městech růst jako houby po dešti sochy Stepana Bandery a jiných válečných zločinců. Porošenko dokonce Banderu oceňoval jako „národního hrdinu“, píše Jiří Kobza v komentáři pro Prvnizpravy.cz.
Prvnizpravy.cz - Kobza: V Berlíně za Prahu aneb budeme Němce školit z demokracie?
Co následovalo? Diskriminační zákaz používat ruštinu jako úřední či školní jazyk, a to i v regionech obydlených především lidmi ruské národnosti (šlo o oblasti Doněcka, Luhanska atd.). To vyvolalo pochopitelnou eskalaci vzájemného napětí a poté k vyhlášení těchto oblastí za samostatné republiky, uznané vzápětí Kremlem. Porošenkův režim v odpovědi na to vyslal k Dněpru ukrajinskou armádu a různě najaté ozbrojence, kteří tam rozpoutali genocidu. Dalo by se říci, že prezident vyhlásil občanskou válku vlastnímu lidu.
To už se dnes nepřipomíná. Ale stačí se podívat do našich (i mainstreamových) médií z té doby. Tak například 13.8.2014 psal server Aktuálně.cz (zde: https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/doneck-pripomina-valecny-stalingrad-svedectvi/r~4b03e01a222c11e4bce90025900fea04/) toto: „Doněck připomíná válečný Stalingrad. Mezi jeho obyvateli je stále více těch, kteří nenávidí vládu v Kyjevě. Ještě před několika měsíci sympatizovali s Majdanem nebo se alespoň snažili pochopit tehdejší protirežimní demonstrace v Kyjevě. Dnes ale vládu Ukrajiny - a zejména prezidenta Petra Porošenka - proklínají a obviňují ho z genocidy ukrajinského národa. Ukrajinská armáda a zvláště jednotky domobrany se podle nich chovají na východě Ukrajiny jako dobyvatelé. Rabují obchody i sklady s potravinami. S názorem, že může být někdy ošidné obviňovat jen Rusko a idealizovat si kroky kyjevské vlády, souhlasí i bývalý náčelník generálního štábu Jiří Šedivý. Také podle něj se ukrajinská armáda chová ve vlastní zemi jako bezohledný dobyvatel, který ničí celé městské čtvrti. "Do lidí se tím zasévá nesmiřitelná nenávist na celá desetiletí," varuje generál.
Jeho slova potvrzuje další svědectví z téhož zdroje: „Stále častěji se lidé na východě Ukrajiny ptají: co je to za prezidenta, který pošle armádu na svůj národ? Tahle válka v lidech jen zesílila touhu po samostatnosti Doněcka a jeho připojení k Rusku. Změnili jsme názor při bombardování škol, mateřských školek či nemocnic a nechceme už být součástí Ukrajiny. Doufáme, že nám Rusko pomůže a zachrání nás. Všem ostatním jsme lhostejní, ale my jsme přece také lidé, kteří mají své představy o životě. Kyjev na nás kašle," svěřuje se středoškolská profesorka.
Takových svědectví najdete v dotyčném článku desítky. Svědčí o jediném: ten, kdo začal být na východě Ukrajiny agresorem, byla sama hlava jeho státu.
Touž dobou se také začalo diskutovat o tzv. kazetové munici a jejím používání ukrajinskou armádou vůči civilnímu obyvatelstvu. Oč jde? Termínem kazetová munice DPICMT (Dual-Purpose Improved Conventional Munition) je označována malá submunice, která je vypouštěna a rozptylována raketami, dělostřelectvem nebo pomocí kontejnerů shazovaných ze vzduchu. Následně dochází k rozptýlení submunice na velké ploše, která může dosahovat až rozměrů fotbalového hřiště. Mnohé kazetové systémy mají ale vysokou míru nefunkčnosti. Zanechávají tak za sebou rozsáhlé oblasti zamořené nevybuchlou submunicí, jež může být smrtelně nebezpečná ještě dlouho po skončení konfliktu. Civilisté a zejména děti, které nevybuchlé části mohou později najít, tak zůstávají i po mnoho následujících let stále ohroženi na svém zdraví i životě. Zasažená plocha může být rovněž dlouhé roky kontaminována, což zabraňuje zejména jejímu zemědělskému využití.
Už v roce 2010, konkrétně 1. srpna, vznikla Úmluva o kazetové munici. Dokument dosud ratifikovalo 111 států. Zakazuje používání, výrobu, skladování a přepravu kazetové munice. Dodejme, že mezinárodní humanitární právo zakazuje používání ze své podstaty nerozlišujících zbraní a provádění nerozlišujících útoků.
Dokonce i Česká televize 21.10.2014 (zde: https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/svet/human-rights-watch-kyjev-na-rebely-utoci-zakazanou-munici-339436) zveřejnila následující zprávu: „Ukrajinská armáda používá v Donbasu kazetovou munici, ostřeluje s ní i separatistickou baštu Doněck. Tvrdí to mezinárodní organizace pro ochranu lidských práv Human Rights Watch. Organizace během týdenního vyšetřování zdokumentovala široké uplatňování kazetové munice v bojích mezi vládními silami a proruskými povstalci ve více než deseti městech a vsích. Celkem jde o dvanáct případů, při nichž zemřelo nejméně šest lidí. „Je šokující vidět, že zbraně, které většina zemí zakázala, se tak rozsáhle používají na východní Ukrajině. Ukrajinské úřady by se měly okamžitě zavázat, že nebudou kazetovou munici používat, a připojit se k zákazu,“ dodal zástupce HRW Mark Hiznay
A do třetice ještě jedna citace, tentokrát z prohlášení Amnesty International 11.7.2023 (zde: https://www.amnesty.cz/zprava/5712/darovani-americke-kazetove-munice-podkopava-usili-o-ochranu-civilistu), která vyzvala tehdejšího amerického prezidenta Bidena, aby ustoupil od svého úmyslu dodávat ukrajinské vládě právě kazetovou munici. AI upozorňuje na to, že u kazetové munice je míra selhání 6 procent nebo více. Americké zákony přitom zakazují předávání zbraní s mírou selhání vyšší než 1 procento. Jak AI píše: „Tento druh munice, který hodlají Spojené státy Ukrajině dodat, budí velké obavy o bezpečí obyvatel.“ Je třeba dodat, že AI stojí od počátku konfliktu za Ukrajinou, ale zároveň odsuzuje rizika způsobovaná civilnímu obyvatelstvu zbraněmi amerického původu.
Suma sumárum: nějak se nám ty dějiny změnily, a trvalo to jen něco málo přes deset let. Tehdejší příběhy jsou zapomenuty, náš premiér stále řeční o nutnosti zbrojení, ale nad bezpečností našeho státu se nezamýšlí vlastně nikdo. A když „zdola“ vzejde nějaká spontánní iniciativa, aktuálně třeba výzva Vědci proti zbrojení, je z mediálních kloak ukřičena, nazývána chcimíry, dezoláty a kremelskými přisluhovači. Lidé s otevřenýma očima vědí, jak se věci mají. A novináři? Kdeže jsou, voda je vzala. Dnes jsou to jen propagandisté.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
