Ve veřejném prostoru se stále častěji objevují výklady, které hledají jednoduché vysvětlení složité situace na Blízkém východě. Jedním z nich je přesvědčení, že Spojené státy nevstoupily do konfliktu z vlastního rozhodnutí, ale byly k tomu přiměny izraelským vedením. Tato interpretace pracuje s představou silného zákulisního vlivu a staví izraelského premiéra do role hybatele americké politiky.
Takové pohledy nacházejí odezvu napříč názorovým spektrem, a to i mezi lidmi, kteří ještě donedávna upozorňovali na komplexnost geopolitických vztahů. V situaci, která se vyznačuje rychlým vývojem a vysokou mírou nejistoty, se však podobná zjednodušení šíří o to snadněji. Otázka, kdo skutečně formuje rozhodování Washingtonu, tak zůstává předmětem ostrých sporů.
Situaci okomentoval také publicista Pavel Šik, který se vůči těmto interpretacím ostře vymezil. Odmítá představu, že by Donald Trump byl někým dotlačen k zásadnímu rozhodnutí, a zdůrazňuje jeho dlouhodobě konzistentní styl jednání. Podle něj je současné dění třeba vnímat v širším kontextu globálního přeskupování sil, nikoli jako výsledek jednostranného tlaku.
„Velice se bavím tím, jak zprava zleva seshora zezdola neustále čtu, že Trump byl izraelským vedením „dotlačen“ do války. A to i od lidí, kteří se ještě před pár týdny byli schopni zamýšlet nad nejsložitějšími šachy světových mocností a geopolitickými hrami. Nyní jim stačí jednoduchá berlička „zákulisního vlivu“ (sionistů) k vysvětlení toho, že Trump porušil asi největší předvolební slib a pustil se do současného dobrodružství.
Samozřejmě je to podle mého hloupost, ale ne kvůli tomu, že bych bránil Izrael, jak mi mnozí předhazují, ale proto, že Trumpa nepovažuji za člověka, který by se do něčeho od někoho nechal „dotlačit“. Zaráží mě také, jak se téhle berličce k vysvětlení současné velké geopolitické hry, která nám probíhá před očima, nevyhýbají ani inteligentní lidé.
Pro mě je to stále ten samý Trump, kterého málem zastřelili a on dál chodil mezi lidi. Ten Trump, který si zažil dehonestace, mediální útoky a žaloby, které by málokdo z nás snesl. Který rozmetal vlivné organizace jako USAID nebo který seřval Zelenského v živém přenosu jak malého kluka.
Ten Trump, který je schopen okamžitě reagovat na tiskovkách, řekne bez váhání novinářům svůj názor, který si naprosto suverénně zve sebevědomé lídry těch největších zemí do živého vysílání ve své pracovně, aby jim před kamerami oponoval a s nimi diskutoval. Ten Trump, který asi jako málokdo před ním miluje svou zemi, dělá vše, aby ji vyhrabal z průšvihu, který se letargií jeho předchůdců nastřádal a který je schopný kvůli tomu rozkopat celý světový obchod.
Zároveň ten Trump, který byl schopný po průšvihu s ICE strategicky překopat strukturu jejich vedení i vzdát se ministryně nebo který byl schopen si „elegantně“ vyzvednout Madura z jeho postele.
A mnozí si opravdu myslí, že za tímhle samým Trumpem obrazně přijde střízlík Netanjahu a nějakým způsobem ho „dotlačí“ k tomu, aby porušil asi největší předvolební slib a jen kvůli Izraeli se pustil do současného dobrodružství a ohrozil tím volby? Na konspirace typu vydírání Epsteinem nevěřím, jeho nepřátelé měly spisy dost dlouho, aby je proti němu využily. Na jeho rodinné vazby také ne.
Nejsem Džamila Stehlíková, která dělá analýzu na dálku, ale sleduju ho dost dlouho, abych mohl říct, že tenhle Trump se nenechá do ničeho tlačit. A pokud tedy tuhle šlamastiku začal, měl k tomu podle mě dost pádný důvod.
Trump podle mého nehraje Blízký východ jako izolovaný konflikt, ale jako součást globálního přeskupení sfér vlivu v multipolárním světě, jako totální rekalibraci závislostí. Snad to Evropa pochopí a nebude hrát v téhle hře proti němu, ale pro sebe, protože i když není cílem, mohla by zaplatit účet,“ napsal na sociální síti Facebook publicista Pavel Šik.
(Mareš, prvnizprav.cz, repro: xtv)
