„Spolek Dárek pro Putina prý vybírá 12 500 000 Kč na raketu pojmenovanou po Daně Drábové. "Doletí až do Moskvy." V době, kdy se mají Trump a Putin setkat v Budapešti, aby zastavili válku dvou postsovětských republik, na níž má podíl i americká strana.
Tady si někdo hraje se sirkami ve stohu. Ten svinčík v hlavách, co tady současná vláda způsobila, dá ještě velkou práci uklidit. Začít by se mohlo připomínkou tohoto paragrafu.
§ 406 Příprava útočné války
Kdo připravuje útočnou válku, na které se má podílet Česká republika, a tím přivodí pro Českou republiku nebezpečí války, bude potrestán odnětím svobody na dvanáct až dvacet let nebo výjimečným trestem,“ napsal na síti facebook ředitel Společnosti pro obranu svobody projevu Vlastimil Veselý.
Veselý svým příspěvkem zřetelně reaguje na informaci o veřejné sbírce a používá silná slova. Jeho sdělení v sobě spojuje politické obavy se zákonnou připomínkou. Citovaný text je vyhraněný a kritický, a to především směrem k politickému vedení a k těm, kteří podle něj hraní s provokacemi podporují. Zároveň autor otevírá otázku, kam až může vést veřejné podněcování či symbolické akce, které mohou být chápány jako podpora útoku či agrese.
Právní rozměr, na který Veselý odkazuje, je v Trestním zákoníku zakotven v ustanovení o přípravě útočné války. Podle znění trestního zákoníku lze přípravu útočné války potrestat odnětím svobody v rozmezí dvanácti až dvaceti let, případně výjimečným trestem. Toto ustanovení má zajistit, že jednání směřující k vyvolání válečného konfliktu, který by mohl ohrozit bezpečí České republiky, nebudou považována za společensky přijatelné.
Vedle § 406 stojí v zákoně také trestnost veřejného podněcování útočné války a válečné propagandy. Trestnost takového jednání je přiměřeně řešena v § 407, který zvlášť postihuje veřejné podněcování, propagaci či podporu válečné agrese. Z tohoto hlediska je důležité rozlišovat mezi satirou a provokací na jedné straně a skutečnými kroky, které by směřovaly k přípravě či podněcování agrese na straně druhé. Pokud by veřejná sbírka nebo související aktivity měly konkrétní praktický dopad směřující k přípravě vojenského útoku, narážely by na výslovnou zákazovou normu.
Zákon však obsahuje i společné ustanovení, které upřesňuje, co se nepovažuje za přípravu nebo podněcování útočné války. Jde například o jednání související s účastí České republiky v obranných systémech mezinárodních organizací nebo s plněním mezinárodních smluvních závazků. To znamená, že kontext a účel jednání jsou při posuzování vždy podstatné. Každé jednostranné tvrzení o tom, že něco „představuje přípravu útoku“, musí proto být posuzováno přesně a na základě konkrétních skutečností.
Z morálního a etického hlediska je však reakce jasná. Veřejné podněcování k násilí, i pokud má formu provokace nebo „humoru“, může zvyšovat napětí a eskalovat konflikty. V době, kdy jsou milióny lidí přímo nebo nepřímo zasaženy válečnými událostmi, je třeba vážit slova a symboly. Výzvy, které mohou být chápány jako oslava násilí nebo jako podpora vojenských útoků, přinášejí odpovědnost. Autorka a autoři podobných nápadů a jejich podporovatelé by si měli uvědomit, že publicita může mít reálné následky, a že symbolické činy mohou být interpretovány jako podněcování.
Kritika Vlastimila Veselého je proto adresná. Nesouhlas s provokacemi a výzvami k násilí by neměl být veden jen jako právní hrozba, ale především jako apel na společenskou odpovědnost. Je třeba rozvíjet veřejnou debatu o hranicích svobody projevu a o tom, kdy slova přecházejí v jednání ohrožující bezpečí. Každá společnost zraje tím, jak dokáže řešit provokace bez násilí a jak dokáže odolat impulsům, které by vedly k další eskalaci.
V závěru je nutné zdůraznit dvě věci. První je právní výstraha: český trestní zákoník obsahuje konkrétní normy, které mohou v případě reálných kroků směřujících k přípravě agrese vést k postihu. Tato právní úprava má sloužit jako brzda proti jednání, které by ohrozilo stát a jeho obyvatele. Druhá je morální výzva: nebuďme spolupachateli symbolických aktů, které by mohly podněcovat násilí. Čtenářky a čtenáře vyzývám k zamyšlení a k odpovědnosti. Svoboda projevu je cenná, ale nesmí být záminkou pro podporu válečných hrůz.
V situaci, kdy politické a mezinárodní napětí roste, je role občanské společnosti a médií klíčová. Místo provokací a symbolických gest, která mohou být špatně pochopena nebo zneužita, je rozumnější směřovat energii do dialogu, humanitární pomoci a diplomatických snah. Právní rámec existuje, aby chránil mír a bezpečnost, a společenské vědomí musí být tím, co těmto zákonům dává smysl a sílu.
(Fojtík, prvnizpravy.cz, repro: xtv)
