Debata o zahraničním financování neziskových organizací v České republice bývá často vedena ve zkratce, která více vyhovuje politickým heslům než věcnému popisu reality. Jedni vytvářejí dojem, že český neziskový sektor je téměř celý placen cizinou a slouží jako převodová páka zahraničních zájmů. Druzí naopak předstírají, že otázka zahraničních peněz je okrajová a vlastně nestojí za pozornost. Ani jeden z těchto výkladů však neodpovídá skutečnosti. Český neziskový sektor je rozsáhlý, vnitřně velmi rozdílný a jeho financování je složeno z více vrstev, které je třeba od sebe rozlišovat.
Nejprve je nutné připomenout, co se pod pojmem neziskový sektor vlastně skrývá. Nejde jen o několik hlasitých aktivistických organizací, které se pravidelně objevují v médiích a vedou kampaně k citlivým politickým tématům. Do širšího okruhu neziskových institucí patří také spolky, obecně prospěšné společnosti, nadace, ústavy, charitativní organizace, poskytovatelé sociálních služeb, kulturní instituce, sportovní subjekty i další organizace, které zajišťují část služeb pro veřejnost. Právě proto je třeba být při práci s čísly opatrný. Když se mluví o stovkách miliard, často se do jednoho pytle hází velmi odlišné typy subjektů, které mají zcela jiný charakter i jiné zdroje příjmů.
Podle aktuálních údajů zveřejněných Radou vlády pro nestátní neziskové organizace a Českým statistickým úřadem dosáhla produkce služeb neziskových organizací v roce 2023 hodnoty 125,1 miliardy korun a podíl sektoru na HDP činil 0,8 procenta, tedy 64,3 miliardy korun. Aktivních nestátních neziskových organizací bylo 115,6 tisíce a sektor zaměstnával zhruba 81 tisíc pracovníků v přepočtených úvazcích. Už tato čísla ukazují, že mluvíme o významné součásti české ekonomiky a veřejných služeb, nikoli o drobném okraji společnosti.
Jakmile ale přijde na otázku zahraničních peněz, nastává první důležitá korekce veřejné debaty. Největším vnějším zdrojem financování pro české projekty nejsou soukromé americké nadace, jak se někdy sugeruje v politických sporech, ale evropské fondy. Portál DotaceEU výslovně uvádí, že evropské fondy jsou významnou součástí českého investičního prostředí a představují příležitost k financování projektů měst, obcí, podniků i neziskových organizací. Jinými slovy, pokud chce někdo poctivě popsat realitu, musí začít tím, že největší objem vnějších peněz do českého neziskového prostoru nepřichází přes tajemné ideologické sítě, ale skrze oficiální a veřejně dohledatelné evropské programy.
To ovšem neznamená, že je vše bezproblémové. Evropské peníze jsou sice formálně transparentnější než mnohé jiné zdroje, ale současně mají velmi silný vliv na to, jaké typy témat a projektů v zemi rostou. Když stát, kraje, obce a evropské fondy nastaví grantovou logiku určitým směrem, začnou se organizace přirozeně přizpůsobovat. Ne proto, že by byly nutně zlé nebo řízené cizí mocí, ale proto, že každý systém financování vytváří pobídky. Kde jsou peníze, tam se vytvářejí kapacity, expertní aparát, mediální zázemí i dlouhodobé kampaně. A to je přesně bod, který by měl být v české debatě popsán bez hysterie, ale také bez naivity.
Vedle evropských fondů hrají roli také další nadnárodní zdroje, zejména Fondy EHP a Norska. Oficiální český portál těchto fondů uvádí, že od vstupu do EU a EHP v roce 2004 podpořily v České republice více než 1900 projektů za více než 11 miliard korun. Samy programové stránky přitom ukazují, že nejde jen o technické nebo infrastrukturní oblasti, ale také o oblasti jako občanská společnost, lidská práva, řádná správa, sociální dialog, spravedlnost nebo životní prostředí. To je legitimní informace, která by v poctivé debatě neměla být ani zamlčována, ani démonizována. Tyto peníze existují, jsou veřejně deklarované a financují reálné aktivity s hodnotovým a někdy i politickým přesahem.
Pak je zde třetí vrstva, která je politicky nejcitlivější a současně nejméně přehledná v souhrnných veřejných debatách. Jde o soukromé zahraniční nadace, mezinárodní grantové sítě a podporu přicházející z různých zahraničních institucí, jež financují konkrétní neziskové, mediální, analytické nebo advokační projekty. Tady se česká veřejná diskuse dostává na tenký led. Samotná existence takové podpory není ničím nezákonným ani výjimečným. V otevřené společnosti je zcela běžné, že některé organizace získávají dary či granty z ciziny. Problém nastává ve chvíli, kdy se tyto peníze propojí s cíleným ovlivňováním veřejné debaty, legislativy nebo rozhodování státních institucí, aniž by veřejnost měla jednoduchou možnost zjistit, odkud přesně peníze přicházejí, v jaké výši a s jakým zadáním.
A právě tady český systém naráží na svou slabinu. Celkově sice existují veřejné výroční zprávy, dotační databáze a účetní povinnosti, ale neexistuje jednoduchý, centralizovaný a snadno čitelný registr, který by běžnému občanovi umožnil během několika minut zjistit, zda organizace aktivní ve veřejném prostoru čerpá peníze ze zahraničí, v jakém rozsahu a na jakou činnost. Výsledkem je paradox. Zahraniční financování samo o sobě nemusí být skandální, ale právě nedostatek přehledné transparentnosti vytváří prostor pro podezření, spekulace a politické zneužívání tématu.
Je rovněž poctivé říci, že většina organizací v českém neziskovém prostředí stále stojí především na domácích zdrojích. Tyto zdroje mají mnoho podob. Jde o státní dotace, rozpočty krajů a obcí, dary od domácích dárců, členské příspěvky nebo příjmy z vlastní činnosti. U velké části organizací, zejména v sociálních službách, charitě, kultuře nebo sportu, právě domácí veřejné peníze tvoří rozhodující základ fungování. Tvrzení, že české neziskovky jsou vesměs financované ze zahraničí, je tedy nepřesné. Přesnější je říci, že vedle dominantních domácích a evropských veřejných zdrojů existuje i viditelná a politicky významná vrstva zahraničních prostředků, která u některých organizací může hrát zásadní roli.
To vede k dalšímu nepříjemnému poznání. Nejde jen o množství peněz, ale o jejich dopad. Malá částka určená na sociální službu v odlehlém regionu má zcela jiný význam než menší grant vložený do systematického ovlivňování veřejné debaty, mediálních kampaní nebo advokační práce směrem ke státu. Česká debata proto často chybuje v tom, že zaměňuje objem s vlivem. Skutečnou otázkou není jen kolik peněz přišlo, ale především kam přesně směřují a jaké typy aktivit financují.
V tomto směru by bylo mnohem poctivější, kdyby se česká veřejná diskuse přestala točit kolem zkratky neziskovka a začala rozlišovat mezi různými rolemi jednotlivých organizací. Něco jiného je charita, která provozuje služby pro seniory, něco jiného je environmentální projekt, něco jiného je výzkumný ústav a něco jiného je organizace, která se soustavně snaží měnit legislativu, vytváří tlak na ministerstva, vstupuje do médií jako expert a zároveň čerpá peníze z mezinárodních struktur s jasně definovanou ideovou agendou. Právě v tomto bodě by měla začít seriózní debata o transparentnosti.
Věcný závěr tedy zní jinak, než jak bývá často prezentován v politických sloganech. Zahraniční peníze do českého neziskového sektoru skutečně proudí. Největší část těchto vnějších peněz však přichází z evropských fondů a z oficiálních mezinárodních programů. Vedle toho existují i další zahraniční grantové zdroje včetně fondů EHP a Norska a různých nadací či mezinárodních donorů. Zároveň ale platí, že velká část neziskového sektoru stojí hlavně na domácích penězích. Problém proto nespočívá v samotné existenci zahraničního financování, ale v tom, že český stát dosud nevytvořil jednoduchý a důvěryhodný systém, který by veřejnosti umožnil rozlišit mezi běžně prospěšnou činností a politicky citlivým ovlivňováním placeným ze zahraničí.
A právě tady začíná skutečně kritická otázka pro českou politiku. Jestliže stát chce po občanech důvěru, nemůže se spokojit s mlhou. Musí být schopen říci, kdo v této zemi působí ve veřejném prostoru, z jakých zdrojů je financován a s jakým deklarovaným cílem. Dokud to neudělá, budou se dál množit dva stejně škodlivé extrémy. Na jedné straně hysterické obviňování všeho cizího, na straně druhé pohodlné předstírání, že na původu peněz vlastně nezáleží. Záleží. Jen je třeba o tom konečně mluvit přesně.
(Kyncl, prvnizpravy.cz, repro: aktualne)
Zdroje: 1. Rada vlády pro nestátní neziskové organizace: data o NNO v roce 2023; 2. DotaceEU: Evropské fondy v Česku; 3. Fondy EHP a Norska v ČR
