Neformální setkání unijních lídrů odkrylo hlubší posun v evropské politice, který se už delší dobu rýsuje pod povrchem. Zatímco ještě před několika lety byla osa Paříž - Berlín považována za motor evropské integrace, nyní je patrné, že Německo hledá shodu jinde a Itálie se stává jeho pragmatickým partnerem v otázkách konkurenceschopnosti, průmyslové politiky i omezení přebujelé regulace. Emmanuel Macron se v tomto uspořádání ocitá na okraji hlavního proudu a jeho návrhy narážejí na chladnou rezervovanost partnerů. Události kolem posledního setkání popisuje i německý deník Bild, který si všiml, že osobní i politické vazby mezi německým kancléřem a italskou premiérkou byly zřetelnější než tradiční francouzsko německá koordinace.
Podstatou sporu nejsou gesta ani symbolika, ale rozdílné pojetí dalšího směřování Unie. Berlín a Řím tlačí na rychlé zjednodušení pravidel pro podnikání, omezení administrativní zátěže a posílení průmyslové základny v Evropě. V jejich pohledu EU ztrácí tempo vůči Spojeným státům i Asii právě proto, že se utápí v regulacích, které brzdí investice a inovace. Macron naproti tomu dlouhodobě prosazuje hlubší fiskální integraci, společné finanční nástroje a větší míru sdílení rizik v rámci eurozóny. Tento přístup však naráží na odpor zemí, které se obávají, že by společné závazky rozostřily odpovědnost jednotlivých států a přenesly finanční břemena na ty, kteří si udržují rozpočtovou disciplínu.
Izolace francouzského prezidenta má i domácí rozměr. Macron přichází do evropských jednání oslabený vnitropolitickou situací a nízkou podporou veřejnosti, což snižuje jeho vyjednávací sílu. Partneři v EU si dobře uvědomují, že francouzský prezident má omezený manévrovací prostor a že jeho schopnost prosazovat dlouhodobé projekty je svázána domácími konflikty. To se promítá i do ochoty ostatních lídrů brát jeho iniciativy jako nosné pro celý blok.
Změna dynamiky mezi Paříží, Berlínem a Římem není jen epizodou jednoho setkání. V širším kontextu ukazuje, že Evropská unie vstupuje do období, kdy se mocenská rovnováha přeskupuje podle aktuálních zájmů a schopnosti nabídnout praktická řešení. V době, kdy evropské ekonomiky čelí vysokým cenám energií, tlaku globální konkurence a nejistotě bezpečnostního prostředí, získávají navrch ti, kteří dokážou nabídnout srozumitelný plán pro obnovu růstu a průmyslové kapacity. Francouzský důraz na velké integrační projekty bez jasné shody partnerů se v tomto světle jeví jako politicky nákladný a málo průchodný.
Pro Evropskou unii to znamená další test soudržnosti. Pokud se bude prohlubovat rozdíl mezi státy, které chtějí rychlé a praktické reformy, a těmi, které prosazují ambiciózní, avšak sporné integrační kroky, hrozí, že se rozhodování ještě více zablokuje. Výsledek posledních jednání naznačuje, že staré mocenské vzorce už neplatí automaticky a že Paříž musí znovu hledat způsob, jak se vrátit do role, která jí v evropské politice dlouho náležela.
(Kovář, prvnizpravy.cz, repro: TF1info
Zdroje: 1. https://www.bild.de/politik/ausland-und-internationales/macron-isoliert-beim-eu-klausur-gipfel-merz-und-meloni-treffen-die-beleidigte-leberwurst-6989a3382dc88ba237f46444; 2. https://www.bild.de/politik/ausland-und-internationales/eurobonds-bundesregierung-erteilt-geplanten-schulden-von-macron-absage-698c5af162ee8b267c15b41c
