Pojem liberální mezinárodní řád se v posledních letech proměnil v ideologickou mantru západní politické a akademické debaty. Jeho zastánci jej popisují jako výjimečné poválečné období stability, prosperity a rozšiřování svobody, které dnes údajně končí vinou nových mocností a zejména politiky Donalda Trumpa. Tento výklad nedávno zopakoval pro Bloomberg i politolog prof. Hal Brands a tvrdí, že svět se vzdaluje humánnímu systému založenému na pravidlech a vstupuje do tvrdší éry otevřeného soupeření a síly. Podle právníka a profesora politických věd Francise P. Sempy však nejde o realistický popis vývoje, ale o idealizovaný obraz minulosti.
Už samotná teze o poválečném zlatém věku míru se při bližším pohledu rozpadá. Bezprostředně po druhé světové válce došlo k masivnímu rozšíření sovětské moci ve střední a východní Evropě, provázenému deportacemi, politickými represemi a vznikem rozsáhlého systému pracovních táborů. Stalinův režim rozdělil kontinent železnou oponou, zablokoval Západní Berlín, vojensky kontroloval části Rakouska i severního Íránu a systematicky podporoval komunistická hnutí po celém světě. To vše se odehrávalo v rámci řádu, který je dnes zpětně označován za liberální a relativně humánní.
Období po roce 1945 bylo ve skutečnosti zaplněno nepřetržitou řadou krvavých konfliktů, které si vyžádaly desítky milionů obětí. Obnovená čínská občanská válka, Korejská válka a války v Indočíně patřily k nejničivějším střetům dvacátého století. Následovaly jaderné krize kolem Tchajwanu, Berlína a Kuby, opakované zásahy Spojených států i Sovětského svazu do vnitřních záležitostí cizích států a brutální potlačení povstání v Maďarsku a Československu. Katastrofální sociální experimenty Mao Ce-tunga vyústily v hladomory a násilí s desítkami milionů mrtvých, zatímco genocida v Kambodži se stala jedním z nejtemnějších symbolů moderní éry.
Ani konec studené války nepřinesl svět řízený pravidly a právem. Balkánské války, mezinárodní terorismus, konflikty na Blízkém východě a dlouhé války v Afghánistánu a Iráku ukázaly, že mezinárodní prostředí se i nadále řídí především mocenskou rovnováhou, nikoli ideálními normami. Přenášet odpovědnost za tento stav na současné politické lídry znamená přehlížet celé dekády násilí, které se odehrály dávno před jejich nástupem. Donald Trump nemohl podle profesora Sempy rozbít něco, co nikdy nefungovalo tak mírumilovně, jak je dnes zpětně vykreslováno.
Profesor Sempa se proto ostře vymezuje i vůči kritice výroku Trumpova poradce Stephena Millera, že svět je řízen silou a mocí. Tento výrok podle něj není provokací, ale konstatováním historické reality. Už Otto von Bismarck upozorňoval, že zásadní otázky doby se nerozhodují projevy ani rezolucemi, ale skutečnou mocí. Mezinárodní právo a instituce mohou fungovat pouze tehdy, pokud stojí na reálné síle států, které jsou ochotny je prosazovat.
Mýtus liberálního mezinárodního řádu tak podle Sempy neslouží k pochopení světa, ale k jeho zpětnému přikrášlování. Poválečné období nebylo érou míru, nýbrž obdobím nepřetržitého soupeření, konfliktů a často extrémního násilí. Přiznat si tuto skutečnost neznamená odmítat spolupráci či pravidla, ale zbavit se iluzí, které dlouhodobě deformují pohled na mezinárodní politiku a její skutečné zákonitosti.
(Kyncl, prvnizpravy.cz, repro: youtube)
Zdroj: https://spectator.org/the-myth-of-the-liberal-international-order/
