Tehdy mají mocní důvod se bát a tehdy také vidíme, jak mnozí z nich přecházejí na opačnou stranu barikády,“ píše Petr Hampl v komentáři pro První zprávy, ve kterém vychází z referátu proneseném na konferenci organizované poslancem Vladimírem Zlínským.
Do diskuze o trendech a budoucnosti bych rád přispěl tím, že zopakuji čtyři scénáře další budoucnosti evropských národů, jak jsem je formuloval v knize Prolomení hradeb dvojka a dosud nemám, co bych na nich změnil. Snad jen to, že některé se staly pravděpodobnějšími a jiné méně pravděpodobnými.
Není ani důvod měnit prognózu, že v roce 2070 bude ve většině evropských států islám oficiálním státním náboženstvím se všemi důsledky, které z toho vyplývají.
Než se dostanu k vlastním scénářům, dovolím si dvě prognostické odbočky.
Za prvé. Existují pouze dvě nevratné pohromy – masová migrace a takový útok zbraněmi hromadného ničení, který by zabil téměř všechny obyvatele. Všechno ostatní se dá napravit. Mizerné školství může být reformováno. Zkorumpovaní soudci mohou být vyměněni. Korupční zvyklosti mohou být vymýceny. Fabriky se dají znovu postavit. Zničená krajina a zdevastovaná půdou mohou být rekultivovány. Majetek patřící cizincům může být vykoupen nebo vyvlastněn.
Když se ale podíváme na ty dvě nevratné pohromy, je zřejmé, že nejsou stejně pravděpodobné. Navzdory stále účinnějším zbraním počty obětí konfliktů klesají (resp. jejich poměr vůči celkovému počtu obyvatel). Kupříkladu dnes ani v nejvíc katastrofickém scénáři velké války nepočítáme s tím, že by Česká republika mělo 8 nebo 9 milionů mrtvých. Přitom mnohé středověké konflikty takové počty obětí měly (v poměru k celkové populaci). A to se válčilo meči a kopími. Konec konců, přivykli jsme i tomu, že za genocidu jsou označovány konflikty s takovými počty obětí, že by byly před 100 lety označovány za šarvátku.
Prvnizpravy.cz - Petr Hampl: Podruhé o technologickém optimismu
Pravděpodobnost vyhlazení zbraněmi tedy klesá. Zato prudce stoupá riziko naplnění druhé hrozby – migrace natolik masová, že příchozí prostě nahradí původní obyvatele a kolonizují si zemi pro sebe. Za starých dob to bylo myslitelné pouze v případě, kdy kolonizovaný národ prohrál válku. Dnes stačí pár politických a ekonomických chyb a celý národ, kultura, právní systém i etnikum mohou nevratně zmizet.
Druhá poznámka se týká změn, které nedokážeme předvídat. Je to tak důležité? Pokusím se ukázat, že nikoliv.
Samozřejmě nevíme, co nás čeká. Nedokážeme předvídat:
- Jaké propuknou ozbrojené konflikty
- Jaký bude další demografický vývoj
- Jestli přijdou nějaké přírodní katastrofy
- Příští epidemie, ať už skutečné nebo předstírané
- Průlomové technologické objevy
- Vývoj ideologií. Já osobně se například domnívám, že během příštího desetiletí dojde ke splynutí radikální anticivilizační levice (tzv. neomarxistů) a radikálních konspiračních konzervativců. Ale mohu se mýlit
- Nová náboženství a celkově společenské trendy. Osobně čekám renesanci křesťanství, ovšem za podmínky, že křesťanství projde zásadní reformou.
… a samozřejmě ekonomické krize nebo období rychlého růstu. A mnoho dalšího.
Jenže ačkoliv konkrétní události neznáme, něco víme. A sice to, že ze všech příštích událostí bude těžit ten, kdo do nich vstoupí jako silnější. Silnější skupiny a silnější sociální vrstvy nakonec využijí ke svému prospěchu, ať se stane cokoliv. Epidemii nebo konec epidemie. Válku nebo mír. Ekonomický růst nebo ekonomickou krizi. Nárůst porodnosti nebo zhroucení porodnosti.
Kdo bude na začátku silnější, ten vyjde ještě posílen, kdo bude slabší, ten vyjde oslaben. Žádná myslitelná změna tedy nemusí nutně znamenat přesměrování civilizačního vývoje. I když určité změny mohou v dlouhodobé perspektivě podrýt postavení určité skupiny a jiné posílit, jak jsme to viděli v minulosti na případu zmenšování dělnické třídy (což dramaticky oslabilo tradiční levici) a jak možná v nejbližších letech uvidíme na zavádění umělé inteligence (která by mohla stejným způsobem oslabit liberální strany, protože velká část jejich voličů prostě zmizí).
Některá ze zmíněných změn může přesměrovat civilizační vývoj v případě, že už před jejím příchodem se měnil poměr sil a že tudíž jen urychlí změnu, která by se jinak prosazovala obtížněji.
A jak definuje silnější stranu? Podle Hamplova železného zákonu dějin. Schopní vládnout neschopným. Chytří vládnou hloupým. Disciplinovaní vládnou nedisciplinovaným. Fyzicky silní vládnou fyzicky slabým.
Jakýkoliv režim je ohrožen pouze ve chvíli, kdy nižší vrstva je výrazně schopnější, organizovanější, vzdělanější, má lepší analytické schopnosti atd. než vrstva vyšší. Tehdy mají mocní důvod se bát a tehdy také vidíme, jak mnozí z nich přecházejí na opačnou stranu barikády. Lidový hněv nepřibližuje změnu, protože hněv nenapomáhá budování schopností. Ale samozřejmě, kontraelita, která přibírá moc, může lidového hněvu využít.
Nic jiného než schopnosti se nepočítá. Vlastnictví? To není fyzikální vlastnost. Že někomu patří pozemek nebo hromada zlata, tím není dáno, že za pár hodin nebude patřit někomu jinému. Předpisy? Ty platí pouze tak dlouho, dokud je ten, kdo má zájem na jejich dodržování, silnější než ostatní. Vztahy? I ty se mění.
Nic jiného se nepočítá. Vlastnictví není fyzikální vlastnost. Že někomu patří pozemek nebo hromada zlata, příště někdo jiný. Předpisy? Proč by se měly dodržovat? Vztahy? Ti schopnější převedou klíčové věrnosti na sebe.
To je něco, co neslyšíme rádi, protože z toho vyplývá jeden nepříjemný důsledek. Jestliže evropským zemím vládne nejneschopnější a nejzbabělejší elita za tisíc let, co to říká o opozici, která ji nedokáže porazit?
A teď se můžeme podívat na čtyři základní scénáře dalšího vývoje evropských národů. To předložím čtenářům Prvních zpráv za týden. Ještě před tím ale upozorním na celodenní seminář o geopolitice Číny a Ruska a také o konfliktech civilizačních okruhů. Ten seminář proběhne 11. října v Praze, podrobnosti najdete na stránce Jungmannovy národní akademie.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX
