Je velmi slušná naděje, že v letošním roce jsme si dosáhli dna a že teď už se budou poměry postupně zlepšovat. Neplatí to o západním civilizačním okruhu jako celku, kde řada států bude dále upadat. Ale vypadá to, že Česká republika se tomu vyhne.
Skončil čas neplodného rozčilování se. Teď je čas na studium a práci (což by se mělo dít zároveň). Čas na regeneraci a obnovu. Jak napsal Curtis Yarvin, starý režim je definitivně zaniklý tehdy, když země funguje podle nových pravidel. Sociolog by k tomu doplnil, když se lidé naučí hrát nové role. Když zmizí role hradního pána, měšťana a nevolníka a jsou tu role továrníka, dělníka a živnostníka, je feudalismus definitivně pryč.
A šance k tomu se otevírá. Nemůžeme si to představovat tak, že během pár měsíců začnou věci normálně fungovat (jak to svým voličům slíbil Donald Trump, a byla to chyba).
- Školy zůstanou nadále mizerné a budou produkovat funkčně negramotné absolventy, ale bude se zvětšovat prosto pro školy s dobrou kvalitou výuky.
- České fabriky budou nadále strádat a některé krachovat, ale bude se zvětšovat prostor pro zakládání něčeho nového, kde se bude opravdu něco vyrábět.
- Velkou část veřejného prostoru budou nadále ovládat váleční fanatici, ale bude prostor pro projekty spolupráce s těmi zeměmi, které ti fanatici označují za nepřátelské.
Není tedy jisté, že země rozkvete a že národ rozkvete. Ale je pro to podstatně větší prostor než před rokem. Což vyžaduje, abychom si v hlavě udělali jasno, co se má vlastně měnit. Což zase vyžaduje přiznat si, že tu není shoda. Většina ví, co nechce. Jsme ale vůbec schopni přijít s vizí, která bude dostatečně směřovat do budoucna? Nejsme odsouzeni jen k různým pokusům o opakování 70. a 80. let?
Mladý matematik, na jehož otázky a podnětu tu často reaguji, to vyjádřil následovně:
„současné změny jsou neseny lidmi, kteří vyrostli v minulosti a jejich osobnostní vlastnosti a pohledy na svět byly tedy dány už před značnou dobou. Podobně by dnešní události mohly určovat, jací lidé budou vyvolávat jaké změny za 30 let."A připojil otázku, jestli ke změně poměrů může vést to, že se generace střídají rychleji. Střídají se rychleji? A je to vůbec možné? Dle mého soudu to možné není.
Existuje bezpočet definic, co je generace, ale vždy je tam podstatné to, že se jedná o skupinu formovaných stejnou historickou zkušeností. Třeba tím, že v dospívání či mládí zažili nějakou revoluci. Někdo byl revolucionářem a někdo stál na straně kulaků, někdo si hleděl svého, měli nejrůznější názory a osobní příběhy, ale všichni byli nějak formováni tou dobou.
Z toho vyplývá, že není možné, aby se generace střídaly rychleji. Kdyby proběhly velké změny po pěti letech, tak lidé té doby budou formováni oběma těmi událostmi a tudíž budou jedinou generací.
Že dnes různí šejdíři vymýšlí každý rok novou generaci (označenou jiným písmenkem) a snaží se na základě toho prodávat konzultační služby, to ještě neznamená, že ty generace existují.
Kupříkladu já patří ke generaci, která zažila:
- Zhroucení režimů sovětského typu (a na západ o nás podobné zhroucení poválečného státu blahobytu)
- Nadšení z neoliberální tržní ideologie
- Postupné zjišťování, že teorie minimálního státu a nadnárodního vládnutí je v lepším případě podvod a v horším případě omyl. Podvod je méně špatná varianta, protože až se to přestane vyplácet, mohou to lidé snadněji opustit.
Po nás přijde generace, která byla formována hroucením neoliberálního režimu. Ať už se podílejí na likvidaci toho režimu nebo bojují za jeho zachování.
Budou v některých ohledech jiní než my, budou mít některé jiné představy o životě, o rodinných a jiných vztazích, o životním stylu i organizaci společnosti. Budou mít plné právo usilovat o naplnění těch představ.
Role předcházející generace může být v tom:
- Že jim zajistí dobré vzdělání. Když ne v dětství a mládí, tak aspoň, aby existovaly instituce, které jim to umožní dohnat během života
- Že jim umožní žít v prostředí racionality, kde budou zvyklí používat rozum a nikoliv podléhat ezotérickým báchorkám, konspiračkám a emocím.
- Že budou žít v zemi s vysokou mírou soběstačnosti. I tak mohou dát přednost světu nadnárodní moci, ale nebudou pod šíleným tlakem.
- Že budou žít v zemi, kde víc mocných lidí bude mít zájem na rozkvětu země než na její likvidaci.
- Že bude zvykem, že se lidé mají navzájem podporovat (namísto, aby si jeli navzájem po krku)
Potom už to nebude na nás. Ostatně, to je obvyklá situace zakládání dynastií (ke kterému Curtis Yarvin přirovnává politicko-ekonomické systémy). I ten nejmocnější král může ovlivnit pouze jednu generaci potomků. Dál jeho moc nesahá.
A je to tak správně. Západ je civilizací neustálé změny. Je to jeho nejúžasnější výhoda.
Kéž bychom si toho užívali i v roce 2026. Pokud chcete seriózně přemýšlet o národní budoucnosti, zvažte předplacení Hamplových každodenních podnětů. Vyjde to na necelých 20 korun měsíčně a přihlásit se můžete tady.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
43-8974200277/0100
Pro platby ze zahraničí: IBANCZ5601000000438974200277
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX
