Když prezident Petr Pavel letos v srpnu sebevědomě prohlásil pro idnes.cz, že „chce, aby vláda byla rychle“ a že „nebude klást předběžné podmínky“, mnozí si s úlevou řekli: „Konečně někdo, kdo nebude dělat z povolebního vyjednávání filozofický seminář.“ Zdálo se, že přichází prezident, který zvládne jmenovat vládu dřív, než se na Hradě stihne dovařit káva.
Jenže pár týdnů uběhlo a z rychlosti zůstal spíš literární obrat. Z dnešních novin se dozvídáme, že hlava státu už tolik nespěchá, že „proces sestavování vlády nelze uspěchat“ a jmenování premiéra se očekává „nejdříve v listopadu“. Politický tachometr se tak plynule přepnul z „rychlého startu“ na „čekání na počasí“. Motor běží, ale vozidlo stojí.
Prezident Pavel svou srpnovou tezi o „vládě bez podmínek“ mezitím přetavil v koncept „bez zbytečného spěchu“. Zdá se, že mezi srpnem a říjnem se v české politice stalo to nejnebezpečnější - začalo se jednat. A jakmile se začne jednat jinak, než někteří plánovali, mizí i ty nejlépe míněné sliby v mlze kompromisů a výmluv. Česká politická jednání totiž mají fyzikální vlastnost dehtu: čím víc se hýbou, tím víc se lepí.
V létě působil Petr Pavel jako důstojník s mapou, plánem B i C v kapse a jasnou představou o směru. Na podzim se proměnil ve strategického velitele, který pozoruje radar a raději ještě chvíli vyčkává, jestli se předpověď počasí nezlepší. „Zodpovědné zvažování“ nahradilo „rychlé rozhodování“, „bez podmínek“ vystřídalo „vyžádání programového dokumentu“. Když podmínky nejsou napsané, je přece snadné říct, že ještě nebyly splněny.
Abychom byli spravedliví, prezident má samozřejmě pravdu, není nutné spěchat. Je přece prezident. Jenže když někdo nejprve ujistí veřejnost, že proces nebude brzdit, a pak vysvětluje, že ruční brzda je vlastně forma odpovědnosti, působí to trochu jako kuchař, který hostům s úsměvem oznamuje, že guláš bude výborný, ale maso zatím běhá po louce.
Česká hradní politika si tak znovu našla své typické tempo „rychle, ale pomalu“. Všichni se tváří, že běží závod, ale nikdo se nehne z místa. Voliči čekají, komentátoři komentují. A prezident? Ten zvažuje, analyzuje a zodpovědně táhne za brzdu. Možná má pravdu, jen by bylo fér přiznat, že rychlá vláda už není na jeho jídelním lístku dne.
(Vladimír Fojtík, prvnizpravy.cz, obr.: aiko)
