Co vlastně říkáme o našem vztahu k minulosti, a vlastně tedy i o budoucnosti, když likvidujeme postupně veškerou brutalistní architekturu (viz Transgas atd.), jen proto, abychom se dopracovali úžasným a velmi cenným pozemkům v centru hlavního města. Obětujeme minulost všech, abychom vydobyli zisky jen pro některé.
Žantovský to říká přesně: když si – abychom zůstali na tom pražském Andělu – vzpomněli, jak vypadal v 80. letech, krásná linie secesních domů, sice opotřebovaných a špatně udržovaných, ale velmi cenných, a ta byla obětována nevkusné účelové krabici nějakého obchoďáku. Ten Anděl tehdy sloužil lidem. Ten Anděl dnes slouží jen korporálům, které tam otáčejí peníze. „Mě jako konzervativce a obdivovatele umění a vyznavače svobody lidí, to uráží,“ říká Žantovský.
O vztahu k minulosti k světu dneška si můžete zapřemýšlet v pořadu O lecčems a mnohém zde:
