Středeční stream Petra Holce na Xaver Live se nesl ve znamení mimořádné tiskové konference prezidenta Petra Pavla, která podle Holce měla být v první chvíli téměř „učebnicově“ dramatická. V patetickém tónu, se ztišeným hlasem a s důrazem na emoce prezident oznámil, že se ho vicepremiér a ministr zahraničí Petr Macinka pokusil vydírat. A aby svůj výklad podepřel, zveřejnil také obsah Macinkových SMS zpráv.
Holec hned na začátku naznačil, že samotné divadlo kolem tiskové konference bylo podle něj vystavěné tak, aby působilo jako zásadní státnická chvíle. Jenže pointa byla podle něj jiná. Nešlo o rezignaci, nešlo o přiznání chyby, nešlo ani o pokus uklidnit napětí. Naopak. „Nakonec je všechno jinak,“ shrnul s tím, že prezident podle něj pouze otevřel další kolo dlouhodobého konfliktu mezi Pražským hradem a novou vládou.
Holec odmítl prezidentovo označení celé věci za vydírání. Vzkazy, které zazněly, nepovažuje ani za vulgární vyhrožování, ani za trestněprávně uchopitelný čin. Naopak je zasadil do běžné politické praxe, kde se tvrdě tlačí na pozice, vliv a rozdělení moci. Výraz „univerzitní vydírání“ použil jako ironickou zkratku pro to, co z SMS podle něj reálně vyplývá. Prezidentův patos přitom Holec staví do kontrastu s obsahem samotných zpráv, které podle něj neobsahují nic, co by odpovídalo obrazu ohrožené hlavy státu.
Zásadní je podle Holce to, proč se taková situace vůbec mohla stát. Tvrdí, že kořen současného střetu je jinde a je známý. Není to Macinka ani dvě SMS, ale prezidentovo rozhodnutí nejmenovat Filipa Turka ministrem životního prostředí. V pořadu se opakovaně vrací k tomu, že právě zde se spor „zrodil“, protože prezident podle něj překročil rámec své role a zasáhl do kompetencí vlády. Holec to označuje za porušení ústavy a jako hlavní argument používá jednoduchou logiku příčiny a následku. „Každá akce vždycky vyvolá reakci,“ říká v souvislosti s tím, že současná vládní reakce a Macinkovy kroky podle něj přicházejí až po prezidentově zásahu.
Tím se dostává k tomu, co pokládá za hlavní linku celého příběhu. Nejde o izolovanou epizodu, ale o pokračování seriálu, který podle něj běží od voleb. Prezident podle Holce postupně vstupuje do prostoru, který v parlamentním systému náleží vládě, a tím vytváří napětí, jež se následně přelévá do dalších konfliktů. V pořadu připomíná situace, kdy prezident podle něj tlačil na premiéra Andreje Babiše, aby určité kroky učinil dřív, než by to bylo obvyklé. Celý vývoj vykresluje jako souboj o to, kdo bude určovat tón a směr nové moci.
V tomto rámci pak zasazuje i samotné zveřejnění SMS. Podle Holce nejde jen o reakci na Macinku, ale o promyšlený krok, který má vytvořit obraz vlády jako agresora a prezidenta jako oběti. Zároveň upozorňuje, že prezident následně oznámil předání věci bezpečnostním složkám a že případ má prověřovat policejní centrála proti organizovanému zločinu. Holec to líčí jako vrchol absurdity, protože ve své interpretaci otáčí perspektivu. Tvrdí, že pokud už je tu něco, co má připomínat „organizovaný zločin“, pak je to podle něj samotné politické jednání na Hradě, které má za cíl zpochybňovat výsledek voleb a oslabovat vládu.
Výraznou roli v Holcově podání hraje prezidentův poradce Petr Kolář. Holec opakovaně naznačuje, že Kolář je faktickým hybatelem dění a prezident je spíše vykonavatelem cizí strategie. V průběhu vysílání se vrací k tomu, že Kolář podle něj není jen „přítel po boku“, ale člověk, který prezidentovi píše noty a určuje směr. V jedné z pasáží si dění na Hradě představuje jako scénu, v níž Kolář prezidentovi dopředu připraví projev a instruuje ho, jak má vystoupit a jakou emoci má předvést. Je to Holcova obrazná konstrukce, kterou ale používá k vysvětlení své teze o skutečném rozložení vlivu.
Když se pak v debatě objeví informace o plánované demonstraci Milionu chvilek na podporu prezidenta, Holec ji interpretuje opět skrze tuto optiku. Tvrdí, že ačkoli se akce navenek tváří jako podpora prezidenta, ve skutečnosti podle něj legitimizuje a posiluje Kolářovu roli a jeho pozici v zákulisí. V této souvislosti mluví o tom, že část veřejnosti se podle něj stává nástrojem mocenské hry, aniž by si to uvědomovala.
Do celého příběhu navíc Holec vkládá ještě jeden prvek, který považuje za důležitý. Tvrdí, že prezidentovo vystoupení posunulo Andreje Babiše do překvapivě výhodné pozice. Babiš podle něj působí jako ten, kdo spor urovnává, zve ke společnému jednání a staví se do role „svorníku“. Holec tuto situaci popisuje jako „kouzlo nechtěného“, protože v jeho logice měl být Babiš tím, proti komu se prezident vymezuje, nikoli tím, kdo bude z krize těžit jako moderátor sporu.
V závěru pořadu pak Holec rozšiřuje pohled na mediální rovinu celé aféry. Připomíná reakce části šéfredaktorů a médií na to, že na Macinkovu tiskovou konferenci nebyl připuštěn Deník N. Holec Deník N v rámci svého výkladu označuje za médium, které v této kauze nefunguje jako neutrální pozorovatel, ale jako aktér. Vysvětluje tím, proč považuje rozhodnutí nepustit konkrétní redakci na tiskovou konferenci za pochopitelné. V návaznosti na to otevírá i širší spor o českou mediální krajinu, zejména o veřejnoprávní média, jejich fungování a obtížnost jakékoli „nápravy“, jak to v pořadu nazývá.
Jako symbolické vyústění pak v závěru streamu zmínil výrok Marka Výborného, který přirovnal způsob, jakým měl být prezident „vydírán“, k praktikám gestapa vůči Emilu Háchovi. Holec toto přirovnání odmítl jako přepjaté a nesmyslné, a využil ho jako doklad toho, že část politické scény podle něj v aféře ztrácí míru a uchyluje se k emotivním zkratkám.
Celý Holcův výklad stojí na jedné tezi, kterou v různých obměnách opakuje. To, co prezident prezentuje jako útok na hlavu státu, je podle něj ve skutečnosti důsledek prezidentových vlastních kroků a pokračování mocenského střetu, který začal nejmenováním Filipa Turka. Dvě SMS jsou v jeho pojetí jen záminka a kulisa. Podstatou je boj o hranice prezidentské moci, o to, kdo určuje pravidla hry, a také o to, jakou roli v tom hrají média a lidé kolem Hradu.
„Všechno to začlo Petrem Pavlem,“ zaznívá v pořadu jako refrén. A právě na této větě Holec staví celý svůj obraz událostí, který ve streamu rozvíjí od prvního patetického tónu prezidentovy tiskové konference až po poslední ironickou poznámku na adresu těch, kdo v příběhu hledají drama, zatímco podle něj jde především o moc.
(Barták, prvnizpravy.cz, repro: XaverLive)
