MILIONOVÁ „SVOLOČ“, HUKOT Z OSTRAVY A BRUSELSKÁ CENZURA. Hned na úvod se pojďme vrátit k několika událostem z minulého týdne. V Ostravě proběhl odborářský mítink u příležitosti „konce“ těžby černého uhlí v Česku. Akce se zúčastnil vládní zmocněnec pro Green Deal a poslanec Filip Turek, kterého přítomní přivítali bouřlivým potleskem. Naopak videozdravici prezidenta Petra Pavla účastníci shromáždění „odměnili“ hlasitým pískotem. Region tak dal jasně najevo, komu skutečně naslouchá.
Jak moc je podle Vás nafouknutá pražská bublina a takzvaná „pražská kavárna“, která je navíc systematicky podporována mainstreamovými médii?
Ona ta pražská kavárna je docela velká. Ale drží se jen tam, kde se nemaká. Jakmile musíte dělat rukama nebo hlavou skutečně něco vytváříte, tam se liberálním myšlenkám nedaří. Ty mohou být jen tam, kde se spotřebovává a přerozděluje. Na to je pražská kavárna nastavena. Na státní zakázky, státní granty a státní dotace. Tento sektor hodně narostl a s ním narostli i pražští kafírníci.
Události z Ostravska potvrdily další nešvar dnešní doby, kterým je neobjektivita a nevyváženost České televize. Zatímco na odborářském mítinku zazněl bouřlivý potlesk pro Filipa Turka a videovzkaz prezidenta Petra Pavla byl publikem odměněn hlasitým pískotem, ve veřejnoprávním zpravodajství se objevila pouze uhlazená verze celé události. Právě vynechání rozdílných reakcí publika ukázalo v plné nahotě „selektivní přístup k realitě“ a neobjektivitu České televize. Zdá se, že kosmetické změny Českou televizi nenapraví. Je podle Vás nevyhnutelný opravdu razantní a radikální zásah do fungování veřejnoprávních médií?
Tři roky neustále opakuju, že pokud neposílíme vlastní média a neoslabíme ta liberální média, nemůže se situace zlepšit. Pokud se na liberální propagandu bude vydávat deset miliard z koncesionářských poplatků, tak zde nebudeme mít žádnou demokracii. Já osobně lobuju za asignaci koncesionářských poplatků - každý se může sám rozhodnout, komu svých 200 Kč pošle. To by znovu obnovilo soutěž myšlenek i názorů. Ale také by se okamžitě ukázalo, jak na tom Česká televize doopravdy je, takže očekávám tuhý odpor z Krkavčích hor.
Ve veřejném prostoru stále rezonuje demonstrace aktivistického spolku Milion chvilek na Václavském náměstí. Prezident Petr Pavel se k ní postavil výrazně jinak než v minulosti. Zatímco dříve o protestujících mluvil slovy, že „chtějí bořit“ a že „nemá smysl s nimi hovořit“, letos demonstrantům veřejně poděkoval za účast a občanskou angažovanost. Jak hodnotíte tento zjevný dvojí metr prezidenta Petra Pavla vůči veřejným protestům a demonstracím?
„Třešničkou na dortu“ bylo vyjádření bývalé ministryně spravedlnosti Evy Decroix (ODS). Politička, která se demonstrace aktivistického spolku Milion chvilek osobně zúčastnila, označila na sociálních sítích demokraticky zvolenou vládu a tím pádem i většinovou část národa za „svoloč“. Svým slovníkem tak Decroix navázala na neblaze proslulý výrok plukovníka a bývalého vládního koordinátora strategické komunikace Otakara Foltýna, který v minulosti označil část české veřejnosti za „svině“. Myslíte si, že se opozice během čtyř let této vlády dokáže uklidnit, nebo bude dál prohlubovat příkopy a živit nenávist?
V podstatě nám tady vznikl většinový systém. Sice není zapsaný v ústavě, ale přesně to se stalo. Máme tady blok kolem Babiše a blok kolem prezidenta. Jednotlivá kolečka v soukolích jsou hladce zaměnitelná a víceméně není možné stát stranou. Kdo to zkouší, ten to schytává z obou stran, což ho přímo nutí, aby si jednu stranu vybral a měl nějaké zastání alespoň na jedné straně.
Uklidnění situace nečekám. Příští čtyři roky budou vysloveně postfaktické. Nepůjde o to, co se řekne, ale kdo to řekne. Společnost je v krizi, nikdo nemá žádné řešení, které by se lidem líbilo (dobrovolně zchudnout není řešení) a tak se jen budeme navzájem bít po hlavách a stále méně si rozumět.
O víkendu proběhl sněm Trikolory, na kterém zazněla výzva k rezignaci prezidenta Petra Pavla. Delegáti prezidentovi vyčítají porušování Ústavy, nerespektování prezidentského slibu a podezření, že klíčová rozhodnutí na Pražském hradě činí nevolený poradce bez bezpečnostní prověrky, lobbista a prezidentův „přítel po boku“ Petr Kolář. Podle Trikolory tím dochází k nepřijatelnému narušování ústavního pořádku a odpovědnosti hlavy státu. Podepsal byste výzvu k rezignaci prezidenta Petra Pavla?
Asi i podepsal, ale rovnou říkám, že to je zbytečné plýtvání papírem. On se podle toho stejně nebude řídit. Mnohem raději bych podepsal výzvu ke zkrácení jeho rozpočtu a omezení jeho cestování. To by bylo podstatně účinnější než výzvy k rezignaci. A stejně tak se s chutí podepíšu pod kandidátní listinu nějakého dobrého vyzyvatele, který bude mít za dva roky šanci Petra Pavla porazit ve volbách.
Ve veřejném prostoru zarezonoval i sarkastický příspěvek na síti X politického komentátora MF Dnes Miroslava Koreckého, který si všímá podivné rétorické gymnastiky opozičního tábora. V jednom projevu je Andrej Babiš vykreslován jako oligarchický predátor, aby byl o pár minut později označen za slabého premiéra. Výsledkem je slovní oxymóron, který podle Koreckého nevypovídá ani tak o Babišovi, jako spíš o chaosu, rozporuplnosti a bezradnosti politické komunikace jeho kritiků. Jaký Andrej Babiš podle Vás skutečně je – slabý premiér, oligarchický predátor, nebo něco mezi tím?
Říkám, žijeme v postfaktické době. Babiš je silný oligarcha a zároveň slabý premiér, protože to u jeho odpůrců vyvolává stejnou emoci. Stejné je to i s Ruskem, ne? To je také silné i slabé zároveň, protože nikdo nehledá pravdu, ale prostě si jen potřebuje zanadávat a hojit si své osobní mindráky.
Andrej Babiš je Andrej Babiš. Nic víc, nic míň. Má své silné i slabé stránky. Je extrémně pracovitý a umí ze svých podřízených vytlouct maximum... často i za cenu jejich osobního vyhoření. Zároveň je schopen ustoupit i relativně mírnému tlaku médií a nechat se vmanipulovat do situace, ze které pak nemá dobrou cestu ven. Každopádně je Andrej Babiš v současné době nejsilnější politická osobnost, která je na české politické scéně. Zatím všechno, co od voleb udělal, se mu podařilo. Sestavil vládu, ustavil orgány Sněmovny, získal jmenování od prezidenta i důvěru poslanců a dokonce už zvládl i ustát jedno vyslovení nedůvěry. Samozřejmě, musel za to zaplatit příslušnou politickou cenu a já si nejsem jistý, jestli nezaplatil příliš.
Ministr školství Robert Plaga (ANO) hájí stav středního školství a tvrdí, že za nedostatek míst na školách nenese odpovědnost stát, ale kraje. Konkrétně zmiňuje Prahu a Jihomoravský kraj, které podle něj dlouhodobě selhávají v plánování kapacit, přestože mají peníze i data. Podle Plagy měly samosprávy dávno reagovat na demografický vývoj a rostoucí poptávku po všeobecném vzdělávání. Souhlasíte s tím, že hlavní odpovědnost nesou kraje jako zřizovatelé, nebo je bez zásahu ministerstva školství řešení nemožné?
Výbor pro spravedlnost Kongresu USA zveřejnil zprávu, podle níž měla Evropská komise aktivně zasahovat do voleb v několika členských státech Evropské unie, konkrétně ve Francii, Rumunsku, Irsku, Nizozemsku a na Slovensku, a také v Moldavsku. Komise měla prostřednictvím paktu DSA vyvíjet tlak na sociální sítě, aby omezovaly dosah a obsah podporující protibruselské politické subjekty, což zpráva označuje za formu cenzury. Zvláštní pozornost je věnována Rumunsku, kde bylo zrušeno první kolo prezidentských voleb v souvislosti s kampaní vítězného kandidáta Calina Georgesca. Neměly by se tyto závěry řešit především na úrovni jednotlivých členských států a začít s nápravou samy?
Jo, na to musíte mít odvahu a nesmíte mít plnou zemi bruselské páté kolony. Jak chcete něco napravit, když polovina vašeho obyvatelstva si žádnou nápravu nepřeje? Jak chcete něco změnit, když jsou lidé přehlceni informacemi a vlastně se ani nedozvědí, že máte nějaké řešení?
My měli ve volebním programu referendum o setrvání v EU a zřejmě nás to stálo Sněmovnu. Nemůžete pomoci někomu, kdo pomoc vlastně nechce. Naše setrvání ve struktuře, která si stále více a stále rychleji bere národní pravomoci a omezuje naši suverenitu je přece nezpochybnitelné. Za takových okolností může Babiš brzdit a oddalovat problémy, ale nemůže je vyřešit.
V Poslanecké sněmovně proběhl neúspěšný pokus opozice o vyslovení nedůvěry vládě. Hlasování skončilo dle očekávání bez potřebné většiny a kabinet tlak ustál. Byl tento pokus skutečným politickým krokem, nebo spíše povinným opozičním divadlem?
Závěrečnou otázkou se vracíme opět k prezidentu Petru Pavlovi. Tentokrát k opakovaně diskutovanému tématu neúčasti ruských sportovců na mezinárodních sportovních akcích. Prezident Pavel tento postoj zastává dlouhodobě a znovu jej potvrdil při zahajovacím ceremoniálu zimních olympijských her v Itálii. Podle něj nelze v době pokračující války sport zcela oddělit od politiky a účast ruských sportovců, ani pod neutrální vlajkou, považuje za nepřijatelnou. Jak se díváte na zákaz účasti ruských sportovců na mezinárodních soutěžích – má sport zůstat rukojmím politiky?
Tady je vidět, že pokrok nezastavíte. Staří Řekové kvůli olympiádě přerušili války. My jsme ještě nedávno kvůli válce přerušili olympiádu. Teď jsme ovšem dál a děláme to výběrově. Omezujeme přístup jen některým. Možná proto se z Olympiády stala fraška. Já osobně bych si přál, aby se to vrátilo na počátek. Olympiáda je důvod, aby se přerušily všechny války.








