Jednání Andreje Babiše s prezidentem Petrem Pavlem na Pražském hradě vyvolalo silnou odezvu nejen mezi politiky, ale i mezi odborníky a veřejností. Hlavním tématem schůzky bylo programové prohlášení nové vlády. Prezident podle dostupných informací doporučil, aby dokument jasně pojmenoval Rusko jako bezpečnostní hrozbu a zahrnul také závazek k navyšování obranných výdajů. Tento návrh okamžitě rozpoutal diskusi o tom, kde končí prezidentská autorita a začíná výlučná odpovědnost vlády.
Petr Pavel už dříve uvedl, že návrh vládního programu podle něj postrádá zmínky o současné mezinárodní situaci a o postoji České republiky vůči ruské agresi na Ukrajině. Zatímco část veřejnosti vnímá jeho přístup jako důslednou obhajobu bezpečnostních priorit státu, jiní upozorňují, že prezident nemá právo určovat obsah vládního dokumentu. Kritici mluví o pokusu rozšířit prezidentské pravomoci, podporovatelé o potřebném morálním postoji hlavy státu.
Do probíhající debaty se zapojil také investor a bývalý bankéř Radovan Vávra. Ve svém příspěvku na síti X označil prezidentův požadavek za „mimo rámec programu i zdravého rozumu“. Podle něj by takové zásahy do vládního prohlášení znamenaly nebezpečný precedens a proměnily by tento dokument z domácího politického plánu ve válečný manifest. Vávra připomíná, že žádná vláda od roku 1993 nikdy nejmenovala konkrétní stát jako hrozbu, a zdůrazňuje, že prezident nemá právo doplňovat text programového prohlášení.
„Prezidentův požadavek je mimo rámec programu i zdravého rozumu. Prezident republiky se údajně domnívá, že by vláda měla do svého programového prohlášení doplnit pasáž, která by výslovně označila Rusko za bezpečnostní hrozbu České republiky. Vypadá to efektně, dobře se to cituje, ale ve skutečnosti je to nápad, který je - z hlediska ústavního, politického i mezinárodního - úplný nesmysl.
Začněme fakty. V žádném programovém prohlášení vlády České republiky od roku 1993 se nikdy neobjevilo jméno konkrétního státu označeného jako hrozba. Ani vlády, které vládly v době teroristických útoků, migrační krize nebo přímé ruské agrese, to nikdy neudělaly.
Kabinet Bohuslava Sobotky mluvil o "vnějších bezpečnostních hrozbách", vláda Andreje Babiše o "hybridních hrozbách" a vláda Petra Fialy o "revizi vztahů s Ruskem a Čínou". Ale nikdo nikdy neprohlásil, že "Rusko je hrozba".
Důvod je jednoduchý: programové prohlášení vlády je domácí dokument. Je to smlouva mezi vládou a Poslaneckou sněmovnou, ne mezi vládou a světem.
Jeho cílem je vymezit priority kabinetu - rozpočet, reformy, sociální politiku, infrastrukturu, obranu - nikoliv vydávat mezinárodně-politická stanoviska. Označit v něm konkrétní stát jako hrozbu by znamenalo proměnit vládní program ve válečný manifest.
A navíc, prezident nemá co "doplňovat". Vláda vládne, prezident jmenuje.
Ústava nedává hlavě státu žádné právo zasahovat do obsahu programového prohlášení. Může o něm diskutovat, může mít názor, ale požadovat konkrétní formulaci? To je asi jako kdyby hradní kancléř chtěl dopisovat kapitolu o zdravotnictví.
Psali jsme - Zdeněk Zbořil: Macbeth z našeho Újezdu
V odborné praxi je pojmenování konkrétního státu jako hrozby vyhrazeno jiným dokumentům - například Bezpečnostní strategii České republiky nebo vojenské doktríně NATO, kde to má smysl a oporu v analýze zpravodajských služeb a spojeneckých struktur. Tam se mluví o "režimu", o "hybridních aktivitách", o "ruské agresi". To je legitimní jazyk profesionální bezpečnostní politiky. Ale do vládního prohlášení to nepatří stejně, jako do receptu na bábovku nepatří pepř.
Zkusme si představit, že by každá nová vláda přepisovala svůj program podle momentálního geopolitického počasí. Dnes Rusko, zítra Írán, pozítří někdo jiný. To by z programového prohlášení nebyl plán práce, ale seznam nepřátel.
A i kdybychom čistě emocionálně cítili, že Rusko hrozbou skutečně je, což většina společnosti chápe, vládní program není místo, kde se tahle emoce má vyřizovat. Ten dokument má řídit stát, ne ventilovat hněv.
Prezident by měl vědět, že v civilizované demokracii se vláda definuje podle toho, co chce udělat doma, ne podle toho, koho označí za nepřítele venku,“ napsal Radovan Vávra.
(Barták, prvnizpravy.cz, repro: facebook)
Jednání Andreje Babiše s prezidentem Petrem Pavlem na Pražském hradě vyvolalo silnou odezvu nejen mezi politiky, ale i mezi odborníky a veřejností. Hlavním tématem schůzky bylo programové prohlášení nové vlády. Prezident podle dostupných informací doporučil, aby dokument jasně pojmenoval Rusko jako bezpečnostní hrozbu a zahrnul také závazek k navyšování obranných výdajů. Tento návrh okamžitě rozpoutal diskusi o tom, kde končí prezidentská autorita a začíná výlučná odpovědnost vlády.
Petr Pavel už dříve uvedl, že návrh vládního programu podle něj postrádá zmínky o současné mezinárodní situaci a o postoji České republiky vůči ruské agresi na Ukrajině. Zatímco část veřejnosti vnímá jeho přístup jako důslednou obhajobu bezpečnostních priorit státu, jiní upozorňují, že prezident nemá právo určovat obsah vládního dokumentu. Kritici mluví o pokusu rozšířit prezidentské pravomoci, podporovatelé o potřebném morálním postoji hlavy státu.
Do probíhající debaty se zapojil také investor a bývalý bankéř Radovan Vávra. Ve svém příspěvku na síti X označil prezidentův požadavek za „mimo rámec programu i zdravého rozumu“. Podle něj by takové zásahy do vládního prohlášení znamenaly nebezpečný precedens a proměnily by tento dokument z domácího politického plánu ve válečný manifest. Vávra připomíná, že žádná vláda od roku 1993 nikdy nejmenovala konkrétní stát jako hrozbu, a zdůrazňuje, že prezident nemá právo doplňovat text programového prohlášení.
„Prezidentův požadavek je mimo rámec programu i zdravého rozumu. Prezident republiky se údajně domnívá, že by vláda měla do svého programového prohlášení doplnit pasáž, která by výslovně označila Rusko za bezpečnostní hrozbu České republiky. Vypadá to efektně, dobře se to cituje, ale ve skutečnosti je to nápad, který je - z hlediska ústavního, politického i mezinárodního - úplný nesmysl.
Začněme fakty. V žádném programovém prohlášení vlády České republiky od roku 1993 se nikdy neobjevilo jméno konkrétního státu označeného jako hrozba. Ani vlády, které vládly v době teroristických útoků, migrační krize nebo přímé ruské agrese, to nikdy neudělaly.
Kabinet Bohuslava Sobotky mluvil o "vnějších bezpečnostních hrozbách", vláda Andreje Babiše o "hybridních hrozbách" a vláda Petra Fialy o "revizi vztahů s Ruskem a Čínou". Ale nikdo nikdy neprohlásil, že "Rusko je hrozba".
Důvod je jednoduchý: programové prohlášení vlády je domácí dokument. Je to smlouva mezi vládou a Poslaneckou sněmovnou, ne mezi vládou a světem.
Jeho cílem je vymezit priority kabinetu - rozpočet, reformy, sociální politiku, infrastrukturu, obranu - nikoliv vydávat mezinárodně-politická stanoviska. Označit v něm konkrétní stát jako hrozbu by znamenalo proměnit vládní program ve válečný manifest.
A navíc, prezident nemá co "doplňovat". Vláda vládne, prezident jmenuje.
Ústava nedává hlavě státu žádné právo zasahovat do obsahu programového prohlášení. Může o něm diskutovat, může mít názor, ale požadovat konkrétní formulaci? To je asi jako kdyby hradní kancléř chtěl dopisovat kapitolu o zdravotnictví.
Psali jsme - Zdeněk Zbořil: Macbeth z našeho Újezdu
V odborné praxi je pojmenování konkrétního státu jako hrozby vyhrazeno jiným dokumentům - například Bezpečnostní strategii České republiky nebo vojenské doktríně NATO, kde to má smysl a oporu v analýze zpravodajských služeb a spojeneckých struktur. Tam se mluví o "režimu", o "hybridních aktivitách", o "ruské agresi". To je legitimní jazyk profesionální bezpečnostní politiky. Ale do vládního prohlášení to nepatří stejně, jako do receptu na bábovku nepatří pepř.
Zkusme si představit, že by každá nová vláda přepisovala svůj program podle momentálního geopolitického počasí. Dnes Rusko, zítra Írán, pozítří někdo jiný. To by z programového prohlášení nebyl plán práce, ale seznam nepřátel.
A i kdybychom čistě emocionálně cítili, že Rusko hrozbou skutečně je, což většina společnosti chápe, vládní program není místo, kde se tahle emoce má vyřizovat. Ten dokument má řídit stát, ne ventilovat hněv.
Prezident by měl vědět, že v civilizované demokracii se vláda definuje podle toho, co chce udělat doma, ne podle toho, koho označí za nepřítele venku,“ napsal Radovan Vávra.
(Barták, prvnizpravy.cz, repro: facebook)
