Nesmíme zapomínat, že není co oslavovat, když je 80.výročí od konce 2. světové války. Sice vojáci i civilisté z toho měli v roce 1945 velkou radost, protože jim šlo o život. Ale dnes s odstupem času je válka pouze připomínkou evropské tragédie. Ta se promítá i do dneška, napsal publicista František Roček v komentáři pro Prvnizpravy.cz.

Evropané si myslí, že jsou středem světa, ale válka v Asii byla podobně rozsáhlá jako v Evropě. Kvůli velkým vzdálenostem ho většina světa dlouhou dobu ignorovala či o něm téměř nevěděla. Za začátek druhé světové války je označováno září 1939, kdy nacistické Německo přepadlo Poláky. 

Ale velký válečný konflikt začal minimálně o dva roky dříve a skončil až kapitulací Japonska. Šlo o válku mezi Japonskem a Čínou. Vyžádala si miliony mrtvých, připomíná Rana Mitterová, profesorka historie a politiky moderní Číny na St Cross College - Oxfordská univerzita. (www.nationalww2museum.org/war/articles/liberation-china-and-pacific)

Po válce si někteří bývalí evropští vůdci rychle vzali zpět některé části říše: Britové získali zpět Hongkong a Malajsii; Francouzi se zmocnili Indočíny (která zahrnovala Vietnam, Kambodžu a Laos). Mnohé z těchto kolonií získaly svobodu až později po krutých válkách, které trvaly až do 50. let 20. století. 

Hloupé je stanovení začátku války na západní části zeměkoule až na podzim 1939. 

Předzvěstí druhé světové války bylo italské přepadení Habeše. Byl to první zcela jasný signál neschopnosti evropských mocností v rámci Organizace národů založené v roce 1920. 

V roce 1937 expanzi měla Itálie legalizovanou britsko – italskou smlouvou podepsanou v lednu v Římě. Smlouva zavazovala obě strany, že nepodniknou nic proti zájmům druhé strany. Tím Velká Británie legalizovala právo Itálie na prostor, tedy i na okupaci Habeše. Smlouva zároveň potvrdila bezvýznamnost Společnosti národů. Nebyla schopna důrazně prosadit své mírové cíle. Vítězné státy druhé světové války se rozhodly některé struktury Společnosti národů transformovat do nově vzniklé Organizace spojených národů (OSN), která na činnost Společnosti národů přímo navázala. Také její mocenský význam je prakticky nulový.

Za počátek války v Evropě lze považovat na jaře 1938 již anexi Rakouska Německem. Na podzim 1938 se podařilo Hitlerovi zmanipulovat Francii a Velkou Británii k Mnichovské dohodě. V noci na přelomu z 29. na 30. září Československo bylo nuceno se vzdát ve prospěch Německa pohraničních oblastí, kde žilo vysoké procento německého obyvatelstva, tzv. Sudet. Hitlerova válka byla tehdy vyhraná diplomatickým nátlakem za mediální podpory nepokojů a sporadických násilných akcí ze strany sudetoněmeckých bojůvek v československém pohraničí. Okupace Československa v březnu 1939 se nesetkala také s odporem.

Přepadení Polska 1. září 1939 bylo v pořadí třetí agresí, kterou Německo získalo území v letech 1938 a 1939, ale první pomocí klasické války. Až zde podle západních historiků začíná to, co je nazváno druhou světovou válkou. A papouškuje se to do dnes.

Zajímavý je detail, že Ústavní soud ČR potvrdil ve svém nálezu č.ÚS 307/1997, že „dnem, kdy nastal stav války, a to s Německem, je den 17. 9. 1938. Neboť tento den na pokyn Hitlera došlo k utvoření ,Sudetoněmeckého svobodného sboru´(Freikorps) z uprchnuvších vůdců Henleinovy strany a několik málo hodin poté už tito vpadli na československé území ozbrojeni německými zbraněmi“. Toto upozornění je veli cenné.