Evropská unie se stále častěji ocitá v situaci, kdy klíčové otázky společenského uspořádání nejsou rozhodovány ve volených parlamentech, ale v soudních síních v Lucemburku. Konference pořádaná budapešťským think tankem Mathias Corvinus Collegium (MCC) otevřela téma, které dlouhodobě doutná pod povrchem evropské integrace. Řečníci upozornili na rostoucí vliv Soudní dvůr Evropské unie při vymezování hodnotových a kulturních sporů, které se podle nich mění z politické debaty v právní závazek.
Diskuse se zaměřila na skutečnost, že otázky jako genderová identita, uznávání stejnopohlavních rodin, regulace médií či svoboda projevu jsou stále častěji řešeny prostřednictvím výkladů unijního práva. Kritici tohoto vývoje tvrdí, že dochází k přesunu moci od národních parlamentů směrem k soudní instanci, která není přímo politicky odpovědná voličům jednotlivých států.
Významnou roli v debatě sehrála i osoba předsedy soudu Koen Lenaerts. Řečníci jej popsali jako mimořádně schopného právníka, zároveň však upozornili na jeho údajně aktivistický přístup. Podle profesora Andráse Osztovitse představitelé klíčových unijních institucí otevřeně podporují hlubší politickou integraci, což se následně promítá i do soudní praxe. Kritici zde vidí tenkou hranici mezi výkladem práva a tvorbou nové politické reality.
András Tóth upozornil na zlomový okamžik po nástupu Komise vedené Jean-Claude Juncker v roce 2014. Od té doby podle něj dochází k posunu, kdy se liberálně progresivní hodnoty prosazují prostřednictvím právních rozhodnutí namísto otevřené politické soutěže. Spor se tak nevede jen o jednotlivé rozsudky, ale o samotný charakter evropské integrace. Jde o střet dvou koncepcí. Na jedné straně univerzalistický a sekulární výklad práva, na druhé straně důraz na národní tradice, kulturní kontinuitu a suverenitu členských států.
Rodrigo Ballester poukázal na konkrétní rozsudky, které podle jeho názoru rozšiřují pravomoci unijního soudu nad rámec původních smluv. Zmínil například rozhodnutí týkající se přeshraničního uznávání stejnopohlavních rodin či požadavků na genderově neutrální jazyk v oficiálních dokumentech. Podle jeho interpretace se soud postupně posouvá do role normotvůrce v citlivých společenských otázkách.
Zvláštní pozornost vyvolává případ Maďarska a jeho zákona o ochraně dětí z roku 2021. Ten omezuje propagaci změny pohlaví a homosexuality ve výuce na základních školách a v hlavním vysílacím čase televize. V roce 2025 otevřel soud cestu k řízení pro porušení povinností vůči Maďarsku. Generální advokátka Tamara Ćapeta ve svém předběžném stanovisku uvedla, že omezení pro LGBT obsah pro nezletilé porušuje hodnoty Evropské unie a tedy i unijní právo. Konečné rozhodnutí však zatím nebylo vydáno, což vyvolává otázky o načasování v kontextu maďarské volební kampaně.
Maďarský ministr pro evropské záležitosti János Bóka varoval, že soud stále více připomíná federální ústavní soud, aniž by Evropská unie disponovala jasně definovaným oddělením mocí na nadnárodní úrovni. Pokud by se tento trend potvrdil, znamenalo by to zásadní přeskupení rovnováhy mezi členskými státy a unijními institucemi.
Kritické hlasy hovoří dokonce o sociálním inženýrství, které podle nich překračuje mandát soudní instance. Zastánci tohoto pohledu tvrdí, že rozhodnutí mají politický charakter, protože přímo ovlivňují podobu evropské společnosti. Odpůrci naopak argumentují, že soud pouze aplikuje smlouvy a chrání základní práva zakotvená v unijním právu.
Celá debata tak přesahuje jednotlivé rozsudky. Dotýká se samotné otázky, kdo v Evropě definuje hodnoty a jakým způsobem jsou tyto hodnoty prosazovány. Zda prostřednictvím demokratické soutěže na národní úrovni, nebo skrze jednotný právní výklad na úrovni unie. V situaci, kdy důvěra veřejnosti v evropské instituce kolísá a některé členské státy zdůrazňují prioritu národní suverenity, může mít další vývoj soudní praxe zásadní dopad na budoucí podobu evropského projektu.
(Kovář, prvnizpravy.cz, repro: facebook)
Zdroj: https://europeanconservative.com/articles/news/eu-elites-force-woke-ideology-through-the-courts/
